Hlavní obsah

Mistrem světa F1 se stal jako jediný in memoriam. Jochen Rindt by letos oslavil osmdesátku

Foto: Tomáš Hyan

Jochen Rindt s vozem Lotus 72 Ford V8 jako mistr světa Formule 1 (1970)

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Jochen Rindt závodil vždy s rakouskou licencí, přestože měl německý pas. Narodil se 18. dubna 1942 v německém Mainzu, a tak by se letos dožil osmdesátky, kdyby nezasáhl krutý osud. Svoje rodiče vlastně nepoznal, zahynuli při náletu na Hamburk, vychovávali ho prarodiče v rakouském Grazu, do školy chodil v Bad Aussee, kde složil maturitní zkoušku. V osmnácti zdědil v Německu rodinný mlýn firmy Klein & Rindt, měl podnik převzít jako jediný dědic (přestože má nevlastního bratra Uwe Eislebena), aby se ujal práce, jenže do Vídně se na obchodní akademii vypravil jen jednou, dal se zapsat, ale pak si to rozmyslel.

Článek

Peníze Jochen Rindt využil pro svou závodní kariéru. Dva roky to zkoušel s cestovními vozy, starší Simcu Aronde Montlhéry dostal od dědy za maturitu (Uwe na to před dvěma lety vzpomněl), než v roce 1963 v týmu Ecurie Vienne, který vytvořil s vídeňským playboyem Curtem Bardi-Barrym, přešel na monoposty. Formule Junior, jedenáctistovky s homologovaným motorem ze sériové produkce, byly tehdy neobyčejně populární. Jochen na Cooperu FJ poprvé vyhrál v italském Cesenaticu, ale v Brně ho Bardi-Barry odsunul na druhé místo.

Cesta ke slávě

Počátkem února 1964 zahynul čtyřiadvacetiletý Curt Bardi-Barry ve Vídni při dopravní nehodě, jeho mercedes se čelně střetl s nákladním vozem. To už měli Rindt a Bardi-Barry za sebou debut ve Formuli 1, byť mimo mistrovství světa. Ani jeden však v první Velké ceně Rakouska na letišti v Zeltwegu v roce 1963 nedojel. Curt na vypůjčeném Porsche 718 od hraběte De Beauforta odpadl stejně jako Jochen na Cooperu FJ, vybaveném přídavnými nádržemi.

V roce 1964 nastoupil Jochen Rindt do Formule 2, která se později stala jeho specialitou, a prožil skutečný debut v šampionátu F1 na vypůjčeném Brabhamu v Zeltwegu. Vypravil se i na čtyřiadvacetihodinovku do Le Mans, ale v závodě se nesvezl, protože spolujezdec David Piper odpadl v prvním kole. O rok později si to vynahradil, na Ferrari 250 LM amerického týmu NART s Mastenem Gregorym zvítězili, když tovární vozy z Maranella neuspěly. To už byl továrním jezdcem Cooperu v F1 a vyjel první čtyři body za čtvrté místo na Nürburgringu a šesté ve Watkins Glen. Vrátil se také k cestovním vozům, málokdo ví, že pro Alfu Romeo vyhrál vůbec první závod populárního amerického seriálu TransAm (jel se jako čtyřhodinovka v Sebringu 1966).

Patřil k nejrychlejším

V roce 1967 pokračoval ve Formuli 1, která přešla na třílitrové motory, a Cooper sáhl po dvanáctiválci Maserati. Jochen se blýskl druhými místy za deště ve Spa-Francorchamps a znovu v americkém Watkins Glen, v mistrovství světa vystoupal na třetí místo v celkovém hodnocení za Johna Surteese a Jacka Brabhama (vůbec nejlepší výsledek Cooperu ve třílitrové formuli). Měl úžasný trénink, v témže roce nastoupil na Brabhamu do nové Formule 2, která dostala motory 1,6 litru. O Velikonocích vyhrál oba první závody ve Snettertonu a Silverstone, pak triumfoval na městské trati Velké ceny Pau, ovládl Eifelrennen na Nürburgringu, byl první na neobyčejně náročných francouzských okruzích v Rouenu a Remeši, celkem získal devět vítězství a stal se Králem Formule 2!

Foto: Tomáš Hyan

Jochen Rindt, jezdec Formule 1 s rakouskou licencí a německým pasem

Až do tragického konce střídal Velké ceny F1 se závody F2, 1968 vyhrál v Thruxtonu, Zolderu, Crystal Palace, domácím Langenlebarnu, italské Perguse, na Hockenheimu a účinkoval i v argentinské Temporadě. Také ve Formuli 1 přešel k Brabhamu, zajel dvě pole position, ale dobyl jen dvě třetí místa. Přechod k Lotusu ovšem znamenal první vítězství ve Velké ceně USA 1969 (celkově čtvrtý v MS). Téhož roku vyhrál na Lotusu čtyři závody Formule 2. Jeho dva pokusy v 500 mil Indianapolisu ale nebyly úspěšné.

Poslední sezona 1970

Jochen prokázal ambice na titul už v sezoně 1969, kdy zajel pětkrát pole position, osmkrát startoval z první řady a spolu s Jackie Stewartem, Chris Amonem a Jacky Ickxem patřil k nejrychlejším! Colin Chapman, šéf Lotusu, stavěl extrémně rychlé, ale také extrémně křehké vozy. Po defektu přítlačných křídel Jochen Rindt a Graham Hill havarovali ve stejný moment v Barceloně 1969. Graham Hill, mistr světa 1968 na Lotusu, prohlásil: „Když vidím, že mě předběhne kolo, tak vím, že řídím Lotus.“

Jochen pak Colinovi napsal: „Naše vozy jsou rychlé, ale budou rychlé, i když zesílíme kritické části, které jsou příčinou havárií. Za pět let ve Formuli 1 jsem udělal chybu jen jednou, když jsem narazil do Chrise Amona v Clermont-Ferrandu, a jednou jsem po defektu řazení havaroval v Zandvoortu. To se však změnilo po přestupu do tvého týmu, prosím přijmi moje návrhy, mohu závodit pouze s vozem, kterému věřím.“

V sezoně 1970 střídal Jochen starší Lotus 49 a revoluční Lotus 72. Na prvním vyhrál v Monaku, na druhém v Zandvoortu, Clermont-Ferrandu, Brands Hatch a Hockenheimu. Pokud dojel, tak zvítězil, čtyřikrát ale odpadl s poruchou motoru Ford. Pak přišla osudná Monza, šéf týmu Colin Chapman opět experimentoval a v tréninku poslal vozy na trať bez přítlačných křídel. Jochen havaroval v zatáčce Parabolica 5. září 1970 a zahynul. Jako první a jediný jezdec získal titul mistra světa in memoriam, Jacky Ickx (Ferrari) měl ztrátu pěti bodů při skóre 45:40.

Tragická paralela

Rakousko má také jediného mistra světa na motocyklu. Rupert Hollaus se titulu na NSU ve stopětadvacítkách dožil v roce 1954, ale stejně jako Jochen Rindt zahynul v tréninku na italské Monze. Stalo se tak 11. září 1954, bylo mu třiadvacet (narodil se 4. září 1931 v Traisenu), a ve dvěstěpadesátkách mu tehdy patřilo celkově druhé místo.

Jochen Rindt se v březnu 1967 v nejstarším kostele v Helsinkách oženil s modelkou Ninou Lincoln (narozenou v roce 1943) a 7. srpna 1968 se jim narodila dcera Natasha. Finský závodník Curt Lincoln (1918–2005), otec Niny, vyhrál téměř 200 závodů a dojel třetí ve Formuli Junior u nás v Brně 1962 (zvítězil Kurt Ahrens Jr., oba na Cooperu). Natasha Rindt, matka dvou dcer, pracovala deset let ve Formuli 1 pro Bernie Ecclestona, získala pilotní průkaz a sama okusila monopost AGS Formule 1 v závodnické škole ve francouzském Le Luc.

Nina se provdala ještě dvakrát, a to za Phillipa Martyna (1938–2019), profesionálního hráče backgammonu alias vrhcábů, a nějaký čas žili se svými dcerami Natashou a Tamarou v Rindtově švýcarské vile. Když se rozvedli, tak se Nina vdala za britského šlechtice a bankéře Alexandera Hooda, čtvrtého vikomta z Bridportu. Její třetí manželství vydrželo nejdéle (1979–1999, pak se rozvedli), ale mají syna Anthony Nelsona (narozen 1983).

Nina kdysi řekla: „Můj život s Jochenem je nezapomenutelný, vzdala jsem se kariéry modelky a seděla na boxové zídce se stopkami. Když zahynuli Bruce McLaren a Piers Courage, bylo mi jasné, že to může potkat i Jochena. Když se tak stalo, byl to strašný šok.“ Nina, Natasha a Jochenův o tři roky starší nevlastní bratr Uwe Eisleben ze Schwarzwaldu se v roce 2020 zúčastnili vzpomínky na prvního rakouského mistra světa Formule 1. Uwe tehdy řekl: „Jochen prostě musel vítězit. Chtěl být dobrý, vlastně ne, chtěl být nejlepší!“

Reklama

Související témata:
Načítám