Článek
Když se v online aukci po více než půlstoletí objevil snímek tmavozeleného Renaultu 17 po havárii, prodávající ho nabízel jako fotografii auta Jiřího Štaidla z roku 1973. Blesk tehdy informoval, že autorem je Jiří Navrátil, který fotku pořídil v den nehody. Těch Štaidl za svůj život zažil víc, ta poslední - s alkoholem v krvi - se mu však stala osudnou.
Když havaroval Gott
V roce 1966 vzal zpěvák Milan Chladil kolegu Karla Gotta na projížďku ve svém novém džípu. V zatáčce narazili do stromu a Gott se těžce poranil o čelní sklo. Štaidl jel za nimi a krvácejícího kamaráda odvezl do vinohradské nemocnice. Gott později vzpomínal, že podle lékaře by mu už o pět minut později nedokázali zachránit nos a s dalším zdržením mohl vykrvácet.

Jaromír Klempíř, Karel Gott a Jiří Štaidl.
Gotta a Štaidla spojovala práce v Semaforu a později v divadle Apollo. Z jejich spolupráce vzešly mimo jiné Lady Carneval, C’est la vie nebo Kávu si osladím. Se svým mladším bratrem Ladislavem, skladatelem a pozdějším partnerem Ivety Bartošové, patřil Jiří k lidem, kteří formovali Gottův repertoár.
Kdo byl Jiří Štaidl
Jiří Štaidl začínal v divadle Paravan jako kulisák. Ve dvaceti už měl na kontě první velký hit Tam za vodou v rákosí, který zpívali Waldemar Matuška a Eva Pilarová. V Semaforu začal spolupracovat s Karlem Gottem a v roce 1965 s ním a svým mladším bratrem Ladislavem založil divadlo Apollo. Pro Gotta napsal kolem stovky textů, mimo jiné Kávu si osladím a C’est la vie.
Jeho mladší bratr Ladislav byl skladatel a kapelník Karla Gotta. Později žil se zpěvačkou Ivetou Bartošovou, se kterou měl syna Artura.
Cesta do Jevan
V úterý 9. října 1973 měl Štaidl namířeno za rodiči do Jevan. Původně chtěl před konzervatoří vyzvednout tehdy teprve sedmnáctiletou Dagmar Patrasovou, ta ale zůstala ve škole. „Domluvili jsme se, že tedy pojede sám a večer mi zavolá,“ vzpomínala později. Na sedadle spolujezdce nakonec seděla jiná mladá žena.
Na silnici od dálnice D1 k Říčanům vjel zprava z vedlejší do křižovatky nákladní vůz. Podle popisu se mu Štaidl pokusil vyhnout, ale renault o náklaďák zavadil a převrátil se. Ani jeden z pasažérů v osobáku neměl zapnutý pás. Spolujezdkyně skončila na zadním sedadle a přežila. Štaidla náraz vymrštil z vozu. Zemřel na místě. Pozdější vyšetřování ukázalo, že toho času jel asi 150 km/h a v krvi měl skoro dvě promile alkoholu.
Čtyřočko a 90 koní
Renault 17 byl v době nehody na trhu teprve dva roky. Francouzi ho představili v roce 1971 společně s Renaultem 15. Obě čtyřmístná kupé vycházela z Renaultu 12, sedmnáctku ale odlišovaly čtyři kulaté světlomety a výrazné lamely za bočními okny. Bylo to první kupé Renaultu s pohonem předních kol.
Štaidlova verze TL měla čtyřválec o objemu 1 565 cm³ a výkon 90 koní. Na dnešní poměry skromné číslo, tehdejší kupé se s ním ale dokázalo rozjet přibližně na 170 km/h.

Renault 17 TL byl toho času na našich cestách vzácností.
Dvě nehody během roku a půl
V březnu 1972 zahynula při srážce s nákladním vozem ve Francii krasobruslařka Hana Mašková, bronzová medailistka z olympiády v Grenoblu. Bylo jí dvaadvacet. Se Štaidlem už v té době netvořili pár, její smrt ale podle vzpomínek jeho blízkých těžce nesl. „Jeho životní styl byl ke konci života až sebedestruktivní,“ řekl později jeho bratr Ladislav.

Jiří Štaidl a Hana Mašková.
U Říčan Štaidla připomíná památník. O jeho novou podobu se postaraly děti jeho bratra Ladislava. A v televizi se jeho jméno připomíná každé Vánoce. Když v Třech oříšcích pro Popelku zazní Gottovo Kdepak, ty ptáčku, hnízdo máš?, zpívá slova kamaráda, který ho kdysi po nehodě vezl do nemocnice. Sám však za riskantní jízdu zaplatil cenou nejvyšší.


