Článek
Čtyřiapadesátiletý Ivan Hlinka mířil 16. srpna 2004 do golfového areálu v Olšových Vratech, do cíle mu zbývalo sotva pět kilometrů. Z opačného směru sjížděla ke Karlovým Varům nákladní avia. Dostala se do protisměru, přímo do dráhy jeho škodovky.
Superb vs. avia
Hlinka seděl za volantem Škody Superb s motorem o objemu 2,8 litru. Proti němu jel skříňový nákladní automobil Daewoo Avia D75, který řídil František Veleta. Nehoda se odehrála jen kousek za koncem města.
Střet zasáhl Hlinkův vůz přímo v oblasti řidiče. Podle pozdějšího vysvětlení soudního znalce pronikla avia do superbu zleva zpředu přibližně pod úhlem 45 stupňů a zatlačila konstrukci osobního auta až do prostoru, kde Hlinka seděl.
Bezprostředně po srážce přesto nic nenasvědčovalo tomu, že brzy přijde ta vůbec nejhorší zpráva. Hlinka byl při vědomí a komunikoval. Zraněním podlehl až po převozu do karlovarské nemocnice. Česká reprezentace tak krátce před Světovým pohárem přišla o hlavního trenéra.
Kdo byl Ivan Hlinka
Ivan Hlinka (26. ledna 1950 – 16. srpna 2004) patřil k nejvýraznějším osobnostem českého hokeje. Jako útočník byl spojen především s Litvínovem, v NHL oblékal dres Vancouver Canucks. Za Československo odehrál 256 utkání a vstřelil 132 branek. Získal tři tituly mistra světa, v letech 1972, 1976 a 1977, a dvě olympijské medaile: bronz ze Sappora 1972 a stříbro z Innsbrucku 1976.
Ještě slavnější kapitolu napsal jako trenér. V Naganu 1998 dovedl českou reprezentaci k historicky prvnímu olympijskému zlatu, když jeho tým ve vyřazovacích bojích postupně porazil Spojené státy, Kanadu a ve finále Rusko 1:0. O rok později přidal titul mistra světa. Vedl také Pittsburgh Penguins nebo ruský Omsk. V roce 2004 se vrátil na lavičku národního týmu, jeho přípravu na Světový pohár však přerušila smrtelná autonehoda.
Ivan Hlinka s litvínovskými hvězdami po vítězství v Naganu.
Odbočka, nebo zvíře?
Proč se avia vůbec ocitla v protisměru? Právě kolem této otázky se následně točilo vyšetřování.
Podle obžaloby Veleta odbočoval vlevo na vedlejší cestu a nedal přednost protijedoucímu superbu. Ve hře byla možnost, že si chtěl zkrátit cestu. Řidič to ale před soudem odmítal: tvrdil, že odbočovat nechtěl a že hlavní silnice představovala nejkratší trasu k prádelně, pro kterou pracoval.
Jeho vysvětlení bylo jiné. Před autem se mu údajně objevilo malé zvíře, on se lekl, stočil vůz doleva a začal brzdit. Avia se podle jeho výpovědi rozklepala a nereagovala na snahu vrátit ji do správného pruhu.
Ivan Hlinka byl neodmyslitelně spojený s litvínovským hokejem.
Rychlost i pás
Postupně se zkoumal technický stav obou aut, jejich pohyb i možnosti řidičů střetu zabránit. Podle znalců nebyla příčinou vyjetí avie do protisměru technická závada. Její údajná neovladatelnost tak v odborném zkoumání oporu nenašla.
Ivan Hlinka zase nejel předepsanou devadesátkou. Podle posudků citovaných při vynesení rozsudku se jeho rychlost před nehodou pohybovala mezi 106 a 111 km/h, zatímco avia jela přibližně 45 až 47 km/h. Znalec už během procesu upozornil, že při devadesátce by se změnil průběh střetu a superb by mohl lépe využít přední deformační zóny.
Dalším tématem byl bezpečnostní pás. Hlinka podle expertiz připoutaný nebyl. Znalci z oboru lékařství však dospěli k závěru, že by ho pás při tomto konkrétním střetu nezachránil: rozhodující byla zranění způsobená proniknutím nákladního vozu do prostoru řidiče.
Hlinkův vůz dostal ránu na pro řidiče nejhorší místo.
Novinky.czDva roky podmíněně
Okresní soud v Karlových Varech vynesl rozsudek 10. října 2005. Františka Veletu uznal vinným z trestného činu ublížení na zdraví a uložil mu dva roky vězení s podmíněným odkladem na dva roky. Současně mu na pět let zakázal řízení motorových vozidel. Při stanovení trestu přihlédl k jeho dosavadní bezúhonnosti a čisté řidičské minulosti.
Verzi o zvířeti podle žalobce žádný svědek nepotvrdil. Soudkyně Kateřina Vltavská navíc vysvětlila, že ani přebíhající zvíře by řidiče neopravňovalo k ohrožení vozidel v protisměru.
Místo tragédie dodnes připomíná pomníček.
Rodina přitom už během procesu dávala najevo, že neusiluje o pomstu. Hlinkův bratr Josef i syn Ivan připouštěli, že kdyby řidič uznal chybu, přimluvili by se za mírný trest. Přiznání odpovědnosti pro ně mělo větší význam než počet let za mřížemi.
Na silnici se rozhodovalo během několika okamžiků. Rozplétání příčin pak trvalo přes rok. Pro český hokej ale zůstalo podstatné to, co žádný posudek ani rozsudek změnit nemohl: muž, který stál na střídačce při nejslavnějším reprezentačním vítězství, už na další turnaj neodjel.
