Článek
Škoda 1000 MB měla mnoho přezdívek, například také tisíc malých bolestí, které se musely u prvních modelů vychytat. Nejčastěji jí ale říkáme embéčko. Právě u něj škodovka započala výrobu koncepce, která jí o dvacet let později přisoudila nálepku továrny na zastaralá auta. Tehdy to ale neplatilo, naopak se jednalo o revoluční konstrukční řešení s motorem vzadu a pohonem zadních kol, které zkoušely aplikovat i jiné automobilky. Také samonosná karoserie byla tehdy velmi moderní.
Auto bylo k dispozici ve dvou verzích, jako čtyřdveřový sedan MB a jako dvoudveřový sedan MBX, výběr byl i mezi motory 1,0 a 1,1 litru. Vždy ale zdobené dle trendů té doby. Vývoj zahájila automobilka už v padesátých letech, první ověřovací série padesáti kusů byla vyrobena v roce 1960 pod názvem Škoda Favorit. Intenzivní testování proběhlo v Sovětském svazu (svezl se prý i samotný Leonid Brežněv), na základě výsledků byl později vzhled aut mírně upraven.
Na zavazadla už vzadu nezbylo místo, 220 litrů na náklad ale bylo ukryto pod přední kapotou. Vepředu byla i rezerva, přístupná byla ale otvorem v čele. Dalších 110 litrů na zavazadla bylo za zadními sedadly. Objem a vnitřní prostor nijak nepoznamenávaly dílčí modernizace, které spíše upravovaly vzhled auta. Jednotlivé roky výroby jsou tak znát podle masek, sloupků a střechy.
Sériová verze se prodávala od roku 1964, i když nejprve jen těm, kteří měli místo v pořadníku. Ano, možná si to nepamatujete, ale tenkrát jsme se měli tak dobře, že na auta byli pořadníky. I tak vás embéčko stále 44 tisíc korun, což byla tehdy slušná raketa. Navíc cena neklesala, ve smutném roce 1968 už vás stálo 49 tisíc korun. O tisíc korun dráž vás vyšlo dvoudveřové provedení MBX. Při výši průměrného platu jste na auto museli šetřit minimálně tři roky, zatímco dnes to zvládnete za necelý rok.
Pětiletá výroba znamenala produkci 443 141 aut, z toho jen 2517 bylo dvoudveřových MBX. A ještě z nich šla polovina na export. Většina aut měla litrový motor s výkonem 42 koní. Silnější jedenáctistovka nabízela až 51 koní. Po konci výroby převzaly štafetu modely 100 a 110, které byly vlastně velice důkladně modernizovaným embéčkem, ale ne zcela novým modelem.
Škoda plánovala i uvedení kombíku, který jsme nedávno popsali v samostatném článku. Prototypů bylo nakonec víc, například sedan Airable se stahovací roletou na střeše a otevřený roadster, který měl nahradit elegantní Felicii. To se ale nikdy nestalo, embéčko mělo samonosnou karoserii, která nebyla dostatečně tuhá pro výrobu otevřené verze. A smůla postihla i sportovní typ Winnetou, o kterém jsme psali dříve. I on používal techniku embéčka.
Škoda uvedla také závodní model 1000 MB Rallye s přídavnými světlomety, otáčkoměrem a tripmasterem. Auto bylo úspěšné ve své třídě v mnoha podnicích rally. Ale embéčko bylo nasazeno i na okruzích, kam byl homologován speciál pro třídu B5 s motorem z Formule 3, později s patnáctistovkou z prototypu 720.
Dnes můžeme embéčko brát i jako symbol doby, jako takový pop-art. O tom, jak přelomový model to byl a jak důležitý byl pro lidi, svědčí i celá epizoda seriálu Vyprávěj, kterou mu filmaři věnovali. Dnes jej sběratelé vyhledávají a podle fanoušků jde o jednu z nejhezčích Škodovek.
