Hlavní obsah

Volkswagen Golf Cabrio 1.8 mk.1 a mk.3 – S větrem ve vlasech

Foto: Archiv redakce
1. 10. 2017

Když chcete kvalitní obyčejné auto, je celkem rozumnou volbou koupit si Volkswagen Golf. Většinou víc od auta nepotřebujete, jen je trošku uniformní. Pokud ale zvolíte kabriolet, tak strohost nehrozí. Jenže který si vybrat?

Článek

Znáte typičtější auto než Volkswagen Golf? Pravděpodobně ne, přesto i jemu věnuji jeden z nedělních článků. Konkrétně jsem si tentokrát pro vás nachystal srovnání dvou kabrioletů – jednoho na základech první a jednoho na základech třetí generace. Ta první se vyráběla od roku 1974 do roku 1983, déle přežil jen kabriolet a to až do roku 1993. Na základech té druhé totiž otevřený typ nevznikl vůbec.

Foto: Archiv redakce

Nástupce Brouka to měl těžké, ale díky designu Giugiara (podobnost s větším Passatem byla záměrná) zaujal hned na začátku. Nová platforma A1 s vodou chlazeným motorem vpředu a pohonem předních kol navíc výborně fungovala, její vývoj vedlo Porsche a přímo Ferdinand Piëch, projekt byl ale zastaven a převeden pod Volkswagen. Zákazníky si Golf našel po celém světě a vyráběl se dlouhých devět let. Volkswagen později přidal i sportovní model GTI, který má dnes kultovní status a v Německu se celé třídě říká Golf-klasse. V roce 1980 Volkswagen Golfa trochu omladil, přidal větší zadní světla, celoplastové nárazníky a přehlednější přístrojový štít s diodami. Konec výroby hatchbacku přišel v roce 1983, kdy nastoupila druhá generace, kabrio však pokračovalo dál až do roku 1993.

Foto: Archiv redakce

A právě o kabrioletech bude dnes řeč. Ten první se prodával od roku 1980. Nechyběl mu typický prvek otevřených aut té doby – velký ochranný oblouk. Střecha se až do roku 1991 stahovala manuálně a poté trůnila na zádi, kde se dala schovat pod koženkový kryt. Ve stejném roce pak Golf dostal vyhřívané zadní okno. Finální montáž neprováděl Volkswagen sám, ale svěřil jí karosárně Karmann v Osnabrücku. Během výroby do něj VW začal dávat větší nádrž, od roku 1988 pak lakoval nárazníky a rozšíření kol do barvy karoserie. Dokonce existuje i Biagini Passo, což je kabriolet na podvozku druhé generace ve verzi Country – neskutečná úchylárna, schválně si vygooglete Golf Country Cabrio.

Foto: Archiv redakce

Já mám možnost vyzkoušet nádherně zářivě červený kousek z roku 1979 na slušivých stříbrných kolech BBS. Na něm je krásně vidět, jak Giugiarovy křivky dodnes vůbec nestárnou a vypadají stále úžasně. Nevadí mi ani fousatěji působící detaily, jako velká hranatá zrcátka nebo klasické kliky. Původní Golf je navíc vážně ještě malý automobil, ne taková škatule, na kterou jsme zvyklí dnes. Interiér je strohý ale účelný a umístění čehokoliv má jasnou logiku. Sedačky jsou příjemně tvarované a poskytují i lehkou oporu. 

Foto: Archiv redakce

Druhý červený exemplář je Golf Cabrio na základech třetí generace (1991-1999) a vyráběl se mezi léty 1993 až 2002. V továrnách po celém světě (například i na Slovensku) vzniklo takřka 5 milionů Golfů této generace, která se navíc pyšní i oceněním Auto roku 1992. Auto bylo větší než předchůdce a mnohem modernější. Obrovský pokrok udělala německá automobilka na poli bezpečnosti, kdy příplatkové airbagy měla konkurence spíš až u aut o segment výš. Vůbec poprvé jej Volkswagen nabízel jako kombík pod názvem Variant, v nabídce ale zůstal i sedan (ten změnil jméno a místo Jetty byl tentokrát nazýván Vento) a sportovní model GTI. Novinkou byla také šestiválcová verze VR6. Ale zpět ke skalpované verzi, kterou opět stavěla karosárna Karmann. V roce 1998 byl tento kabriolet faceliftován pomocí dílů ze čtvrté generace hatchbacku, i když základ karoserie a interiér zůstaly zachovány.

Foto: Archiv redakce

Střídmé a nadčasové tvary navrhnul J. Mays a povedly se mu. Opustil kulaté světlomety a použil zaoblené moderní paraboly, přesto je v nich podobnost s předchůdci dobře vidět. Ani typický široký C-sloupek si tentokrát u Volkswagenu neodpustily, k autu prostě patří, i když na kabrioletu jej pochopitelně budete hledat marně. Tady je naopak velký ochranný oblouk stejně, jako u první generace. Když natrefíte na zachovalý kousek, pořád vypadá skvěle. Hlavně si ale vyberte nějakou pěknou veselou barvu a benzínový motor, například my máme v testu devadesátikoňovou osmnáctistovku z roku 1994.

Foto: Archiv redakce

Uvnitř je typicky strohý, jak to měl Volkswagen ve zvyku, ale ergonomie a funkčnost je zde zase příkladná. Na to si v Německu potrpěli. Přesto právě třetí generace má jeden kiks, a sice umístění varovek na horní části sloupku volantu, takže je spínáte skrze věnec, to opravdu příjemné není. Plasty jsou však kvalitní a i po letech se vyvarují drnčení a vrzání. Auto je zástupcem akční edice Pink Floyd, což se dočtete ze spousty nápisů a znáčků po celém autě, i v interiéru.

Foto: Archiv redakce

Jednička nabízí díky nezávislému zavěšení předních kol a lehké váze vážně senzační jízdní vlastnosti. Krásně citlivé řízení je radost a přitom není auto vůbec nepohodlné. Osmnáctistovka pod kapotou má výkon 86 koní a vůbec jí nemusíte přemlouvat k vyšším otáčkám. Naopak reakce jsou až překvapivě okamžité a starý Golf tak velmi překvapivě patří k oněm autům, které si za volantem užijete. Takhle živé otevřené auto je radost řídit. Působí rozhodně svižně a nebudete v něm brzdou provozu. Ale hlavně má styl, celé moře stylu, které mu třeba novodobý Eos může jenom závidět.

Foto: Archiv redakce

Stejně jako jednička, i trojka má pod kapotou osmnáctistovku, ovšem s výkonem 90 koní. Při klidné jízdě je krásně tichá a jen jemňounce duní přes koncovku výfuku, čímž možná trochu naznačuje svůj potenciál. Když jí necháte vyložit karty na stůl, zjistíte, že je dostatečně rychlá a brzdu provozu z vás rozhodně neudělá. Auto je pohodlné a komfortem svého staršího bráchu rozhodně předčí, ona by byla ostuda, kdyby tomu tak nebylo. Na konkrétním autě je navíc snížený podvozek, v sérii by byla ještě pohodlnější. Živý je novější Golf taky, i když jízdní projev je poněkud utlumenější a není tak bezprostřední. Díky tomu se ale báječně hodí na pomalejší pohodový letní cruising se staženou střechou. Když ale přidáte, vůbec to nevadí, protože s upraveným podvozkem krásně drží stopu.

Foto: Archiv redakce

Tomášovo červená dvojčata jsou vážně skvělá a konkrétně první generaci má už dlouho. Koupil jí jako druhé auto po Favoritu a nechal si jí dodnes. Na trojku v kabriu narazil náhodou v inzerci, ale zalíbila se mu a nakonec také skončila u něj doma. Fáčko pak nahradil čtyřkový Golf, S3, TT a Clio Sport, dnes mu dělá krom kabrioletů ještě radost Impreza WRX STI. Je vidět, že jízdní vlastnosti hrají ve výběru jeho aut roli a ačkoliv tohle jsou vlastně Golfy, dost dobře rozumím tomu, proč si je stále nechává. Nechal bych si je totiž asi taky. Na staré Golfy mám slabost a může za to moje první auto, dvojkový Golf. Asi proto jsem se do otevřené jedničky zamiloval.

Kabriolety

Dnes si v našem testu můžete přečíst o kabrioletu na základech první a třetí generace. Z dvojky totiž otevřená verze nebyla, a vlastně ani ze čtyřky. Po dobu výroby čtvrté generace zůstala ve výrobě trojka kabrio jen s jinou přední části ze čtvrté generace hatchbacku. Na základech páté generace také vznikl otevřený automobil, od Golfa se ale svým názvem odloučil. Eos měl být totiž luxusnější a nabízel netradičně pevnou skládací střechu. Kvůli prodejním neúspěchům se ale v šestce vrátilo klasické kabrio s plátěnnou střechou, Eos zůstával v omlazené verzi ve výrobě po jeho boku. Dnes se kabriolet na základech Golfu nevyrábí, fanoušci VW se tak musí spokojit s otevřenou verzí retrohatchbacku Beetle.

autowebAUTOWEBaUtOwEb

Reklama