Článek
Jsme v Rijádu, osmimiliónovém hlavním městě Saúdské Arábie. Obrovské parkoviště pár kilometrů od letiště se stalo naším domovem hned na tři dny a vyjet odtud znamená najet do jedné velké dopravní zácpy. A jak už jste možná pochopili z předchozích článků, silniční pravidla tady moc nejsou. Ve městě platí dvě základní – je tolik pruhů, kolik se na silnici vejde aut, a pak to o tom silnějším psovi.
Vyrážíme tedy zavčasu s Mitsubishi L200, což je pick-up s dvoulitrovým turbodieselem a vydařenou nástavbou, kde je stan, sprcha a spousta místa na všechny propriety týmového doktora, abychom toho viděli co nejvíc. Takzvané fotopointy, tedy místa vhodná k focení, mi posílá kamarád, protože je pořadatelé zveřejňují až těsně před začátkem etapy. Škoda, že kus za Rijádem se nám ztrácí internet, a tak jedeme po paměti a po citu.
Nakonec je asi po hodině a půl jízdy nacházíme. Odjezd na začátek vložky je kus v poušti, ale tam byste dojeli s čímkoliv bez ohledu na světlou výšku, pohon kol a kvalitu pneumatik. Jenže pak už začínají kamenité pasáže proložené nafoukanými dunkami a později už i větší písečné jazyky. Zahrabeme se hned na tom prvním větším. A samozřejmě, že na blbém místě. „Never stop on the top,“ zní základní poučka, když chcete přejet hromadu písku. Tedy něco jako „nezastavujte na vrcholu.“
O moc víc jsme z klasiků neviděli. A tak jsme se museli zabavit jinak
Záhy však zjišťujeme, že je to výhoda, historici musí projíždět kolem nás. Jen se s lopatou v ruce špatně fotí. Nakonec jich ale projelo sotva deset. A nikdo netuší proč, fotografové jen rozhazují rukama, my už ne, protože nás bolí. Nakonec se vyhrabeme dřív, než by nás napadlo – dostali jsme pod kola vyjížděcí plechy (jsou z extrémně odolného plastu a jsou k nim dlouhé kurty, abyste je snadno vytáhli z písku) a pak už to šlo samo.
„Já jsem nikdy nejezdil na písku,“ přiznává se mi týmový doktor. A protože všude kolem je poušť, kde jsou kameny nebo malé duny, tak toho okamžitě využíváme. Už mi to učení chybělo!
Základní poučku už znáte. A ještě byste měli vědět, že pro jízdu na písku musíte ufouknout pneumatiky. Na silnici jezdí L200 na terénních gumách s tlakem 2,8 baru, ale v písku je dáváme na 1,7 baru. Guma se lehce rozplácne, je širší a má lepší záběr.
Základní triky se dají naučit rychle. Ale další zkušenosti budete získávat dlouho
Taky samozřejmě musíte vypnout protiprokluz, zapojit pohon všech kol (redukce je zbytečná) a s plynovým pedálem musíte zacházet jak s třaskavinou. Jemně, lehce, žádné prudké pohyby. Zkušení borci vypínají i ABS, aby si při brzdění mohli pod koly udělat klínek, ale to u sériového auta neuděláte.
No a pak to začne. Napřed jen jemné písečné plotny a lehké náklony, pak už si doktor troufá na víc. Občas má v závalu radosti z toho, co jeho auto umí, tendenci se pustit přímo přes písečnou hranu, ale v jakémkoliv terénu platí to samé, co na silnici, nikdy nejedu rychle tam, kam nevidím. A vy nikdy nesmíte s autem přejet rovnou přes hranu duny, protože nikdy nevíte, jestli je tam jen jemně naváto, nebo jestli není rovnou podseklá, takže byste se z ní skutáleli. Ideální je přijet na její hranu lehce bokem, mrknout se, co bude, a pak učinit rozhodnutí.
Včera jsem učil doktora jezdit v poušti, tohle byl jeho první sólo sjezd :)
Posted by Jan Červenka - novinář on Thursday, January 6, 2022
V písku se musí pořád točit kola, jedno jestli jedete rovně nebo někde bojujete v bočním náklonu. A musíte se naučit číst písek, ale to je něco, co vám bude trvat ne hodiny a dny, ale celé týdny a měsíce. Základem je, že návětrná strana duny je méně prudká a pevnější, závětrná strana je pak víc kolmá a víc sypká. Zkušené oko už pozná, že návětrná strana bývá tmavší, ale řiďte se s tím v místě, kde jedete prvně a kde je hned několik odstínů barev písku. Pak záleží i na hrubosti písku, na podkladu, na tom, jak fouká, na okolí a taky, jaké bylo počasí nejen včera, ale klidně i pár dní zpět. A každý zkušený off-roadový jezdec vám řekne, že těch proměnných je ještě víc.
V písku taky platí, že je vhodné, když máte rychle reagující motor s masivním točivým momentem. Ostatně to je jedna z hlavních výhod elektrifikovaných speciálů od Audi – plný točivý moment mají už z nulových otáček. Naše Mitsubishi, navíc s manuální převodovkou, nemá s továrním speciálem společného vůbec nic, a tak doktorovi vysvětluji přenos váhy mezi nápravami, že je lepší řadit dopředu a vůbec spoustu dalších věcí.
Takže dakarské klasiky jsme neviděli, ale i tak to byla zábava a to je hlavní. I s civilním autem na dobrých pneumatikách můžete v místech, jako je Saúdská Arábie, klidně vyrazit do pouště. Když budete mít jen trochu možnost, klidně na dovolené, tak to udělejte, bude vás to určitě bavit a ta svoboda pohybu v dunách je silně návyková. Jen si hned nemyslete, že jedete Rally Dakar. To je zas úplně jiná disciplína v úplně jiných autech.