Hlavní obsah

Toyota Mega Cruiser – když si Japonci postavili Humvee

Foto: Toyota
24. 11. 2019

Když bylo v roce 1983 poprvé představeno vojenské Humvee, tedy správně HMMWV (High Mobility Multipurpose Wheeled Vehicle čili vysoce mobilní víceúčelové kolové vozidlo), měli z něj radost nejen vojáci, ale beznadějně se do něj zamilovala i spousta civilistů. Nakonec koncern GM vyslyšel prosby a uvedl civilní Hummer. Ten měl takový úspěch, že konkurence na sebe nenechala čekat a svůj Hummer představila i Toyota.

Článek

Teď Toyotu určitě osočujete z trapného plagiátorství, ale faktem je, že prostě díky stejnému vojenskému zadání došli japonští inženýři k podobnému výsledku jako jejich američtí kolegové (nebo předtím italští, kteří navrhovali Lamborghini LM002). Nicméně určitou inspiraci u Toyoty nezapřou – stejně jako v případě Lexusu LS400, kdy vzali slavný Mercedes třídy S, celý ho rozebrali, okopírovali a ještě vylepšili. Ale popořadě…

Foto: Hemmings

Civilní Hummer H1 byl hodně drsný stroj. Málokdo ví, že se o jeho vznik zasloužil Arnold Schwarzenegger...

Oficiálně ho ukázali světu v roce 1995 a primárně byl určený také jako armádní vozidlo, kde měl sloužit jako výsadkový nebo radarový vůz, tahač nebo transportér na převoz raket. Následně si pár kusů přebrala i japonská policie a několik hasičských sborů pro zásahy v terénu. Jenže zájem od civilních zákazníků byl tak silný, že se Toyota neudržela a omezenou sérii aut nabídla i dožadujícím se civilistům. Právě na této verzi vyzkoušela i několik technických řešení, která se bála testovat na populárním Land Cruiseru, aby neriskovala ztrátu pověsti u zákazníků.

Foto: Toyota

Toyota dospěla k velmi podobnému řešení stejného vojenského zadání

Civilní verze dostala pětidveřovou karoserii s nárazníky, jinými světlomety a rezervou na zadních dveřích. Mega Cruiser je přes 5 metrů dlouhý, přes 2,1 metru široký a jen lehce přes 2 metry vysoký, proporčně tedy jako by z oka vypadl Hummeru. Toyota jej však nikdy nenabízela s volantem vlevo, takže jinam než na domácí trh ani necílila. Navíc byl v nabídce jen v bílé nebo tmavě modré barvě.

Foto: Toyota

Svého Mega Cruiseru se dočkali i civilní zákazníci

V terénu byl Mega Cruiser skvělý, jak se na terénní Toyotu sluší. Stálý pohon všech kol byl s uzamykatelnými diferenciály a třemi mechanickými uzávěrkami. Všechna kola jsou navíc řiditelná, což usnadňuje manévrování a poloměr otáčení se smrskl na 5,6 metru. Světlá výška je skvělých 420 milimetrů, a to i díky 37palcovým pneumatikám typu run flat (tedy s pevnou bočnicí, díky níž se dá jet i po defektu). Za koly, ovšem až hluboko u diferenciálů, jsou kotoučové vnitřně chlazené brzdy. Mega Cruiser budí dojem, že se vyškrábe i na kolmou zeď, protože nájezdové úhly jsou 49 stupňů vpředu a 45 vzadu.

I uvnitř byste našli jistou podobu s americkým drsňákem. Táhne se tu široký středový tunel ukrývající komponenty pohonu všech kol. Nad ním je vpředu středová konzole orientovaná na řidiče. Vzadu je pak místo pro čtyři další pasažéry. Pod kapotu se dodával jediný motor – čtyřválcový dvouvačkový turbodiesel Toyota (pocházel z minibusu), který měl při objemu 4,1 litru výkon 150 koní (později 170 koní) a točivý moment 380 Nm. Spojený byl se čtyřstupňovým automatem doplněným o redukci, který byl používán v typu Land Cruiser. Mega Cruiser vážil necelé tři tuny a nádrž byla na 108 litrů paliva.

Komerční úspěch se ale nedostavil a už v roce 2002 přišlo ukončení výroby. Cena přes 9,5 milionu jenů (necelé dva miliony korun) sice nebyla nejvyšší, ale použitelnost auta pro soukromé majitele byla omezená. Potvrzeno je, že rok před koncem produkce mělo své majitele 148 civilních aut. Kolik jich vzniklo poté, to automobilka neuvádí. Výroba pro armádu vydržela déle a v aktivní službě jsou tyto japonské Hummery dodnes.

autowebAUTOWEBaUtOwEb

Reklama