Seat Marbella nedosahuje kvalit sesterské Pandy, ale seženete ho za pár kaček

Příběh Seatu Marbella začíná jinde než v domovském Španělsku. Bystřejší si na první pohled všimli, že Marbella vypadá trochu jako první Fiat Panda a není to náhoda. Španělé totiž Pandu v licenci vyráběli od roku 1980 v Pamploně a Baceloně. Jenže v roce 1986 se vztahy mezi automobilkami vyostřily a bylo potřeba licenční modely nahradit. Panda dostala přepracovanou přední část (jiná jsou světla, maska a kapota) a najednou tu byl v prosinci Seat Marbella. Jméno Marbella bylo do té doby používané pro nejluxusnější verzi Pandy.

Marbella je tedy, stejně jako Panda, třídveřovým hatchbackem, odvozené užitkové verze se jmenovaly Seat Terra a Seat Trans. Koncept Marbella Playa pro surfaře se nakonec do výroby nikdy nedostal. Je to škoda, vypadal docela dobře, navzdory tomu, že základní Marbella se mi nikdy moc nelíbila. Původní design Pandy je mi bližší, ostatně Giorgetto Giugiaro ze studia Italdesign byl dle mého génius a nemá za sebou žádnou nepovedenou práci. On sám pak Pandu považoval za vůbec nejlepší auto ze svého pera.

To se rozhodně nedá říct o Marbelle pózující na fotkách. Ta má své nejlepší dny za sebou a kdo ví, jestli vůbec nějaké před sebou. Patří do sbírky Retro-auta, ale její nulová historická hodnota a zanedbaný stav z ní nedělají nejatraktivnější exponát. Ani mi ji nechtěli moc půjčit, jenže kdy jindy bych se mohl nějakou Marbellou svézt? Navíc takovou „modelkou“, která si zahrála i v televizní reklamě. Právě filmaři se ale na stavu auta docela podepsali a vlastně jsem překvapen, že jejich zacházení v terénu přežila.

Zavazadlový prostor má v základní konfiguraci 272 litrů, ale sklopením zadních sedadel se dostanete až na 1 088 litrů. Sedadla mimochodem nejsou moc pohodlná, zejména zadní lavice je vlastně kus látky natažený mezi tři tyče. Jistě, tak to mívala i Panda, přesto se v ní sedělo lépe. Přední opěradla je možné sklopit do lůžkové úpravy, ale nebude to nejpohodlnější přespání. Palubní deska je velmi prostá a jednoduchá. Tvoří ji miniaturní kaplička s rychloměrem a pár kontrolkami a velká polička. Ta se dá snadno vyndat, stejně tak sedadla, takže je pak možné je i snadněji vyčistit. Alespoň tohle praktické řešení z Pandy Španělé ponechali. Zvuk zabouchnutých dveří svědčí o tom, že Marbella není zrovna nejbytelnější auto, ale stará auta si nekupujeme s myšlenkami, že v nich budeme bourat.

Technika samozřejmě pocházela z Fiatu, převážně ze staršího typu 127. Ačkoliv Panda na platformě Tipo Zero byla modernizována a dostala v průběhu svého životního cyklu skvělé motory FIRE, z důvodu hádek se tyto inovace už do Španělska nedostaly. A tak navzdory modernizovanému vzhledu byla v devadesátých letech Marbella technicky mnohem zastaralejší než Panda. Pod kapotou je sice archaická, ale velmi spolehlivá řadová čtyřválcová devítistovka s výkonem 40 koní (29 kW), která Marbellu dostane na 131 km/h, a přitom je vlastně nemožné mít vyšší spotřebu než 6 litrů. Ovšem motor zní jako šicí stroj. Výkon je to na papíře sice nízký, ale nezapomínejte, že auto váží pouze 680 kilogramů. Později se pod kapotu dostala ještě menší osmsetpadesátka původem z šedesátých let s výkonem 34 koní (25 kW) v 5 600 otáčkách a se čtyřstupňovou převodovkou. Tyto slabší Seaty ale dosáhnou jen na 125 km/h.

Dalším prvkem prozrazujícím konstrukční stáří Marbelly je zadní tuhá náprava a listová pera, i když vpředu je nezávislé zavěšení všech kol. Spolu s nepřesným řízením se tak Seat ve vyšších rychlostech chová dost neklidně a ona vyšší rychlost je snad cokoliv nad 70 km/h. To auto prostě hrozně hopsá, jinak se to popsat ani nedá. Za ty peníze nemůžete čekat zázraky a musíte se smířit s velkou mírou hluku. Alespoň je naladění podvozku docela měkké a vhodné na rozbitější cesty.

Marbella je zkrátka velmi prosté a jednoduché auto, které je velmi laciné na provoz. Taková automobilová obdoba malého oslíka. Jen na rozdíl od užitečného hospodářského zvířete Seat dřív nebo později zrezne (prý ale později než Panda, protože má lepší antikorozní ochranu) a netěší se zrovna pověsti o dobré výrobní kvalitě. Nemá ovšem vyložené problémy se spolehlivostí, snad jen věkem odcházejí některé díly. Lepší je sehnat Marbellu ještě bez katalyzátoru, protože působí o trochu svižněji, ale v malém lehkém a slabém autě může být každá cesta zábavná, když víte jak na to. Bezprostřednost a nezkreslené reakce jsou přece to, co většina z nás za volantem hledá.

Výroba Marbelly běžela díky slušným prodejům v domácím Španělsku docela dlouho a definitivně ji Seat přestal vyrábět v roce 1998, kdy zavřel i celou továrnu Zona Franca. Tehdy totiž Volkswagen uvedl svůj nový miniaturní model Lupo a Seat vyráběl jeho sesterský model Arosa. Přesto vzniklo kolem 770 tisíc Marbell. Seat malého prcka nasazoval i do různých závodů, a tak se za jeho volantem objevil i slavný Carlos Sainz.

Pro běžné zákazníky byla výhodou hlavně nízká cena, což se dá říct i dnes. Pár Marbell po Evropě na prodej je, a to v rozpětí od deseti do padesáti tisíc podle stavu a barvy (hlavně růžové jsou dražší). Za málo peněz dostanete bezprostřední malé snaživé autíčko, které skutečně pobaví. Vtipné je, že Marbella by vždy levnější než Panda, což platí dodnes. Ovšem díly odlišné od Pandy se nebudou shánět nejsnáze. Kdybych si měl ale vybrat, tak Panda je prostě taková lepší a opravdovější, zkrátka dokonalejší než Marbella. Nakonec bych si tedy stejně raději koupil italský originál.