Takto se loučil Saab. Těsně před krachem vznikla krásná a velmi dobrá auta. Pak už to byly jenom marné pokusy

Švédská automobilka Saab se za svou historii proslavila specifickými vozy, které proti jiným prémiovkám vynikaly severským stylem, vyspělou aerodynamikou díky návaznosti na výrobu letadel nebo poctivou a pokrokovou mechanikou. Značka si však nikdy nenašla tolik zákazníků, kolik by potřebovala k většímu rozvoji, a tak se v novém miléniu dostala do finančních potíží.

Ty nakonec vyvrcholily v roce 2011 vyhlášením bankrotu. To už Saab byl zhruba rok ve vlastnictví nizozemské automobilky Spyker, do té doby jej vlastnil americký koncern General Motors. Finanční potíže firma řešila delší dobu, hlavně kvůli tehdejší finanční krizi.

Saab přitom v té době pracoval na nové generaci automobilů, kterou se chtěl vrátit na výsluní. Její součástí byla především druhá generace Saabu 9-5 představená v roce 2010.

Automobil vyšší střední třídy vsadil na nezaměnitelný skandinávský styl s jednoduchými tvary a detaily inspirovanými letectvím – třeba prosklení mělo evokovat kabinu letadla. Proti konkurenci 9-5 vsadila na velikost, délkou překonala hranici pěti metrů, což tehdy nebylo zvykem. Saab 9-5 byl tak o poznání delší než tehdejší BMW řady 5 nebo Mercedes-Benz třídy E.

Nabídka motorů čítala celkem pět jednotek. Z benzinových tu byly 1.6 Turbo4 (132 kW), 2.0 Turbo4 (162 kW) a vrcholný šestiválec 2.8 Turbo (221 kW), zatímco turbodiesely zastoupily čtyřválce 2.0 TiD4 (118 kW) a bi-turbo 2.0 TTiD4 (140 kW).

Výbava byla na svou dobu bohatá, přesně v typické pokrokovosti Saabu. K dispozici tak byly adaptivní tempomat, head-up displej s promítáním nejdůležitějších údajů na čelní sklo, inteligentní bi-xenonové světlomety s natáčením a proměnlivou délkou i šířkou osvětlené plochy nebo rozpoznávání dopravních značek, což v době uvedení rozhodně nebyly běžné prvky.

Sedan do budoucna měly doplnit i liftback nebo zvýšené provedení 9-5X, nakonec však došlo jen na kombi uvedené v roce 2011. Celkem Saab postavil zhruba 11 280 kusů modelu 9-5 druhé generace.

V listopadu 2010 na autosalonu v Los Angeles debutovalo středně velké SUV Saab 9-4X, které vzniklo díky spolupráci s americkými značkami koncernu General Motors, jehož byla automobilka v předcházejících letech součástí. Základem byla platforma GM Theta Premium známá například z tehdejšího Cadillacu SRX.

Auto opticky navazovalo na nikdy nerealizovaný projekt Saab 9-6X, v nabídce pak nahrazovalo Saab 9-7X postavený na bázi většího Chevroletu Trailblazer. Saab 9-4X byl 4 829 mm dlouhým, 1 905 mm širokým a 1 679 mm vysokým vozem s rozvorem 2 807 mm.

Pod kapotou se objevovaly výhradně benzinové vidlicové šestiválce, což dokazovalo orientaci vozu hlavně na americký trh, kde měl zásadně zvýšit prodeje značky. Základem bylo atmosférické 3.0 V6 s výkonem 195 kW, nad nímž stálo přeplňované 2.8T s 221 kW. V obou případech byl standardem pohon všech kol a šestistupňový automat.

Výroba automobilu odstartovala v únoru 2011 v mexickém závodě Ramos Arizpe. Šlo tak o první (a zároveň i poslední) Saab vyráběný v Mexiku. Bohužel Saab 9-4X se začal vyrábět v době, kdy výrobce řešil finanční potíže a měnil majitele. Když tak vyšlo najevo, že by Saab mohl skončit v čínských rukou, General Motors oznámil, že výrobu ukončí, aby jeho technika neskončila v Číně.

Nakonec bylo podle oficiálních zdrojů postaveno jen 814 kusů 9-4X, byť některé zdroje hovoří o více než tisícovce, které se následně prodávaly u amerických dealerů GM. Na zástavbu turbodieselu, který by byl cílen na evropskou klientelu, už nedošlo.

Vůbec posledním novým modelem značky byl Saab 9-5 SportCombi, tedy praktičtější verze sedanu 9-5, který debutoval na ženevském autosalonu 2011.

Design z pera Simona Padiana do karoserie ladně začlenil praktičtější zadní partie, které ukrývaly zavazadlový prostor o objemu 527 litrů. V době představení šlo mimochodem o jeden z nejdelších kombíků na trhu, měřil přes pět metrů.

Nabídka motorů byla shodná s tou v sedanu. Benzinová paleta zahrnovala základní 1.6 Turbo4 (132 kW), 2.0 Turbo4 (162 kW) a vrcholný šestiválec 2.8 Turbo (221 kW), zatímco z turbodieselu tu byly čtyřválce 2.0 TiD4 (118 kW) a 2.0 TTiD4 (140 kW).

Bohužel dlouhé kariéry se zajímavý kombík už nedočkal. Kvůli finančním potížím Saabu byla výroba v Trollhättanu v dubnu 2011 zastavena, tedy jen pár týdnů po oficiální premiéře kombi, v prosinci téhož roku firma vyhlásila bankrot. Kvůli tomu vzniklo jen 27 předprodukčních kusů tohoto zajímavě tvarovaného kombíku.

Vyhlášení bankrotu v prosinci 2011 nebylo definitivní tečkou za historií Saabu. Nový majitel, firma Spyker, tehdy už několik měsíců hledala nového kupce, kterým se měli stát čínští investoři. S tím však nesouhlasil dřívější vlastník Saabu, americký General Motors, který nechtěl do Číny předat své know-how v podobě platformy pro 9-5 či dílů pro 9-4X. I proto GM dalo najevo, že neposkytne své licence, pokud bude Saab prodán do Číny.

Nakonec se však Saab do čínských rukou přece jen dostal. Firma NEVS (National Electric Vehicle Sweden) dokonce na krátko oživila produkci staršího Saabu 9-3, a to ve formě elektromobilu. To ale nemělo dlouhého trvání, i proto, že NEVS přišel o práva na použití charakteristického loga gryfina, což neumožnil jeho vlastník, Scania. Bez názvu Saab to byla najednou neznámá značka, která zákazníky nelákala.

NEVS se následně dostal do područí konglomerátu Evergrande. Číňané se tehdy o oživení snažili různými způsoby, dokonce existovaly plány na nové modely a rozšíření portfolia. K tomu však už nedošlo, a tak poté, co se Evergrande také dostalo do finančních potíží, Saab (respektive NEVS) v roce 2023 definitivně skončil.