Subaru Outback sedmé generace se u nás už neprodává, přitom je to skvělé auto! A může být překvapivě levné

Subaru pro mě vždycky bylo synonymem pro symetrický pohon všech kol, hladkou a pohodlnou jízdu v jakýchkoliv podmínkách a ploché motory typu boxer. Mezi zásadní modely vždycky patřil Outback, a to už od prvních generací, kdy se hezké zakulacené kombi svými schopnostmi mimo silnici umělo přiblížit skutečným off-roadům.

Dávno pryč jsou doby, kdy jsme Subaru uctívali kvůli úspěchům v rallye a kdy hlavním pojítkem mezi světem závodů proti času a silniční radostí byla Impreza STi. V rámci svého působení mezi motoristickými novináři jsem vyzkoušel snad všechno, co značka v Česku nabízela přibližně od roku 2008. Mezi tou paletou bylo spousta fajnových aut a pár průměrnějších.

Pokud se podíváte na aktuální nabídku Subaru v Česku (potažmo Evropě), kromě elektrické Solterry, která je ve skutečnosti Toyotou bZ4X (ne, neptejte se mě, kdo u nich vymýšlí názvy aut…), je k dispozici Crosstrek, Impreza, Forester a Outback. Jelikož už skončilo milované BRZ, s nímž jsem najezdil tisíce skutečně radostných kilometrů, nabídka je docela omezená.

Ostatně není to zase tak divné, pro Subaru je ze všech světových trhů Evropa asi nejméně přitažlivá a vzhledem k naší obecné touze všechno omezovat a kontrolovat, se tomu ani nedivím. Kromě domácího trhu se značka soustředí třeba na Austrálii, Nový Zéland, země Tichomoří nebo Latinské Ameriky. A samozřejmě také na USA a Kanadu. Ve Spojených státech se uskutečňuje celkově 65 až 70 % globálních prodejů, v Kanadě pak zhruba 5 až 7 %. Pro automobilku, která ročně vyrobí necelých 900 000 aut, je Severní Amerika zkrátka zásadní.

Tomu ostatně odpovídá i umístění výrobních kapacit - zatímco v klíčovém výrobním komplexu přímo v Japonsku (prefektura Gunma) vzniká 60 % všech Subaru, další továrna je v americkém Lafayette v Indianě, což je jediná produkční kapacita Subaru mimo Japonsko a montuje se v ní zbytek celkového objemu produkce.

Jelikož Evropa pokrývá zhruba 1 až 2 % roční produkce značky, nebylo složité rozhodnout, kterou destinaci u nového Outbacku zaříznout – ať už kvůli emisím, daním nebo logistice. Takže jsme se dostali do situace, že většina světa má sedmou generaci Outbacku na talíři, zatímco v Evropě dochází akorát k doprodeji toho předchozího, tvarově nejasného. A když už jsme u toho…

Subaru mělo vždycky trochu problém se sebeurčením, a to ne z hlediska techniky, ale z hlediska designu. Pamatuji si doby, kdy jsme se u každé nové generace bavili tím, který nový směr designový jazyk zase nabral. V případě Outbacku nebyla stylistika sice v takovém chaosu jako například u Imprezy, ale stejně se pořád měnil - od oblin po hrany a zase zpátky, a to včetně faktu, že auto mělo skoro v každé generaci jiný tvar masky chladiče, tedy zásadního rozlišovacího prvku.

A dnes? Posuďte sami, aktuální Outback sedmé generace, který vidíte na obrázcích kolem, vypadá, jako kdyby byl postaven z Lega. Je to vlastně móda podobně stavěných aut, však si stačí vzpomenout třeba na nejnovější Land Cruiser nebo Hyundai Santa Fe (přitom obě zmíněná auta považuji designově za povedená).

Co se týče Outbacku, jisté je jedno - vzhled je subjektivní záležitost a co jednomu konzervativnímu floutkovi může připadat příliš divné, pro další může být mega cool. Proč ne. Podstatnější je, co je Outback vlastně zač a co skrývá pod tisíci plošek své karoserie. Základem je platforma Subaru Global Platform, na které vznikají skoro všechna Subaru. Outback měří na délku celkem významných 4 884 mm, stojí na rozvoru 2 745 mm, což je prakticky stejně, jako měl předchůdce. Jelikož je nové auto trochu delší, prodloužily se převisy. Sedmá generace je zároveň první, kterou se Outback posunuje od zvýšeného kombi směrem ke karoserii typu crossover/SUV, což je patrné zejména na rovnější linii střechy.

Už víc nečekám a s klasicky lehkým chodem za sebou zavírám dveře řidiče, doprovází mě typické plechové bouchnutí. Interiér je překvapivý jen minimálně, což oceňuji. Příjemná je nejen kůže čalounění, která se ve výbavě Premier XT rozpíná i na dveře a palubní desku, ale líbí se mi i vkusné ozdobné dekory. Ohromné nadšení pramení z desítek mechanických tlačítek tak, jak je máme v japonských autech rádi. Smutnou vizitkou doby, ve které žijeme, je opět situace kolem displejů (a chybějící digitální hodiny!). Zatímco digitální přístrojový štít ruší jen minimálně a vlastně se mi jeho uspořádání, grafika a zobrazení docela líbí, tak velký středový displej bych nejraději vyhodil, nebo minimálně zmenšil o polovinu. Je sice logické mít za volantem zakázaný telefon na uchu, ale proč nám na druhou stranu montují do aut místo vkusně zakomponované malé obrazovky rovnou obrovské televize, trčící z palubní desky? Možná se to líbí Číňanům, ale mě s tím fakt neokouzlí, spíš naopak, já už totiž velkým displejům oficiálně vyhlásil válku.

Jakmile centrální displej vytěsním z hlavy a povypínám většinu otravných asistentů systému EyeSight, hned je mi lépe. A to hlavně proto, že beru do ruky pořádnou páku řazení (a nikoliv nějakou lacinou kolébku pod volantem) a řadím D. Rozjezd je přesně tak hladký, jak jsme u Subaru posledních let zvyklí.

Pod kapotou nového Outbacku jsou dva motory – základem je 2,5litrový atmosférický boxer s výkonem 180 koní, ovšem mnohem zajímavější je jednotka v testovaném autě. Taktéž se jedná o čtyřválcový boxer, ale má objem 2 387 cm3 a kromě 16 ventilů s variabilním časováním či přímého vstřikování využívá také klasické výfukové turbodmychadlo. Nabízí celkových 260 koní při 6 100 otáčkách a 376 Nm točivého momentu v pásmu od 2 000 do 4 800 otáček. Při hmotnosti 1 806 kg to stačí ke zrychlení na stovku za něco málo přes šest sekund… Takže docela paráda a konečně důstojný výkon pro velké subaru.

Právě tento motor máme v testované vrcholné verzi Premier XT a tvoří páteř prodejů na druhé straně Atlantiku. A víte co? Je skvělý, protože Outback má konečně výkon! A přitom stačilo jen namontovat lepší motor, a ani to nemusel být šestiválec… Z hlediska převodovky už člověka takové nadšení nečeká, protože s motorem je spojeno výlučně CVT, které může automat připomínat tak maximálně „jakoby“ rychlostními stupni, ale jinak má klasický, lehce otravný projev.

Outback je oblíbené auto dobrodruhů, kteří křižují nádhernou přírodu Severní Ameriky, a s tím souvisejí schopnosti v terénu. Pro tento účel poslouží parádně, ostatně i díky proslavenému stálému symetrickému pohonu všech kol s elektronicky řízeným středovým diferenciálem (vzadu je otevřený) a asistenčním systémem do terénu známým jako X-Mode. Připomenu, že pro skutečnou divočinu se nový Outback prodává i ve verzi Wilderness s mnohem výraznějším oplastováním karoserie a ještě pokročilejším systémem X-Mode, ale ze zkušeností víme, že většina Subaru i tak zvládne dost.

Ani nevíte, jakou mám chuť úplně čerstvé auto s nájezdem 39 km prohnat terénem, zejména v tomhle počasí. Ale dnešním cílem není hledat hranice, které stejně spočívají v 19palcových pneumatikách. A navíc, tohle auto voní novotou a čeká ho teprve citlivé zajíždění. Raději tedy ještě znovu plynule vytáčím lineárně naladěný (a důkladně zahřátý) turbomotor a užívám si komfortně naladěný podvozek. Je to čím dál příjemnější zážitek.

Tohle auto nám v Evropě chybí, i když vypadá zvláštně… Ovšem v dnešní době není zase tak složité podobnou káru z Kanady dovést, a to třeba díky klukům z firmy Auta z Kanady, kteří nám půjčili k projížďce i tohle konkrétní auto, které už mezitím zamířilo k prvnímu českému majiteli. Za několik desítek tisíc korun plus clo (a pokud nemáte firmu, tak i daň) se dá postavit na české značky přímo před váš dům – stejně jako v případě dospělého Outbacku, který jsem vyzkoušel v rámci tohoto představení. Vzhledem k degradaci evropských aut, která mě velmi trápí, tak můžete získat to, co nám chybí - auta s pořádnými motory, ať už původem z Japonska, USA nebo odjinud.

Přitažlivá cesta, jak trochu vystoupit z davu a užít si nové, neokoukané parádní auto. A navíc ty ceny! Základní Outback Touring se slabším motorem stojí v Kanadě 43 685 dolarů, tedy kolem 660 000 Kč. A vrcholná testovaná verze Premier XT s turbomotorem přijde v Kanadě na 53 985 dolarů, tedy zhruba 815 000 Kč. A to není vůbec špatné!