Omlazenou Kiu Stonic jsme vzali do Slovinska. Překvapila nás dospělým projevem a skvělou spotřebou

Ještě než se k dojmům z vozu, které jsem během cesty nasbíral, dostanu, připomenu, že Kia Stonic po nějakých osmi letech na trhu nedávno prošla výrazným omlazením. Crossover dostal modernější vzhled, připomínající novější modely jihokorejské značky, a přepracovaný interiér. Nová palubní deska sází na dva na sebe navazující displeje a přeorganizované ovládání.

Obě obrazovky mají 12,3" úhlopříčku, jedna funguje jako přístrojový panel, druhá slouží infotainmentu. Digitální budíky působí přehledně, mně osobně se navíc líbí jednoduché ovládání palubního počítače. Rychle jsem se rozkoukal také v palubním systému, uvítal bych snad jen o něco rychlejší chod. A možná i bezdrátové zrcadlení telefonu, Stonic umí Android Auto (které jsem měl na obrazovce drtivou většinu času) jen přes kabel, navíc jen s koncovkou USB-A. Ten jsem musel doma chvíli hledat, dnes je běžnější USB-C.

Z dalších modelů značky Kia známe panel s otočnými ovladači a dotykovými tlačítky, který podle potřeby můžete využít k obsluze multimédií nebo k nastavení klimatizace. Mně tohle řešení vlastně docela vyhovuje, i když z pohledu ergonomie jsou samozřejmě lepší fyzické ovladače, na dotykové plochy jsem si zvykl.

Na fyzická tlačítka se ovšem dostalo také, třeba pro vyhřívání sedadel, vyhřívání volantu nebo deaktivaci systému stop-start.

Pochválit musím sedadla, která jsou příjemně pohodlná. Se Stonicem jsem za 5 dní najezdil skoro dva tisíce kilometrů a byl jsem naprosto v pohodě. Díky vzpřímenější poloze za volantem a vyšší, přehledně tvarované karoserii je navíc z auta velice slušný výhled.

Na malé SUV je také slušná prostornost, dozadu se komfortně vejdou dva běžně rostlí dospělí. A potěší sympatická nabídka míst, kam si odložit věci typu telefon, peněženka, pití, svačina a podobně.

Kufr má objem 332 litrů, což není moc, ale z mého pohledu na městský crossover ani málo. Využitelnost ještě zvyšuje pravidelný tvar. Po sklopení zadních opěradel Stonic odveze až 1 135 litrů.

Kia Stonic se po modernizaci nabízí s jediným motorem, a to s litrovým tříválcem. Turbodmychadlem přeplňovaná jednotka poskytuje maximální výkon 74 kW a nejvyšší točivý moment 172 Nm. Vybírat si můžete jen převodovku, základem je šestistupňový manuál, za příplatek 30 tisíc korun je k dispozici sedmistupňový dvouspojkový automat. Já jsem jezdil vozem vybaveným ručně řazenou převodovkou.

A byla to až překvapivě příjemná zkušenost. Litrový tříválec sice působí trošičku letargicky v těch nejnižších otáčkách, už okolo 1 500 ot/min se ale hezky nadechuje a ve dvou tisících táhne docela zajímavě. Stonic navíc váží jen asi 1,2 tuny, takže s ním ani malý motor nemá moc práce.

Pokud mu vyjdete vstříc a budete ho prostřednictvím manuálního řazení držet v optimálních otáčkách (což je převážně střední pásmo), odmění se sympatickou živostí, která v pohodě dostačuje nejen do města a okolí, ale i do meziměstského provozu. Obavy jsem neměl ani z předjíždění, ani na dálnicích. Cestování tempem okolo 140 km/h tříválec zvládá naprosto přirozeně.

Skvělý dojem zanechalo ruční řazení, líbil se mi chod spojky i samotné řadičky, která se pohybuje v docela krátkých drahách – a takovým hezky mechanickým způsobem.

Dalším velice milým – a v době vysokých cen paliva vítaným – překvapením byla spotřeba. S malým crossoverem jsem najezdil 1 942 kilometrů, přičemž cesta mě zavedla na dálnice, do měst, do kolon, do alpských průsmyků, a na konci toho všeho palubní počítač ukazoval průměr 5,6 l/100 km. Tedy údaj, který se vejde do hodnot udávaných výrobcem!

A to pořád není konec. Vypíchnout totiž musím i jízdní projev, který je až překvapivě (ano, opět, tohle slůvko v tomto testu najdete několikrát) dospělý. Podvozek díky kombinaci spíš tužších tlumičů a pneumatik s větším profilem nabízí krásně vyvážené vlastnosti. Lehký crossover se ochotně stáčí do oblouků a nerovnosti tlumí a filtruje skvěle. Vyloženě mě ohromilo, jak si Stonic vedl na jedné rozbité horské silnici ve Slovinsku: choval se na ní mimořádně jistě. Auto na téhle opravdu ošklivé cestě s různě velkými dírami a vymláceným asfaltem neposkakovalo, nedrncalo, nezakopávalo, nebouchalo a nehoupalo se. Působilo prostě nesmírně jistě, nerovná silnice se ani neprojevovala v řízení.

Snad jedinou lehkou výtku mám k vyššímu hluku na dálnici, v tempu od 120 km/h byl v kabině víc slyšet hukot vzduchu proudícího okolo karoserie a také valivý hluk od pneumatik. Nešlo o nic vyloženě rušivého, ale zmínit to musím. Stejně jako skutečnost, že hluku od kol jistě přidávalo zimní obutí.

Na druhou stranu díky za něj. V jednom rakouském průsmyku mě přepadlo celkem husté sněžení a do kopce jsem musel jet v podstatě jen na jedničku, s vypnutou stabilizací a neustálým korigováním předních kol. Bez zimních pneumatik by mi nezbylo, než se rovnou otočit.

Přiznávám, že když jsem se dozvěděl, že do Slovinska pojedu malým městským crossoverem s litrovým tříválcem pod kapotou, měl jsem z cesty drobné obavy, hlavně z takového toho „celkového komfortu“. Zbytečně.

Kia Stonic je totiž sympaticky dospělé auto, které s nadhledem zvládá disciplíny nacházející se za hranicí segmentu městských aut. Podobně jako třeba Škoda Fabia nebo Volkswagen Polo ukazuje, že tahle nálepka je vlastně trochu nefér.

Stonic navíc „neuletěl“ ani cenově, prodává se od 459 980 Kč (akční cena, standardně 479 980 Kč), v testované, velmi slušně vybavené verzi Exclusive stojí 509 980 Kč (standardně 529 980 Kč).