4 200 kilometrů za 12 dní. Vzali jsme Škodu Scala na pořádný road trip, ohromila nás hlavně spotřebou

S hatchbackem, od jehož uvedení na trh už uběhlo víc než sedm let, jsem vyrazil na docela náročný road trip do Itálie, hlavně po Toskánsku. A bylo to hrozně fajn!

Přitom, nebudu lhát, byl jsem zpočátku trochu skeptický. Říkal jsem si, že kompaktní Scala není na tak dlouhou cestu úplně ideální auto - že nebude dostatečně pohodlná a že budu mít problém s místem. Nic z toho nakonec neplatilo.

Začít můžeme prostorem a praktičností. Přestože Scala stojí na platformě MQB A0, určené pro malé vozy segmentu B, škodovákům se povedlo na tomto základě vytvořit auto rozměry srovnatelné s dalšími hatchbacky nižší střední třídy.

Pro srovnání, s délkou 4 362 milimetrů je dokonce větší než Volkswagen Golf (4 286 mm) nebo Hyundai i30 (4 340 mm), což jsou asi její největší soupeři. Golf pak Scala překonává také rozvorem (2 636 mm vs. 2 620 mm; i30 má rozvor 2 650 mm).

Uvnitř je díky tomu opravdu dost místa v podélném směru, kompaktní škodovka nabídne dostatek komfortu i pro cestující, jimž příroda nadělila nadprůměrně vysokou figuru.

Pochvalu zaslouží kufr, u něhož je znát klasická škodovácká snaha vytvořit co největší objem. Ten dosahuje 467 litrů, zavazadelník je zejména hluboký. Potěší však i poměrně dlouhá ložná plocha, využitelnost pak zvyšují háčky na tašky, kapsy po stranách, 12V zásuvka a v našem případě i síťový program.

Po sklopení opěradel zadních sedadel (dělená jsou v poměru 60:40) Scala odveze až 1 410 litrů. Současně ale mezi zavazadlovým prostorem a kabinou vznikne schod - pokud si tedy nepřiplatíte za šikovnou variabilní podlahu kufru. Testované auto ji nemělo.

Verze Monte Carlo se, kromě toho, že představuje vrchol nabídky, prezentuje jako sportovně laděná varianta. Uvnitř proto najdeme několik unikátních detailů, například specifické dekory připomínající uhlíková vlákna, červené akcenty na palubní desce nebo sportovně vyhlížející sedadla s integrovanou hlavovou opěrkou.

Osobně bych se bez falešného karbonu obešel, ale celkově se mi vnitřek spíš líbí. Sedačky nabízejí příjemnou boční oporu, uměl bych si však klidně představit, kdyby byly tvrdší, zvlášť díl podpírající záda.

Vyloženě mě potěšila přítomnost panelu s fyzickými ovladači, sloužící k nastavení klimatizace - ta je mimochodem automatická a dvouzónová. Vlastní tlačítko dostal také systém stop-start, stejně jako přepínání jízdních režimů. Když k tomu přičteme multifunkční volant a ovladače v jeho okolí, výsledkem je, že se ve Scale nemusíte kvůli každé maličkosti trefovat prstem na dotykový displej infotainmentu. Spoustu věcí zvládnete postaru - přes tlačítka.

Do palubního systému jsem tak lezl snad jen kvůli deaktivaci upozornění na překročení povolené rychlosti. Vypnutí je naštěstí snadné a nevyžaduje mnoho kroků.

Samotný infotainment je přehledný, intuitivní a docela svižný, líbí se mi také digitální přístrojový panel, s nímž se snadno pracuje a i za ostrého slunce je skvěle čitelný.

Zvláštní zmínku musím věnovat příplatkovému (stojí 20 000 Kč) paketu Asistovaná jízda 1.5+, který zahrnuje adaptivní tempomat, adaptivní vedení v jízdním pruhu a hlídání mrtvého úhlu. Když funguje, jak má, jde o velice příjemnou záležitost, typicky v noci na prázdné dálnici. Tempomat dokáže pracovat s dopravními značkami, takže umí auto samočinně zpomalit například v úseku s omezením. A pak ho dovede zase rozjet na tempo, jímž jste jeli předtím.

Bohužel se mi ale stávalo, hlavně v Itálii, že systém načetl buď značku pro odbočovací pruh, nebo s dodatkem a náhle začal vůz prudce brzdit klidně na 40 km/h. Tady je ještě co zlepšovat.

Naopak jen chválu mám pro Matrix LED světlomety, tedy adaptivní lampy, které se automaticky starají o světelný kužel tak, abyste viděli co nejlépe a přitom neoslňovali řidiče před vámi.

Škoda Scala se aktuálně prodává s litrovými tříválci (o výkonech 70 a 85 kW) nebo se čtyřválcem 1.5 TSI o výkonu 110 kW.

A právě nejvýkonnější motor poháněl testovaný exemplář. Turbodmychadlem přeplňovanou patnáctistovku navíc doplňovala samočinná sedmistupňová dvouspojková převodovka.

Jde o hodně povedenou kombinaci, která má hned několik předností. Velkou je celková kultivovanost. Jedna-pětka totiž po většinu času pracuje sympaticky klidně, tiše a bez jakýchkoli nepatřičných vibrací. Jen ve vyšších otáčkách a pod zátěží se ozve - ale nikoli nepříjemně. Motoru podobným způsobem zdatně sekunduje převodovka, řadí rychle, logicky a hlavně hladce.

Solidní je ovšem i dynamika, přeplňovaný čtyřválec poskytuje velice slušný zátah ve středním pásmu otáček. Moc hezky se sbírá zejména okolo dvou tisíc a pak důstojně táhne skoro až k omezovači. S nejsilnější Scalou se tak dá jet celkem svižně, silný zátah navíc usnadňuje předjíždění nebo připojování se do hustého provozu třeba na dálnici.

A pak je tu spotřeba… Škoda udává průměrný apetit v kombinovaném provozu 5,4 l/100 km. Já těch necelých 4 200 kilometrů dal s průměrem 5,8 l/100 km, nebyl jsem tedy tak daleko od „tabulek“.

Scalu jsem přitom nešetřil. Vzal jsem ji do italských kopců, toskánských měst, protáhl Alpami a na německé dálnici využíval možnosti jet „podle sebe“. Proto 5,8 l/100 km považuji za úžasný výsledek.

Když jsem o kus výš psal o kultivovaném pohonném ústrojí, přiznávám, že tohle zjištění pro mě nebylo překvapením. S motorem 1.5 TSI máme v redakci docela bohaté zkušenosti, takže jsem nic jiného nečekal. Víc mě překvapilo, jak kultivovaná Scala dokáže být celkově.

Kompakt, který, připomínám, stojí na architektuře pro malá auta, totiž potěší nadprůměrným odhlučněním kabiny, díky němuž nejsou nepříjemné rychlé přesuny na dálnici ani pohyb na nekvalitní silnici. Rozbitých cest je přitom v Toskánsku požehnaně.

Na takových se mi pak líbil jistý podvozek, který byl v našem případě vybaven příplatkovými nastavitelnými tlumiči. I v normálním nastavení je podvozek spíš tužší, stále však poskytuje dostatek komfortu, nerovnosti tlumí docela dobře, hlavně však drží pod kontrolou pohyby karoserie. Až na větších dírách či hlubších výmolech vůz občas zakopl a někdy i lehounce odskočil. Nešlo však o nic strašidelného.

Výhodou utaženého podvozku je skvělá ovladatelnost. Scala Monte Carlo s podvozkem Sport Chassis Control (který má kromě zmíněných nastavitelných tlumičů také o 15 mm sníženou světlou výšku) má v sobě maličko sportovního charakteru, pohotově reaguje na pohyby volantu, ochotně mění směr a působí velice stabilně. V horských průsmycích s hladkým asfaltem jsem se nakonec i docela pobavil - také díky možnosti manuálního řazení. Jen škoda, že pádla nejsou trochu větší.

Škoda Scala 1.5 TSI Monte Carlo není bez chyb (to není snad žádné auto), celkově však na mě během našeho společného dobrodružství udělala silně pozitivní dojem. Je docela praktická, prostorná, dobře vybavená, pohodlná a celkově hezky kultivovaná.

Když k tomu přidám příjemně živý motor, pohotovou převodovku, skvělou spotřebu a všestranně nadaný podvozek, vychází mi povedené, dospělé a univerzální auto. Lehce ho brzdí jen maličkosti, které se ale dají v pohodě přežít - například ne zcela precizní fungování některých asistenčních systémů nebo občasné zaváhání podvozku na rozbité silnici.

Škoda Scala aktuálně startuje na částce 459 900 Kč, za níž dostanete vůz s přeplňovaným tříválcem 1.0 TSI o výkonu 70 kW a pětistupňovou manuální převodovkou v základní výbavě Selection.

Silnější litr s 85 kW začíná na 479 900 Kč (má už šestikvalt), testovaný čtyřválec 1.5 TSI pak na 589 900 Kč s manuálem a výbavou Top Selection. S automatickou převodovkou patnáctistovka stojí nejméně 609 900 Kč.

Provedení Monte Carlo můžete mít i se silnějším tříválcem a ručně řazenou převodovkou za 569 900 Kč, s motorem 1.5 TSI startuje na 639 900 Kč. Automat dostanete za příplatek 20 000, námi testovaná specifikace tak začíná na 659 900 Kč.