Smart Fortwo cabrio 1.0 twinamatic - Otevřená mysl

Když začal Smart spolupracovat s Renaultem na další generaci modelů Fortwo a Forfour, říkal jsem si proč ne. Vždyť francouzská automobilka již má zkušenosti s výrobou malinkých vozů s pohonem zadních kol, vzpomeňme na R5 Turbo, Clio V6 či cokoliv od Alpine s motorem vzadu. Dohromady by se tedy mohlo jednat o pro obě strany přínosnou spolupráci a my se dočkáme jak doladěnějšího Smartu, tak chytrého a zábavného malého Twinga, to vše za přijatelnější cenu.

Jenže pak jsem se s Twingem, sourozencem Smartu Forfour, svezl a byl jsem zděšený. Odskakující podvozek, mizerná stabilita v přímce a k tomu všemu atmosférický motor slabý jak šestkrát luhovaný čaj. To bude průser! Naštěstí se u Smartu zamysleli a hlavně na podvozku razatně zapracovali. Tlumiče tak nyní fungují výrazně lépe a navíc ve výbavě nechybí ani systém korigující nárazy bočního větru, což řidiči znají již z dodávky Mercedes Sprinter.

Pokud bych si však měl osobně vybírat, pro Smart bych zvolil nejnovější typ karoserie, a to cabrio. Jednoduše dává nejvíce smyslu, protože si můžete užívat klidné jízdy s větrem ve vlasech a navíc máte stále neobyčejný městský stroj. Systém střechy je navíc velmi důmyslný a má tři fáze - elektricky si můžete stáhnout plátno nad hlavou, dále je možné opět stisknutím tlačítka složit i zadní okno vozu. Pokud se však chcete cítit jako v pravém roadsteru, je potřeba sundat také střešní oblouky, což jde velmi snadno, protože jsou malé a lehké. Uložit je pak lze do speciální schránky ve víku zavazadlového prostoru, byť trochu omezují objem kufru. Každopádně tohle je nejlevnější kabrio na trhu, v kombinaci atmosférického motoru a automatu vychází na 370.000 Kč. Na rozdíl od mnohých konkurentů, jako je třeba Fiat 500C, se zde však opravdu cítíte jako v plnohodnotném otevřeném voze.

Pokud bychom měli zmínit, kde udělal Smart Fortwo největší pokrok ve srovnání s předchozí generací, pak je potřeba vypíchnout tři věci.

1. Interiér: Mnohem hezčí, kvalitnější a lépe vybavený než dříve. Máte zde snadno ovladatelnou navigaci, pěkný volant, kvalitní materiály a tak snadno přehlédnete, že mnoho prvků je převzato právě z Renaultů

2. Podvozek: Zatímco dříve byl Smart často velmi tvrdý a prkenný, přestože se jeho karoserie značně nakláněla a potápěla při brzdění, tentokrát je auto stabilnější, lépe filtruje nerovnosti a celkově se s ním mnohem příjemněji jezdí. Dokonce i hezky zatáčí, což býval také často problém, zejména s uzoučkými pneumatikami vepředu. Ano, ve srovnání s běžným autem to pořád není žádná sláva, ale na poměry kraťoučkých Smartů je to úctyhodné.

3. Převodovka: Slabinou všech Smartů vždy bývala cukavá, pomalá jednospojková skříň, jednoduše průměrný robotizovaný manuál. Novinka však dostala dvouspojku, která funguje výrazně lépe, zejména v automatickém režimu. Stále je rychlost řazení bližší jednospojkovým skříním, ale i tak je to pokrok. Dvouspojku plně srovnatelnou třeba s DSG od Volkswagenu však nabízí až Smart Brabus, kde bylo řazení zrychleno o 40% a nechybí mu pádla.

Pak je mnoho věcí, které jsou stále stejně skvělé - kupříkladu rejd, díky kterému se otočíte doslova na pětníku. Potěší rovněž krátká karoserie, díky které se vejdete vážně i do nejmenšího parkovacího místa, navíc když nyní je v nabídce i parkovací kamera.

Existují však i věci, ve kterých se Smart zhoršil. Stabilizační systém funguje jako v Renaultech, tedy přehnaně horlivě, zbytečně brzy a ještě výrazně omezuje již tak bídný výkon motoru. A ano, další věc je samotný motor. Litrový atmosférický tříválec se pyšní slušným papírovým výkonem 70 koní, realita ale vypadá zhruba tak, že byste mu v téměř celém spektru otáčkoměru tipovali asi 30 koní, až těsně u červeného pole se to zvedne pocitově tak na 60. Tohle je snad nejpomalejší nové auto, se kterým jsem kdy jel.

Ono by vůbec nevadilo, že takováto motorizace ve Smartu nejede třeba na dálnici, problém však je, že letargie motoru se nejvíce projevuje ve městě. Na jedničku se auto vytáčí, jako byste jeli se zataženou ruční brzdou - pomalu a neochotně. Na semaforech tak prohrajete souboj snad i s Avií bez turba. Paradoxem však je, že ve vyšších rychlostech už vám nedostatek výkonu nepřijde tak zřejmý a když na to pořádně šlápnete v rychlostech okolo 80 km/h, tak poměrně snadno i něco předjedete. Zásadní problém pak nastává, když přesednete do konkurenčního malého auta s podobně výkoným motorem. Fiat 500 1.2, Toyota Aygo i Škoda Citigo najednou působí jako střely. Navíc spotřeba není nikterak hvězdná, běžně se výrazněji pod pět litrů nedostanete, při snaze alespoň o lehce svižnou jízdu pojedete za sedm. To se již vyplatí zaplatit o trochu více za přeplňovanou verzi, která sice žere ještě o chlup více, ale alespoň si nepřipadáte jako když vás předjíždějí cyklisti. Když si navíc připlatíte i za lepší výbavu, pak už je ideální jít rovnou do Smartu Brabus, který konečně přináší opravdové kvality.

Celkově nás ale jízda Smartem Fortwo cabrio bavila a nemalý podíl na tom má jak obratný podvozek, tak právě otevřená střecha.