Hlavní obsah

Rychlostní speciál překonal 800 km/h

Foto: Team Vesco

Tvůrcem je americký tým Vesco. V Bonneville jsou jako doma a rychlost jim evidentně nedělá problém

Rychlost je někdy až proklatá veličina. Fenomén, který fascinuje většinu mužů a nejspíš všechny automobilové nadšence. Lidstvo samotné fascinuje snad už od vzniku prvního auta, kdy se naši předci hnali za překonáním závratné 100kilometrové rychlosti. Jenže doba pokročila a „auto“ má dnes hranice někde úplně jinde.

Článek

Jedno je ale pořád stejné – chceme víc. Automobilka, která dokáže vyvinout rychlejší auto, má větší, ehm… je zkrátka obdivovanější, řekněme. A taky je někdy častěji v zaměřovači soků a konkurentů. Tyto války se sice přesunuly u sportovních aut spíše na zbrojení ve výkonu, přičemž v rychlosti si to rozdávají spíš Koenigsegg, Bugatti a sem tam Američané. Jenže nevěřili byste, co všechno se ještě dá – technicky vzato – považovat za auto.

Své k tomu má co říct americký tým Vesco, který se svým autem Turbinator II a s menší dopomocí jezdce Davea Spanglera zajel v Bonneville rychlost 503 mph, tedy 804 km/h. Asi se vám úplně nezastaví srdce z toho, že se tak stalo na solných pláních v Bonneville na tradičním rychlostním klání World Speed Finals. Podle fotografií by si kdekdo řekl: „Vždyť to je jasná turbína!“ Jenže odpovědí sice je Ano, ale taky trochu Ne.

Aby totiž Turbinator mohl být ještě nazván autem, musíte nejen zavřít obě oči, ale nezbytné je, aby jeho motor, ať už ze stíhačky nebo z UFO, doslova poháněl taky kola. Turbinator totiž sice v útrobách skrývá letecký motor Lycoming T55-L-712, což je vlastně motor do stíhaček a velkých vrtulníků, ale k pojízdnému efektu zde nedochází generováním tahu. Všech 5 000 koní, které motor vyvine, jde na všechna čtyři kola, která ještě krotí kontrola trakce, aby na kluzkém solném povrchu auto první dva kilometry jízdy „nehrabalo“.

Váha této pojízdné šipky je potom cca 2,3 tuny, což sice není tak málo, má to ale své opodstatnění. Jednak samotná „suchá" váha motoru Lycoming je nějakých 400 kg, a dalších několik stovek kilogramů váží potřebné palivo pro žíznivý, avšak mimořádně potentní motor. Ostatně příliš lehký by ani být nesměl, v těchto rychlostech už totiž hmotnost není úplně na škodu – dává speciálu potřebnou stabilitu. K tomu pomáhá taky délka 11 metrů a 6,5 m dlouhý rozvor. A samozřejmě, že se v tomto případě brzdí padákem.

Když to „Turbo Terminátor“ pořádně rozbalí, udělá míli za 8 sekund. Slušné? Ano, a mějte na paměti, že se tu bavíme o celé míli, o šestnácti stech metrech. Když potom auto zastavilo v „cíli“, stihlo urazit 12,5 kilometru, a stačily mu na to pouhé 2 minuty a 19 sekund. Rychlejší už jsou jen „auta“ poháněná přímo tahem turbíny. Turbinator se musí obtěžovat poháněním kol.

O rekord se ale nejedná

Bohužel, sluší se poznamenat. Americký speciál sice rekord už drží, zapsán je ale v knize rekordů s rychlostí 492 „majlí“ za hodinu, takže ubohých 787 našich „kiláků“. Jak už jste možná slyšeli, každá rekordní jízda se musí takzvaně potvrdit jízdou v opačném směru, což chlapi z Vesca tentokrát nestihli vinou deště. Asi uznáte, že to je docela pech, chytit v pustině déšť. Ale i tak jde o auto, které to vytáhne na pět set mil, respektive osm set „kiláků“ za hodinu. Takže hluboký respekt.

Turbína versus proudový motor

V laické veřejnosti se hodně plete turbínový a proudový motor, částečně proto, že skutečně fungují podobně. Vtip je v tom, že proudový (anglicky jet) motor – třeba ten u stíhačky Gripen – spálením petroleje vytváří rozžhavenou, vysokotlakou směsici plynů, kde právě jejichž ohromným tlakem vzniká tah, a tedy i hnací síla. Naproti tomu turbína svůj tah převádí na mechanickou energii pomocí hnacího hřídele, a tak dokáže roztáčet třeba vrtuli letadla nebo kola Turbinatoru. To ale samozřejmě vyžaduje ještě redukci pomocí ozubených kol (převodovku), aby se dala síla konvertovat na kola.

Reklama

Načítám