Článek
Bylo slunečno, ale pořád zima. Na některých rychlostních zkouškách ležely zbytky sněhu. A na startovní listině zase stála jména Roman Kresta a Jan Tománek, jejich první soutěž s tovární Škodou Octavia WRC. Rallye Šumava byla v roce 2000 úvodním podnikem domácího šampionátu a start tehdy třiadvacetiletého Romana Kresty vzbudil obrovský ohlas fanoušků i médií. Pamětníci si jistě vzpomenou, že Roman odstoupil v šesté erzetě z průběžného třetího místa pro poruchu diferenciálu, takže žádný velký důvod k oslavě. Ale zároveň šlo o start jedné zatraceně zajímavé životní etapy soutěžáka, který se zapsal nejen do českých, ale i světových dějin rallye.
Když jsem se v roce 2004 s Romanem Krestou poprvé potkal, bavili jsme se o tom, že jeho největším snem je tovární tým, nejen start s továrním autem. „Mám jen maximální cíle. Chci se dostat do továrního týmu a být plnohodnotným továrním jezdcem. V českém mistrovství už nemám co dělat, protože už to pomalu začíná být stereotyp. Cíl je tedy stát se továrním jezdcem s pravidelnými starty v MS,“ řekl mi tehdy. Jak všichni víme, tohle se Romanovi povedlo. Napřed Škoda Motorsport, pak roční angažmá u Fordu M-Sport. V roce 2005 mu v barvách Fordu dokonce patřilo 8. místo v mistrovství světa.
Rok 2005 strávil Kresta jako tovární pilot týmu Ford.
Kromě toho patřil k nejlepším českým soukromníkům a jeho profesionalita, co se týče řízení, ale i přístupu k autu a servisu, je pověstná.
„No, já jsem hodně cílevědomý, a to nemluvím jenom o závodění, ale o celkovém životním přístupu. Ctím pravidlo, že zvítězit může jenom ten nejlepší, a podle toho se snažím chovat.“ To je mantra, kterou Kresta zmíní vždy, když se ho ptáte na to, co je v životě nejdůležitější, aby člověk uspěl.
„V rámci možností, které mám, se tak snažím maximálně připravit. Jak po stránce přípravy techniky, tak i po stránce jezdecké přípravy. Snažím se jít tvrdě za svým cílem, ale ne přes mrtvoly. Někomu možná může moje chování připadat až agresivní, ale je to proto, že chci dokázat maximum. Jsem také pedant, co se týká přípravy auta. Jo, jsem perfekcionista.“
A tohle mu zůstalo. Je jedno, jestli připravuje závodní auta pro svůj tým, svoje zákazníky nebo se ve výjimečných případech pustí do práce na sériových sportovních vozech. Nesnáší kompromisy.
Roman Kresta je kluk z vesnice a závodit se učil sám. Napřed jezdil na minikárách, pak na motokárách, potom na malotraktorech, traktorech. Jeho syn Patrik, který se narodil ve stejný den jako táta, se ale nejspíš nepotatil. Bližší než volant a závodnická kombinéza jsou mu fotbal a florbal.
Roman Kresta vždycky moc dobře věděl, že aby on byl nejlepší, musí kolem sebe mít i ty nejlepší lidi.
Dnes jsou všichni přímí účastníci té památné události o dvacet let starší, ale na období „výchovy mladé české posádky pro start v mistrovství světa“ vzpomínají s úsměvem. „S odstupem času můžu říci, že bylo naprosto ojedinělé a neskutečné, jak se vyprofilovalo složení týmu a jaká skupina nadšenců provázela Malinu (Romanova přezdívka) celé tři roky na jeho cestě ke splnění životního snu. Ale nebyl to jen sen Romana Kresty, byl to také sen všech členů realizačního týmu. Všem šlo o stejnou věc a bylo to znát,“ vzpomíná Otakar Zenkl, který byl tehdy u toho.
Na tehdy pětatřicátém ročníku Rallye Šumava se představil český tovární tým s českým „wéercéčkem“ a mladou českou posádkou. Svým způsobem se začala psát nová historie českých soutěží. A také je to den, kdy Roman Kresta slaví narozeniny. Tehdy v Klatovech ještě nikdo ani netušil, jaká aura se kolem Romana vytvoří…
Romane, všechno nejlepší!