Slavná éra MZ dávno skončila, z motocyklové továrny v Zschopau se stalo krásné muzeum

Osud těchto strojů však byl stejně nevyhnutelný, před více než deseti lety ve Zschopau smontovali poslední. Můžete jej vidět spolu s dalšími zajímavými motocykly různých značek a typů v novém muzeu, které se zrodilo z nadšení sběratelů. Bylo pod hlavičkou Deutsches Enduro Museum po téměř roční přípravě otevřeno v květnu 2022 v části opuštěné fabriky. Na ploše šestnáct set čtverečních metrů je vystaveno 110 strojů, které dodalo třicet členů zájmového sdružení.

Ve východní části Německa stejně jako v poválečném Československu byla až do počátku sedmdesátých let silně rozvinutá výroba motocyklů. Účast nejlepších domácích jezdců jak v silničních, tak terénních závodech se těšila obrovskému zájmu veřejnosti, podobně jako fotbal či hokej. Bylo to především proto, že tehdejší sportovci za řídítky strojů Jawa, MZ, ČZ, ESO nebo Simson byli důstojnými soupeři všem ostatním, směle se poměřovali se světovou špičkou a nezřídka vítězili. Sbírali vítězství a tituly nejen na okruzích, ale především v terénních soutěžích, později přejmenovaných na enduro.

K největším podnikům patřila Šestidenní soutěž, vlastně jakési mistrovství světa družstev v terénní jízdě na motocyklech, a v ní patřili českoslovenští i východoněmečtí jezdci k absolutní špičce. Hlavní klasifikací v Šestidenní jsou soutěže o Mezinárodní (nyní Světovou) trofej, v níž do roku 1970 startovaly reprezentační týmy na motocyklech domácí výroby (později i na jiných strojích), a o Stříbrnou vázu, kde jely i týmy ze zemí bez vlastní výroby motocyklů (nyní Světová trofej juniorů). Jednotlivci získávají zlaté, stříbrné a bronzové medaile podle umístění. První ročník se jel v roce 1913 v britském Carlisle, zatím poslední loni ve francouzském Le-Puy-en-Velay, kde první kategorii ovládli Britové a druhou Italové.

Šestidenní se jezdila také u nás, v ročníku 1982 v Povážské Bystrici dominovali matadoři z Východu, když Československo vyhrálo Světovou trofej a východní Německo (tedy NDR) dobylo Stříbrnou vázu. Zatímco pro naše barvy a Jawu to byl triumf poslední, východoněmečtí jezdci triumfovali na Šestidenní ještě několikrát, například v roce 1987 vyhráli obě trofeje, přičemž v týmu NDR pro Světovou trofej jeli také Harald Sturm a Uwe Weber, kteří se loni v květnu zúčastnili slavnostního otevření muzea. V roce 1987 to pro ně bylo samozřejmě jejich poslední vítězství, a to nejen z důvodu, že se Německá demokratická republika o tři roky později rozpadla!

V análech FIM však zůstanou jezdci NDR i Československa navždy zapsáni nejen jako vítězové několika ročníků Šestidenní, ale také coby držitelé řady titulů mistra Evropy v seriálech kratších dvoudenních soutěží, z nichž jedna se jezdí ve Zschopau dodnes…

Mnozí závodníci sice zestárli, ale měli své stroje nadále doma. Slovo dalo slovo, připojili se nadšenci a sběratelé, a tak byla shromážděna více než stovka motocyklů umístěná v působivém prostoru průmyslové architektury staré motocyklové továrny. Někteří příznivci endura také kupují vzácné stroje, a proto se stalo, že v muzeu můžete vidět těžký Triumph TR 6 SC Trophy, dvouválcovou šestsetpadesátku z roku 1964, která se ve stejném roce zúčastnila prvně vypsané třídy do 750 cm3 v Šestidenní, ten rok konané ve východoněmeckém Erfurtu. Majitel dovezl motocykl z texaského Austinu.

A proč je stroj tak pozoruhodný? Jde totiž o stejný typ, na němž soutěž absolvoval slavný herec a amatérský závodník Steve McQueen! Legenda praví, že když americký kaskadér Bud Ekins za McQueena zaskočil při filmování jízdy na motocyklu ujíždějícím z koncentračního tábora ve filmu Velký útěk, cítil se Steve poněkud zahanben. Šel tedy k Ekinsovi do učení a pak absolvovali Šestidenní, a to každý na svém stroji. Velká fotografie Steve McQueena za řídítky Triumphu v Šestidenní je ozdobou na stěně hlavní haly. V Bullittově případu pak už zase z motocyklu úmyslně padal Bud Ekins, když Steve v Mustangu stíhal zločince.

Přestože Deutsches Enduro Museum sídlí v továrně MZ, najdete v expozici nejen stroje MZ a DKW, ale také všechny ostatní, které hrály v historii motocyklových soutěží významnou roli. Československou stopou je nejen tovární Jawa 250 Enduro typu 683, s níž Jan Hrehor absolvoval Šestidenní 1987 v Polsku, ale třeba také ČZ 250, která bezmála vyhrála mistrovství světa v motokrosu, či amatérská stavba východoněmeckého jezdce s čtyřdobým motorem ESO 500.

Německou produkci vedle DKW, MZ a Simsonu reprezentují především Hercules, Maico, Zündapp, BMW, Adler a další; překvapením jsou italské SWM, Gilera a Laverda; nemůže chybět Harley-Davidson, švédská Husqvarna, vedle Triumphu ještě britský Greeves; plejáda japonských strojů od Hondy po Kawasaki; rakouská KTM a další. Působivá je hlavní hala, kde jsou motocykly vystaveny ve dvou podlažích a na nosných trámech tovární konstrukce. Jde nejen o tovární stroje, ale také o speciály, jaké si jezdci sami připravovali pro motocyklové soutěže. Expozici doplňují poháry, plakety, vlajky a další memorabilia. A poslední motocykl značky MZ? To je čtyřdobá terénní stopětadvacítka vyrobená v roce 2011 a vystavená hned u vchodu.

Muzeum je otevřeno pouze v pátek, sobotu a neděli, případně ve svátek, vždy od 10 do 18 hodin. Základní vstupné činí 10 euro (cca 240 Kč), za příplatek pět eur však můžete nahlédnout do jedné z továrních hal, kde oslavují přes 100 let výroby motocyklů. Je vystavena první DKW Reichsfahrtmodell s dvoudobým jednoválcem o objemu 150 kubických centimetrů, která vyjela už v roce 1922. Následuje dlouhá řada typů DKW po válce proměněných na „emzety“, jejichž historii završují poslední typy Saxon Sportstar s dvoudobým motorem, pětistovky se čtyřdobým jednoválcem Rotax 500 a také superbike MZ 1000 S (čtyřdobý dvouválec 117 koní),vyrobená v letech 2003–2008 v počtu 1 180 kusů. Všechny motocykly jsou vystaveny ve společnosti dobového výrobního zařízení.

Závěrem ještě jeden dobrý tip, za 25 eur (585 Kč) dostanete zvýhodněnou vstupenku, s níž můžete navštívit nejen Deutsches Enduro Museum, ale i další tři muzea v průběhu jednoho roku! Jsou to dvě motocyklová muzea na nedalekých zámcích Augustusburg a Wildeck, ovšem také Muzeum saských vozidel v Chemnitzu, kde jsou v historické budově patrových garáží vystaveny rovněž automobily.