Range Rover Evoque P250: drsný off-road z módního butiku

Řeč je o Land Roveru, potažmo Range Roveru – tentokrát však nikoliv tom „plnotučném“, ale o nejmenším modelu Evoque. Britský hezoun přišel poprvé na trh v roce 2011 a imponoval nemalé spoustě lidí. Jestli jsou však některá SUV na trhu označitelná za módní, Evoque byl ještě o dost dál. V tomhle případě nešlo o vůz z obchodu s módou, který naleznete v nákupním centru, ale o vůz z luxusního butiku s věhlasnými značkami, nacházející se na hlavním bulváru centra metropole. Z relativně jednoduchých tvarů vyzařovala prémiovost a interiér, do kterého se přenesla robustnost velkého Range Roveru, byl vyloženě příjemným místem k bytí.

Coby podtržení určité rozmařilosti koncepce super-módního SUV potom sloužily karosářské varianty. Většina lidí sáhla po klasice v podobě pětidveřové kastle, ale kdo chtěl něco extra, volil méně praktický, elegantnější třídveřák, nebo úchvatně ujetý SUV-kabriolet. Ten se ale ve výrobě bohužel neudržel příliš dlouho.

Evoque je prostě módní ikonou současného SUV segmentu, nás nicméně zajímá, jak vyspěl ve druhé generaci, která je letošní novinkou. Na první pohled by se mohlo zdát, že spíš než o nový vůz s novou technikou, jde o rozsáhlejší facelift. Na křivkách jako takových se toho moc neměnilo, byť má Evoque kvůli místu pro zadní pasažéry třeba rozvor natažený o 21 milimetrů. Důležité jsou ovšem ty drobné změny. Příď teď zdobí opravdu tenounká linie světlometů s LED technikou a náš kus měl v nárazníku a na dalších místech hezké bronzové akcenty, příjemně kontrastující s modrým lakem. Novinkou jsou taky zajížděcí kliky dveří, převzaté z modelu Velar.

Podobná situace panuje u zadní masky – i tady jsou LED světla opticky nižší, širší a celkový vzhled je tak nějak minimalističtější. Shrnuto podtrženo, Evoque je hodně specifické SUV, které si nespletete s ničím jiným.

Když řeknu, že testovaný kus kombinoval v interiéru krémově bílou a šedou barvu kůže, může to znít poměrně fádně. Jenže světe div se, tohle spojení opticky funguje a funguje velmi dobře. Samotné křivky interiéru jsou jednoduché a ke zpracování nelze mít moc výhrad. Špatná není ani prostornost, takže dva dospěláci se na zadní sedadla vejdou bez větších problémů.

Každý, koho do Evoque posadíte, bude navíc s nadšením hledět na tu plejádu displejů a jejich ovládání. Klasický dotykový displej infotainmentu je pod palubní deskou podpořen ještě druhým displejem, kombinujícím ovládání klimatizace, sedadel a jízdních režimů. U něj se nachází jeden z mála fyzických ovládacích prvků – otočná kolečka, opět mající ve svých středech displeje. Displeje jsou také přímo před řidičem jak ve formě klasické přístrojové desky s nastavitelnou grafikou, tak v podobě head-up displeje, promítaného na sklo. No a aby toho nebylo málo, jsou displeje i v tlačítkách volantu. Levý kulatý ovladač slouží primárně na přepínání a hlasitost rádia, ovšem stisknete-li jeho střed, objeví se tu malé šipky a najednou ovládáte menu virtuálních budíků. Když vám potom někdo zavolá na telefon propojený s Bluetooth, objeví se na volantu zelené a červené tlačítko.

Všechno jsou to krásné detaily, displeje mají perfektní rozlišení a ani ovládací logika není přespříliš složitá, má to však jeden drobný háček – rychlost. V prémiovém autě za prémiovou cenu bych si uměl představit všechny ovládací prvky o dost rychlejší. Přepínání jednotlivých menu a reakce na nejrůznější tlačítka sice netrvá zoufale dlouho, ale konkurence (a dokonce i některá auta s výrazně skromnějšími ceníky) umí zkrátka nabídnout víc. Tady by mohl Range Rover dost zrychlit.

Když už jsme u toho zrychlování, podíváme se také na to, co Evoque pohání. Pod kapotou je napříč umístěn čtyřválcový benzinový dvoulitr s turbodmychadlem, podávající solidních 249 koní a 365 Nm točivého momentu. Převodovka je pochopitelně automatická, a jelikož se jedná o Range Rover, nepřichází v úvahu nic jiného než plnohodnotný pohon všech kol. Pohonné ústrojí je sympaticky kultivované a odladěné, jenže je potřeba brát v potaz nemalou hmotnost, přesahující 1 800 kilogramů.

Výsledkem je zrychlení z nuly na sto za 7,5 sekundy. Takže určitě nelze říci, že by byl Evoque pomalý, ovšem v rámci své kategorie není ani nijak zázračně rychlý. Při klidné jízdě je vše v nejlepším pořádku, při svižnějším předjíždění na okresce už působí Evoque přece jenom trochu líně.

Že není výkon nijak senzační, s tím by problém nebyl, kdyby však výkonu odpovídala spotřeba. A ta bohužel neodpovídá. Možná mám i přes veškerou snahu přehnaně těžkou pravou nohu, ale ať jsem se snažil, jak jsem se snažil, hodnotu pod 10 litrů na sto jsem na palubním počítači zkrátka nezahlédl. Mimo město to bylo kolem jedenácti, po městě pak v silnějším provozu vyšplhala spotřeba k patnácti litrům. Což je vcelku dost, zejména s nádrží, která není nijak převratně velká a pojme 67 litrů.

Od auta, jehož kapota hostí široce rozkročený nápis „Range Rover“, se tak nějak automaticky očekává, že nebude proti ani při návštěvách těžšího terénu. Takže jak už bylo naznačeno, Evoque rozhodně není žádná nákupní taška do města. Stačí zvolit jeden z terénních režimů, které zásadně ovlivňují chování celého pohonného řetězce i asistenčních systémů, a vydat se cestou necestou. Evoque toho na vysokém a schopném podvozku zvládne hromadu, a ačkoliv může při bahenních radovánkách se svým nonšalantním vzhledem působit trochu nepatřičně, v tom je právě jeho kouzlo.

Solidní práci ale odvede šasi i na silnici. Odpružení je komfortní a většinou žehlí nerovnosti vcelku hladce, ačkoliv o palec menší kola by odvedla ještě o něco lepší službu. U auta dané kategorie se nepředpokládá, že by se někdo vrhal do sportovního ježdění po okreskách, takže když už taková eventualita nastane, vyšší karoserie se trochu naklání a celkově může Evoque působit lehce nejistě.

Evoque je prostě dost charakteristické a zajímavé auto. Už jeho siluetu poznáte na první pohled, do světa kolem sebe vyzařuje tou správně prémiovou aurou, třeba interiér bych se nezdráhal označit jako vysloveně hezký. A do toho všeho je tu velké nadání pro jízdu v terénu. Na druhou stranu výkon nejsilnějšího dodávaného motoru je spíše průměrný a palubní systémy vyžadují místy docela dost trpělivosti. Pokud je však vaším hlavním cílem styl a elegance, nešlápnete vedle.

A jak je to s cenou? Základní provedení je těsně kolem milionu, jenže testovací provedení bylo cokoliv, jen ne základní. Konkrétně se jednalo o speciální a dobře vybavenou verzi First Edition, která se silnějším benzinovým motorem vyjde na 1 854 809 korun.