Hlavní obsah

První dvanáctiválec v trojcípé hvězdě

Foto: Archiv redakce
25. 11. 2017

Esko generace W126 bylo teprve žhavou novinkou a ve Stuttgartu už se scházela parta konstruktérů s úkolem postavit jeho nástupce. Zůstat na špičce potřebuje dlouho přípravu, takže se vývoji Mamuta W140 věnovala veškerá péče

Článek

Třídu S generace W126 jsme vám už představili i v našem testu youngtimerů, takže víte, že nebylo mnoho, co jí vytknout. Ovšem něco jí přeci jen scházelo – velký dvanáctiválcový motor. Toto nedopatření Mercedes napravil v nástupnické generaci W140, která debutovala v roce 1991.

Foto: Archiv redakce

Tedy, abychom byli akurátní, označení třída S se poprvé objevilo právě až u modelu W140. Nikoho to ale netrápí, protože nejluxusnější verze prostě známe všichni jako modely S. A právě Mamut, jak se tomuhle mercedesu přezdívalo, W140 je jejich zosobněním. Jeho vývoj začal v roce 1981 a teprve v roce 1985 byl dokončen plán nového modelu. Další rok trvalo, než byla definitivně schválena podoba vzhledu. Ačkoliv první skici ještě navrhnul Bruno Sacco, definitivní podobu novému modelu vtiskl Olivier Boulay. Hodně se inspiroval roadsterem SL generace R129 (ano, žehličkou).

Foto: Archiv redakce

Vývoj a testování prototypů bylo dlouhé a důkladné, výroba ověřovací série byla zahájena v červenci 1990. A až v listopadu proběhlo oficiální představení na fotografiích, v Ženevě 1991 ho pak zákazníci poprvé viděli naživo. Tou dobou však již běžela výroba prvních sériových kusů. Přitom původně se měla premiéra odehrát v říjnu 1989, ovšem problémy s instalací dvanáctiválce a brzdami protáhly premiéru o dva roky. Navíc byl výrazně překročen rozpočet, což zapříčinilo odchod Wolfganga Petera od automobilky. Příčinou bylo také to, že na vývoji se absolutně nešetřilo. Aerodynamika se pilovala v tunelu, až byl součinitel odporu vzduchu pouze 0,31.

Foto: Archiv redakce

Objektivně byl Mercedes-Benz třídy S generace W140 považován ve své době za nejlepší na světě. Nabízel se tradičně ve dvou délkách rozvoru a bohatou základní výbavou. Jízdní komfort měly zajistit tlumiče a vinuté pružiny, za příplatek jste mohli mít i podvozek Airmatic. Mercedes se v maximální míře snažil omezit vibrace směřující do prostoru pro posádku. Odhlučnění obstarala izolovaná okna s dvojitým sklem, která se nemlžila a v zimě nezamrzala. Zrcátka byla pochopitelně vyhřívaná, elektricky ovládaná a sklopná.

Foto: Archiv redakce

Stabilita a komfortnost auta byla na vynikající úrovni, navíc luxusní sedan dobře odolával i bočnímu větru. Mnohé překvapila i chirurgická přesnost řízení s posilovačem, jehož funkce závisela i na aktuální rychlosti. Nechyběl systém ABS, který ovlivňoval čtyři větrané kotouče. Manévrování s takto velkým autem nebylo snadné a couvací kamery ještě nikdo nenabízel. Mercedes na to však měl svůj trik. Dvě sekundy poté, co jste zařadili zpátečku, vyjely ze zadních blatníků dvě 6,5 cm dlouhé chromované tyčky. Na své místo se vraceli až osm sekund po dalším přeřazení.

Foto: Archiv redakce

Základním modelem byla verze 300SE a 300SEL s řadovým šestiválcem 3,2 litru (228 koní). Nad ním byla verze 400SE/SEL s vidlicovým osmiválcem 4,2 litru a výkonem 282 koní. Pak existovala ještě verze 500SE/SEL s pětilitrem M119 o výkonu 320 koní a točivém momentu 470 Nm. Je to motor z ostré verze 500E nižší řady W124. Nejdůležitější a nejočekávanější byl ale model 600SE/SEL s vidlicovým dvanáctiválcem. Poznali jste jej na první pohled díky hrdému logu V12 na C-sloupcích. Šestilitr dosahoval výkonu 400 koní a točivého momentu 580 Nm. Už na 1600 otáčkách ale dosahoval motor 500 Nm, takže nabízel opravdu mamutí zátah. Systém ASR fungoval neskutečně, výfuky dostaly dvojité stěny a trojitou izolaci. Na ničem se nešetřilo. Tedy kromě používání recyklovaných plastů v interiéru, ale to je zase ekologické a citlivé k přírodě, takže vám tulení mláďata tleskají. Na turbodiesely byli už Američané zvyklí z předchozího modelu W126, Evropané je ale měli možnost kupovat poprvé. Úsporné motory ale nečekejte, Mamut potřeboval deset litrů nafty. Lepší bylo pořídit si benzínový šestiválec 300SE 2.8 s motorizací z modelu W124.

Foto: Archiv redakce

V roce 1993 prošla celá produkce Mercedesu přejmenováním, které zavedla třída C generace W202, která nahradila typ 190E. Největší a nejluxusnější sedany se dočkaly označení třída S, kteréžto písmeno bylo před číselným označením motorizace. Verze S320 měla nově modernizovaný motor, který si našel cestu i pod kapotu třídy E (stále šlo o sedan W124). Další modernizace proběhla v roce 1994, jednalo se ale jen o drobné stylistické detaily. O rok později zmizely z kufru anténky, Mercedes totiž přišel s parkovacím asistentem Parktronic založeném na ultrazvuku. Do výbavy se dostala i GPS navigace s mapami a barevným displejem, hlasové ovládání Linguatronic a vestavěný telefon AEG. O rok později přišel Mercedes s novým pětistupňovým automatem, který už dříve vyzkoušel v kupé CL, adaptivním podvozkem a ESP. V dalších letech Mercedes přidal bočí airbagy, inteligentní dešťový senzor nebo xenony. Výbava na konci produkce obsahovala prakticky vše, co auto mohlo mít.

Foto: Archiv redakce

Frankfurt 1995 byl také dějištěm premiéry prodloužené limuzíny Pullman ve verzích S500 a S600. Ta nabízela 110 cm (6213 mm celkem) navíc oproti klasické třídě S. Vzadu byly čtyři luxusní křesla proti sobě. Mercedes nabízel i pancéřování ve verzi Guard a vyrobil také verzi Landaulet se stahovací plátěnou střechou v zadní části a hydraulicky zdvihatelným křeslem pro papeže. Karosárna Binz zase se svolením automobilky nabízela třídu S ve verzi kombi a nakonec takto vyrobila deset aut. V září 1998 byla výroba Mamuta zastavena a představil se nástupce W220, prodlouženou verzi Pullman jste si mohli objednávat až do roku 2000. Celkový počet vyrobených aut byl 406 718 kusů, jen 28 101 z nich mělo naftový motor a jen málo skončilo v garážích majitelů předchozí W126. Jeden z nich vezl při tragické nehodě i britskou princeznu Dianu, další pak pravidelně dopravoval i našeho prezidenta Václava Havla.

Foto: Archiv redakce

Kromě Mercedesu nabízel svou představu Mamuta i úpravce Brabus. Dvanáctiválec upravil na objem 7 litrů s 375 koňmi a 690 Nm. Omezovač na 250 km/h byl vyhozen a tak tenhle cvalda zvládl až 304 km/h, přičemž na stovce byl za 5,7 sekundy. Další úpravy Mamuta zkoušel i Carlsson, Lorinser i Wald. Vynechat nemohl ani dvorní úpravce AMG. Ten uměl nabídnout ostřejší vačky, nové písty, ojnice a přemapování ECU a zvednul se výkon na 440 koní. Základem od AMG byl S70 s výkonem 490 koní, s větším motorem S73 měl 518 koní.

autowebAUTOWEBaUtOwEb