Článek
Kolínská továrna Toyoty za sebou má skvělý rok – při třísměnném provozu a pětidenní pracovní době se loni vybičovala k navýšení produkce o 35 % na celkových 202 255 modelů Yaris a Aygo X. Všechno se zdálo být perfektní. Jenže pak přišla nečekaná zpráva o provozním výpadku jednoho z dodavatelů a celé dobře promazané soukolí se zadrhlo.
Stačila k tomu centimetrová součástka za pár korun, jednoduchý mikročip, který může ovládat řídicí jednotku, obsluhovat infotainment, ale také klidně jen zajišťovat stahování oken. V autě jich je hned několik desítek a každý má na starosti trochu jinou, obvykle velmi přesně specifikovanou činnost, takže nejdou zaměňovat. Stačí tedy nedostatek jediného z nich a auto nelze dokončit.
Linka v Kolíně se zastavila a zůstane tak do konce února. A možná i déle…
Linka se zastaví a automobilka krvácí miliony korun každý den, co z bran továrny nevyjede ani jedno auto (v Kolíně je to běžně kolem tisícovky kusů Ayga X a Yarisu). Stejně tak se zastaví celý rozsáhlý řetězec dodavatelů vyrábějících pro automobilku komponenty just-in-time, tedy přímo do výroby. Kromě samotné fabriky se tak bavíme o vysokých desítkách až stovkách firem a tisících zaměstnanců, kteří najednou nemají práci. A rázem se z toho stává problém pro celou českou ekonomiku.
Nedostatek mikročipů není žádnou novinkou, automobilový trh poznamenává již od začátku covidové krize. Většina těchto čipů se totiž vyrábí v Asii, která prochází velmi tvrdými lockdowny uzavírajícími továrny na vše, nikoli pouze na mikročipy. K tomu si přidejte komplikovanou situaci v logistice (znovu v důsledku covidu) a nedostatek některých surovin (často pocházejících z Ruska) a problém je na světě. Problém, který zasahuje všechny automobilky, byť některé více a jiné méně.
Navíc jde o problém, který nemá snadné a rychlé řešení. Automobilky se sice naučily adaptovat a překonávat leckteré překážky (například vyrábět auta bez některých prvků výbavy, pro které se čipů zrovna nedostává, nebo vyrobit auto bez dané součásti, uložit ho na sklad a chybějící díl domontovat zpětně), jenže zřejmě jediným východiskem je vybudování nových výrobních kapacit na mikročipy v Evropě pro zdejší automobilový průmysl. A ano, nové továrny již rostou, jenže polovodiče začnou jejich výrobní linky chrlit do světa až za pár let.
Automobilkám tedy nezbývá než dál důvěřovat asijským výrobcům a modlit se, aby je covidové kleště přestaly svírat tak pevně. Všichni v branži doufali, že se situace začne zlepšovat již letos, ale zatím to na žádné velké jásání nevypadá. Určitě ne v kolínské Toyotě.