Jeden a čtvrt milionu registrovaných motorek dělá z Česka motocyklovou velmoc. Výroba však pokulhává

Maximum, necelých 120 tisíc motocyklů vyrobených za rok, bylo ve zmíněných šedesátých letech opravdu hodně, ale… Převážná část naší produkce putovala postupně už jen do tehdejšího Sovětského svazu, když jinde ve světě o české motocykly, zejména od sedmdesátých let, zájem klesal. O největší slávu československého motocyklového průmyslu a značek Jawa a ČZ se v té době staraly spíše už jen sportovní stroje prostřednictvím úspěchů družstev vyhrávajících mezinárodní šestidenní soutěže, Františka Šťastného v silničním mistrovství světa, motokrosařů Válka či Falty, a také českých bezkonkurenčních strojů pro závody na plochých dráhách. Cestovní modely byly stále víc zastaralé a vývoj moderních konstrukcí, zejména motorů, neměl u nás podporu.

V té době se stalo něco, co nebylo příliš publikované, ani prezentované. Export našich motocyklů se začal zužovat na SSSR, a tak vznikla studie hlásající, že motocykly nebudou u nás perspektivní a v historicky krátké době je nahradí automobily, čímž naše dělnická třída dožene a předežene kapitalisty. V rámci této koncepce byla nejen zahájena výstavba nových kapacit pro výrobu osobních automobilů v Mladé Boleslavi, a také zintenzivnil vývoj „revolučního“ modelu s motorem vzadu (1000 MB), s cílem vyrábět lidový automobil pro široké masy pracujících. Za poznámku stojí, že v době uvedení „embéčka“ (1964) byla výroba osobních vozů s motorem vzadu už za svým zenitem a většina značek začínala postupně přecházet na pohon předních kol. Škoda vydržela vyrábět auta s motorem vzadu čtvrtstoletí.

Současně ale došlo také ke zrušení výroby motocyklů v pankráckém závodě Jawa, z kterého se stal jinak úspěšný podnik ČKD Polovodiče. Pankrácká motocyklová výroba byla přestěhovaná do Týnce nad Sázavou, kde byla postavena i nová tovární budova, a do ČZM Strakonice. Od sedmdesátých let slavily velké mezinárodní úspěchy už jen v menších sériích vyráběné české motokrosové stroje ČZ, které pronikly i do USA, a plochodrážní motocykly Jawa (dříve ESO), na kterých jeli několikrát i všichni finalisté mistrovství světa.

A zatímco se u nás, v rámci plánovaného hospodářství, začínala nad motocyklovou výrobou, ale hlavně nad vývojem moderních motorů, stahovat nejčernější mračna, v Japonsku v té době doslova vybuchla motocyklová revoluce a prodejní ofenziva nabírala nebývalých rozměrů. Výsledky byly šokující. Japonsko zanedlouho vyrábělo ne sto tisíc, ale pět milionů motocyklů za rok a postupně ještě víc. Opanovalo nejen Ameriku, ale brzo i celý svět. A Československo? Tomu prostě ujel vlak a postupně začaly blednout i slavné úspěchy českých strojů a jezdců v motocyklovém sportu.

Československý a následně i český motocyklový průmysl, na rozdíl od automobilky Škoda, provázely po roce 1989 velmi nešťastné oživovací pokusy, při nichž jejich představitelé sázeli na „špatné koně“ a podle toho to nakonec dopadalo. Ale to je už zase jiná kapitola naší motocyklové historie. Z někdejších let hojnosti u nás zbylo jen hodně starých motorek a kupodivu také láska k nim.

Jak vyplývá z údajů Centrálního registru vozidel České republiky, počet u nás registrovaných motocyklů dosáhl ke konci letošního pololetí nečekaně obrovského počtu – 1 274 519 kusů, což teoreticky představuje jednu motorku na 8,25 obyvatele a současně nás směle řadí mezi motocyklové velmoci. Ale… zde je nutné bohužel zohlednit desetitisíce, možná i statisíce sice registrovaných, avšak neprovozovaných nebo pravděpodobně už neexistujících, v podstatě historických motorek, či spíše jejich vraků. Vždyť průměrné stáří motocyklů je u nás 33,98 roku, tedy 2× vyšší než u automobilů.

Výroba motocyklů u nás už léta živoří, za celý rok 2021 bylo vyrobeno 1035 motocyklů, z toho bylo 244 kusů exportováno. O rok dříve bylo vyrobeno dokonce jen 553 kusů. Nejvíce motocyklů bylo za poslední čtvrt století vyrobeno v roce 2002, a to 7901 kusů. Nic moc na někdejší motocyklovou velmoc.

Na rozdíl od výroby jsou u nás prodeje motocyklů zejména v posledních letech až nečekaně dobré. O přízeň zájemců o koupi motocyklu se u nás v současné době uchází neskutečných 160 značek. Ano to není překlep, opravdu sto šedesát značek. Drtivě převládají samozřejmě asijské modely a značek, které letos registrovaly jen tři a méně kusů, bylo 46! Prvních 10 nejprodávanějších značek pokrývá 58,08 českého trhu.

Nejúspěšnější značky u nás aktuálně jsou: 1. Honda, na kterou připadá 19,73 % českého trhu, 2. CF Moto s 8,96 % trhu, 3. Yamaha s 6,77 % trhu, 4. Piaggio s 5,78 % trhu a 5. BMW, kterému patří 4,24 % trhu. Nejprodávanější objemovou třídou motocyklů jsou stopětadvacítky (většinou skútry) s podílem 32,59 % a následují motocykly s objemem nad 800 cm3, na které připadá letos 16,32 % trhu. Zajímavé také je, že na dříve tak oblíbenou kategorii motocyklů do 50 cm3připadá letos jen 0,86 % trhu, což je podstatně méně než motocyklů s elektrickým pohonem (2,56 % trhu).

Samotné prodeje nových motocyklů mají posledních letech i navzdory covidové pandemii a dalším krizovým jevům vzestupnou tendenci. V roce 2017 bylo v České republice registrováno celkem 16 045 nových motocyklů, o rok později v roce 2018 to bylo 17 281 kusů, za rok 2019 už 18 744, první rok koronavirové pandemie 2020 přinesl registrace 21 518 motocyklů. Dá se říci, že právě s covidem dokonce nastal nákupní boom, který dodnes pokračuje. Za rok 2021 přibylo 22 019 nových motocyklů a letošní výsledky za leden až srpen s 20 886 motocykly naznačují, že zřejmě bude následovat opět další rekordní rok. To znamená, že jen za posledních pět let u nás stoupnul počet nových motocyklů o dobrých sto tisíc.

Pokud bychom šli ještě hlouběji do historie, pak můžeme zjistit, že od roku 2004 do současnosti bylo u nás prodáno celkem více než 350 tisíc nových motocyklů. K tomuto počtu v registracích přibylo dalších 280 tisíc poprvé registrovaných jednostopých, méně, ale většinou více starých ojetin z dovozu. To dohromady dává 630 tisíc strojů, o které byl za tuto dobu obohacen náš motocyklový park.

K objektivnímu pohledu se sluší ještě uvést, že za poslední dvě desetiletí ubylo z registrací na 16 tisíc motocyklů exportovaných a přes 123 tisíc zrušených, což dohromady představuje téměř 140 tisíc vyřazených strojů, o které byl náš park naopak snížen. Opravdu jen odhadem se dá stanovit, že by u nás mohlo být v provozu zhruba půl milionu moderních a modernějších motocyklů. Zbývající tři čtvrtě milionu, které jsou stále v registraci, tvoří s určitostí motocykly, které přispívají k již uvedenému průměrnému stáří téměř 34 let, a které už asi nebudou ani moc provozované, pokud vůbec ještě existují.