Cestovní BMW R18 B má ve svých útrobách motorový klenot, navíc se s ním i dobře žije

Za normálních okolností se motorka a její motor představují současně, případně se motor ukáže jen s malým předstihem. Ne však v případě bavoráckého projektu, který vyústil v modelovou řadu R18. Značka totiž tenhle absolutně pozoruhodný motorový klenot – tuhle fascinující testosteronovou strojovnu – představila dva roky před motorkou.

Dává to smysl – právě motor je totiž tím ústředním bodem, kolem kterého se celá modelová řada R18 točí. Pro ty, kteří to snad nepoznají z fotek – jedná se o vzduchem chlazený dvouválcový boxer o objemu 1 802 kubických centimetrů, podávající 91 koní a hlavně dost významných 158 Nm, dostupných už ve 3 000 otáčkách za minutu.

Nicméně čísla stranou – je to projev a chování, které dělají tenhle motor fenomenálním. Agregát s podélně uloženou klikou při nastartování mocně trhne do strany a usadí se na dusavém volnoběhu. Při jízdě si potom s neochvějností „stabiláku“ lebedí v otáčkách, které jsou běžné spíš u automobilových osmiválců. Motoru stačí otáčky lehce přes tisícovku, aby v poklidu i s těžkou motorkou na hrbu vyklusával krajinou.

Když pak otočím plynem, začnou se dít věci. Nezávisle na otáčkách, nezávisle na zařazeném kvaltu, vystřelí stroj bez sebemenšího zaváhání kupředu, doprovázen duněním ze sání i výfuků. V tu chvíli si přijdu jako na střele a hlavně jako na motorce, která jako ani by neměla svých mohutných 398 kilo s plnou nádrží.

Tím se pomocí krásného oslího můstku dostávám k motorce jako takové. Když jsem měl loni na testování základní R18 bez přídomků, šlo o motorku postavenou vyloženě kolem motoru. Nádrž standardní R18, byť je sama o sobě dost velká, bledla svými rozměry před majestátní klikovou skříní pod ní. Motor tady hrál prostě jednoznačný prim.

Oproti tomu na nyní testovaném „Baggeru“ (v americké motocyklové hantýrce je Bagger označení pro cruiser vybavený zavazadly) bych se nebál říct, že „motorka dorovnává motor“. Tady už není obrovský jenom motor se svými válci – tady už je obrovské i všechno okolo. Od předního hlubokého blatníku, přes zvětšenou nádrž na 24 litrů a dvojici pevných bočních kufrů, až po kapotáž s větrným štítkem.

Mimochodem za kapotáž se celkem slušně schovám, ale klasickou výhradu mám k onomu nízkému štítku, který mi vede všechen vzduch přímo do helmy, a vyvolává tím turbulence, které se mi snaží utrhnout hlavu. Je to nicméně jediný ergonomický nedostatek na celé motorce. Pozice jezdce, přestože kvůli velkým válcům logicky nejde umístit plotny dopředu, jak je u cruiserů téhle třídy zvykem, je pohodová, uvolněná a zdolat v ní několik hodin za den není žádná výzva.

Ono celkově je cestování na „baggerové“ R18 velmi příjemnou disciplínou. Vedle toho, že se mi tady fajn sedí, je tu taky komfortní podvozek, na kterém motorka hladce přejíždí přes nerovnosti a v těch otáčkách, ve kterých se nachází příjemné cestovní tempo, motor nepřenáší prakticky žádné vibrace. Ty se objeví až při vytočení zhruba nad tři a půl tisíce za minutu, kam ale za žádných okolností není potřeba motor hnát. Dostatečnou výkonovou rezervu má i ve výrazně nižších otáčkách. Spotřeba lehce přes šest litrů pak znamená dojezd bezmála 400 kilometrů na nádrž.

Ačkoliv je vzhled adekvátně staromódní, nenechte se zmást. Pod tou velkou maskou se totiž ukrývá spousta chytrých prvků. Začít můžu hned z přední strany, kde se nad kulatým adaptivním světlem ukrývá radar adaptivního tempomatu, samočinně udržujícího odstup. Na straně řidiče pak přístrojový štít se čtveřicí analogových budíků (velký palec nahoru dávám za ukazatel „výkonové rezervy“ jako v Rolls-Royce) doplňuje ještě široký barevný displej s hromadou funkcí. Vedle nastavení motorky nebo rádia je tu třeba zrcadlení mapy z mobilu, který má svou vyhrazenou odvětrávanou přihrádku s nabíjením přímo na nádrži. Z těch „přízemněních“ věcí je tu třeba bezklíčové startování, centrální zamykání kufrů, elektrická zpátečka nebo jízdní režimy nazvané Rain, Rock a Roll.

Vezmu-li to kolem a kolem, je R18 ve verzi Bagger naprosto geniálně zmáknutým spojením staromódní techniky s moderním komfortem. Je to stroj, z jehož motoru vám pořád budou rašit chlupy na hrudi, ale se kterým se zároveň strašně příjemně žije a ještě příjemněji se používá. Nezastírám, že bych si radši koupil klasickou R18, která je mi svým spartánským pojetím přece jenom bližší, ale pro toho, kdo to „má rád velké“, může být verze Bagger naprosto optimálním strojem.

Zároveň je strojem, za nějž si BMW nechá pořádně – a taky zcela oprávněně – zaplatit. Základ stojí 731 300 Kč a konfigurátor vás nechá pořádně se rozšoupnout. Příplatkové barvy jsou za 11 700, ale chcete-li vícebarevné perleťové lakování z nabídky individualizačního programu Option 719, zaplatíte za lak přinejmenším 47 tisíc korun. Pak můžete pokračovat třeba adaptivním tempomatem za 12 710 korun, centrálním zamykáním za 6 490 korun a tak dále…