Hlavní obsah

Když oheň plivající wankel Mazdy vládl v Le Mans

Foto: Archiv Garáž.cz

Japonci už kdysi v Le Mans vyhráli. Nebyla to ale slavná Toyota s obrovským rozpočtem, ale překvapivě Mazda s velmi netradičním motorem v útrobách svého speciálu. Bylo to v roce 1991, tedy poměrně dávno.

Článek

Mazda vlastně vždy na závodní tratě prosazovala své sporťáky s rotačními motory Wankelova typu. Pokud to pravidla umožňovala, zkoušela to Mazda s tímto typem pohonu mezi cesťáky, v šampionátu IMSA nebo mezi prototypy. Závodění s rotačním motorem začalo hned u prvního typu Cosmo Sport. S typem Chevron B16 to navíc Mazda poprvé zkusila v Le Mans a Belgičané Deprez a Vernaeve se statečně prali se závodem. Po čtyřech hodinách ale museli odstoupit kvůli problémům s chlazením.

Foto: Archiv Garáž.cz

Automobilka založila sekci Mazdaspeed a pustila se do stavby vlastních závodních speciálů. Prvním byl typ 717 C, který v roce 1983 s posádkou Yorijo Terada, Takahashi Yorino a Yoshimi Katayama dojel na 12. pozici a vyhrál třídu C Junior. Tým pak nastupoval každý rok s novým typem, od roku 1988 se jednalo ale o dotažený model 787 a jeho jednotlivé evoluční verze.

Foto: Archiv Garáž.cz

Nás bude nejvíce zajímat Mazda 787B se čtyřrotorovým rotačním motorem (4x654 ccm) a výkonem 700 koní v 9000 otáčkách. Zapalování TPIS nepotřebovalo rozdělovač, do každé rotorové komory se daly 3 svíčky. Motor byl dále vybaven elektronickým vstřikováním paliva PPI a systémem proměnné délky sání. Přes pětikvalt Porsche šla všechna síla na zadní osmnáctipalcová kola obutá do gum Sumitomo Dunlop.

Foto: Archiv Garáž.cz

Mazda 787B měla sice menší výkon než konkurence, spolehlivostí ale všechny soupeře rozdrtila. Navíc i spotřeba byla nižší a auto tak nemuselo tankovat v boxech tak často, jako jiné žíznivé benzínové motory. Posádka Weidler, Gachot a Herbert ujela 362 okruhů průměrnou rychlostí 205,3 km/h, čímž pokořila favorizované Mercedesy, Jaguary, Porsche a Peugeoty. Francouzské vozy odpadly hned na začátku a vedení se ujal Sauber Mercedes C11. Tři hodiny před koncem závodu však strávil Jochen Mass v depu hodně času a do čela poskočila oranžovo-zelená Mazda. A udržela se tam až do cíle, byť Johnnyho Herberta to stálo tolik sil, že kvůli vyčerpání organismu musel být z auta vynesen a nemohl absolvovat ani slavnostní ceremoniál na stupních vítězů.

Foto: Archiv Garáž.cz

Mazda měla řádný důvod k oslavě vítězství, stále byla jen malou automobilkou s menším rozpočtem na závody, než dobová konkurence. Jak je vidět, rozpočet není všechno. Navíc všechny tři nasazené speciály dojely do cíle, zbylá auta na šestém a osmém místě, což byl krásný důkaz spolehlivosti a nestávalo se to ani Toyotě a Nissanu. O rok později ale vstoupily v platnost nové předpisy, které účast rotačních motorů zakázaly. Mazda to zkusila s konvenčním desetiválcem v typu MX-R01, ale byla až čtvrtá. Navždy však zůstane jedinou automobilkou, která vyhrála s rotačním motorem nejslavnější závod na světě.

Reklama

Načítám