Hlavní obsah

Jean-Pierre Nicolas – Soutěžák, který nikdy nezískal titul

Foto: Archiv Garáž.cz

Dnes, když na soutěžních tratích řádí Loeb nebo Ogier, máme problém vzpomenout si na nějaké starší francouzské soutěžáky. Je to škoda, protože i v minulosti nám tahle země dala řadu kvalitních jezdců, třeba Jumbo Nicolase.

Článek

Jean-Pierre Nicolas (*1945) je rodák z jižní Francie, který se ve světě rally pohyboval celý život. Bylo to ale v době, kdy se ještě nebojovalo o titul mistra světa, takže toto ocenění neměl šanci získat. Nejblíže úspěchu byl v roce 1978, kdy vyhrál Monte Carlo i obě africké soutěže, startoval se čtyřmi auty a skončil druhý za Sandro Munarim.

Foto: Archiv Garáž.cz

První start absolvoval už v roce 1963, o pět let později se stal členem továrního týmu Alpine. I před tím byl spojen s francouzskou automobilkou Renault a s jejími závodními modely. Nejvíce si pochvaloval typ 8 Gordini. V týmu Alpine byla tehdy hvězdná sestava – Darniche, Andruet, Thérier a právě Nicolas. Říkalo se jim „tři mušketýři“, protože i ti Dumasovi byly také čtyři. Typ A110 byl tehdy navíc na špičkové úrovní a takřka neporazitelný. Nicolas s ním vybojoval titul mistra Francie a vyhrál korsickou rally 1973, díky čemuž značce pomohl i k titulu. Na skvělé výkony konkurenční Lancie Stratos HF reagovali Francouzi uvedením modelu A310, ten však na úspěchy staršího modelu nenavázal.

Foto: Archiv Garáž.cz

Nicolas se následně rozhlížel po novém angažmá, chtěl však zůstat věrný domácí značce, takže po něm skočil Peugeot a posadil jej za volant sedanu a později kupé 504. Velké auto s vidlicovým šestiválcem nemohlo ovládnout šampionát, ale díky spolehlivosti mělo šanci vyhrát v náročné Africe. Hned druhý start v Maroku přinesl Nicolasovi vítězství. Aby ale nevypadl ze cviku na evropských tratích, kývl na nabídku Opelu a závodil s Kadettem GT/E. Auto bylo zpočátku silně nespolehlivé, proto jej v dalším roce nahradil vynikajícím Fordem Escort RS1800. Kývl i na ojedinělý start s Renaultem 5 Alpine na RAC, ale sni s ním do cíle nedojel.

Foto: Archiv Garáž.cz

Na další rok angažmá neměl a tak si soukromě upravoval Simcu 1000 Rallye. Nakonec se na něj ale usmálo štěstí v podobě nabídky od firmy Gitanes. Za jejich poskytnuté peníze si Nicolas pronajal Porsche 911 SC RS pro rally Monte Carlo. Měl štěstí na volbu pneumatik a soutěž vyhrál před továrními týmy Renault a Fiat. S Peugeotem opět vyhrál Safari rally a tak přišla nabídka od Fordu, aby za ně závodil celou sezónu, tedy kromě rally Acropolis. Pro tu ale jeho služby využil Citroën a posadil jej do typu CX 2400. Tři výhry, kompletní starty, čtyři různá auta a skvělá druhá pozice, to byl pro Francouze skvělý úspěch.

Foto: Archiv Garáž.cz

Pak už se jeho kariéra překlenula k plynulému sestupu. S Talbotem Sunbeam Lotus si příliš nerozuměl, v Opelu Ascona 400 jej zastínil týmový kolega Walter Röhrl. Od aktivních startů tedy upustil. Zůstal ale věrný Peugeotu a podílel se na vývoji béčkové zbraně 205 T16. Dokonce stál na startu i pře debutu auta na Korsice 1984 (druhé auto pilotoval Ari Vatanen). Peugeot jej ještě nominoval na Rally Sanremo, na celou následující sezónu se ale francouzský jezdec už necítil, Peugeot chtěl vyhrát a na to potřeboval mladšího jezdce.

Foto: Archiv Garáž.cz

Nicolas u Peugeotu zůstal jako sportovní ředitel a pravá ruka Jeana Todta. Když skončila skupina B, úspěšně značku dovedli ke čtyřem vítězstvím na Dakaru i titulu ve Formuli 2 v roce 1995. Když Todta na jeho místě nahradil Corrado Provera a s typem 206 WRC se vrátil na výsluní vrcholné kategorie, byl Nicolas opět u toho. Peugeot získal značkové tituly v letech 2000 až 2002, dvakrát se za jeho volantem radoval i Marcus Grönholm mezi jezdci. Po konci Peugeotu ve WRC v roce 2005 odešel do důchodu i on. Ale nezůstal tam dlouho, působil totiž ještě jako poradce šampionátu IRC, kde s auty kategorie S2000 tato automobilka také startovala.

Reklama

Načítám