Hlavní obsah

Jak se montuje tažné na Octavii?

Foto: Martin Žemlička

Tažné zařízení seženete kromě pár výjimek na jakékoliv auto. Češi, coby národ chalupářů i milovníků jízdy na bicyklu, mají na svém vozidle tažné velice často. Buď přímo z výroby, nebo montované dodatečně. Vyzkoušeli jsme, jak taková montáž v praxi vypadá na Octavii třetí generace.

Článek

Tažné si můžete pořídit přímo z výroby, to když si konfigurujete nový automobil. U Škody Kodiaq jej má 75 procent expedovaných vozů, v případě Superbu či Karoqu je zástavbovost padesátiprocentní. Češi zkrátka chtějí mít na svých autech tažná a koupě přímo s novým vozem je ideální varianta. Ne každý ale má na nové auto, respektive většina české populace kupuje ojetiny. A pak je nutné tažné namontovat dodatečně. Což u některých automobilů nemusí být tak jednoduché jako dříve.

Kompletní tažné včetně elektroinstalace stojí od čtyř tisíc (pevná neodnímatelná varianta) do zhruba deseti tisíc. Za montáž zaplatíte přibližně čtyři tisíce korun. U některých nových modelů ale s dodatečnou montáží občas narazíte, tedy pokud nemáte takzvanou přípravu pro tažné (u vozů Škoda za 5 tisíc korun). A třebaže technicky by montáž tažného byla možná, příslušný úřad vám jej nezapíše do technického průkazu. Týká se to například Škody Scala nebo Dacie Duster v novém provedení N1.

Před koupí ojetého vozidla se proto vždy přesvědčte, zda ve velkém technickém průkazu nemáte v kolonce Největší technicky přípustná/povolená hmotnost připojeného vozidla (brzděného a nebrzděného) zapsanou nulu nebo žádné číslo. V takovém případě si tažné na své auto domontovat nesmíte.

Jak se v praxi montuje tažné, jsme se jeli osobně přesvědčit do rodinné firmy v Liberci, kde se montáži tažných zařízení věnují již třicet let. Průvodcem nám byl mechanik Ladislav Hložek, který za šest let namontoval tisíce „tažáků“ a třeba Škodovky – typicky Octavii nebo Superb – už prý dělá poslepu. A právě stříbrná Octavia Combi, jedno z nejtypičtějších aut, na které v Česku narazíte, zde byla přistavena k montáži.

Jak se montuje tažné zařízení – Nárazník a zadní svítilny dolů

Na samotném začátku je nutné sundat zadní svítilny a rovněž nárazníky (z nichž většinou vypadne nějaká ta hlína). U některých modelů od Fordu se prý zadní světla vyndávají špatně, u většiny aut je to ale otázkou pár desítek vteřin. Vyndat se musí i rezerva a všechno, co je na podlaze zavazadelníku.

Poté se musí vymontovat zadní výztuha pod nárazníkem. V případě pět let staré Octavie III, na které montáž probíhala, byl tento kovový díl částečně zrezlý. Trochu nám to připomnělo, že výrobci dnes umí výbornou ochranu vnějších dílů karoserie, ale na kovové díly, které nejsou vidět, – třeba i na podmotorovém rámu – to s ochranou proti prorezivění moc nepřehánějí.

Foto: Martin Žemlička

Kabelové svazky od nizozemské firmy ECS

Původní výztuhu si samozřejmě můžete odvést, ale vzhledem k tomu, že většina motoristů si tažné nenechává odstranit (teoreticky i prakticky to lze), můžete tento díl odvést do kovošrotu (ale moc se to nevyplatí, většinou platí 5 korun za jeden kilogram). Nebo jej samozřejmě můžete nechat v dílně, kde je jednou za čas odvezou k ekologické likvidaci.

To už ale mechanik zkušeně přimontovává nový příčník, tedy hlavní část tažného zařízení. Tento díl není zrovna lehký, když jej potěžkáváme v ruce, odhadujeme, že má určitě přes deset kilogramů. Přimontuje se na čtyři šrouby. V tomto případě si zákazník nechal namontovat odnímatelné tažné – samotná koule se nacvakne zespodu.

Součástí instalace je rovněž vyndání plastových krytů v zadní části zavazadelníku. Škodovky obecně prý mají tyto plasty dimenzované dobře, v případě vozů Hyundai nebo Kia jsou prý o dost křehčí a někdy se mohou rozlomit.

Pokud má auto tlumič výfuku nebo nádržku na močovinu (AdBlue) je demontáž trochu složitější. Do sundaného nárazníku mechanik malou truhlářskou pilou vyřízne otvor – místo výřezu je zde označeno již z výroby. Poté se uchytí nová výztuha, která již obsahuje i spoj na tažné. Mechanická část je relativně jednoduchá, notabene u modelů, které na montáž jezdí skoro každý týden. Jak to tak bývá, dříve bylo všechno jednodušší.

Dnes se mechanici musí pachtit s kódováním elektroniky, dříve stačilo připojit světla a bylo hotovo. Není tak divu, že u automobilů zhruba od roku 2010 zabere montáž čtyři až pět hodin. Dříve to bylo o dost rychlejší. Třeba první generace Fabie nebo Octavie zabere pouhou hodinu a třeba na Felicii umí Ladislav Hložek namontovat tažné za půlhodiny. Jak ale říká, mnoho Felicií už na montáž nejezdí.

Elektronické peklo

Ona mechanická část montáže tažného je totiž celkem jednoduchá. Ta pravá tortura nastává při zapojování elektroinstalace. Kvůli komplikovanosti ve zdejším servisu například vůbec nemontují tažná na BMW nebo Mercedesy.

Technik musí celkem tři kabely od nizozemské firmy ECS správně protáhnout levou částí vozidla a poté zapojit. Zní to jednoduše, ale není to žádný med. Poté je třeba nakódovat řídicí jednotku, aby věděla, že je na vozidle namontováno tažné zařízení a dovedla například používat správně směrová světla nebo deaktivovat parkovací senzory, respektive posunout bod, od kterého zní zvukový tón.

Foto: Martin Žemlička

Přehrání software pomocí diagnostiky

V případě Octavie jde o kabelové svazky, které se napojují na hlavní řídicí jednotku vlevo pod volantem. Poté už jenom diagnostickým přístrojem „řeknete“ příslušným řídicím jednotkám, že na vozidle přibylo tažné – přehrání softwaru zabere patnáct dvacet minut a někdy se musí opakovat, což se stalo i během naší návštěvy. Poté už jenom technik zkontroluje, zda všechna odbočovací světla dělají, co mají. Má k tomu speciální nástroj, který se připojí do zásuvky na tažném.

Pozor při zápisu v registru vozidel

Po namontování tažného ještě musíte zavítat na registr vozidel, kde vám montáž tažného zapíší do technického průkazu (malého i velkého). S sebou si vezměte doklad o montáži, typový list a velký i malý technický průkaz. Za zápis zaplatíte poplatek 50 korun.

Foto: Martin Žemlička

Dodatečná montáž tažného zařízení

Pozor ovšem, pokud jste si tažné namontovali svépomocí nebo u firmy, která nemá certifikát od výrobce, musíte nově od prvního března ještě zavítat na STK, kde vám montáž zkontrolují. V případě certifikovaných dílen dostáváte společně s montáží doklad s razítkem, který ukazujete na úřadě. V tomto případě na STK chodit nemusíte, jdete rovnou na registr vozidel.

Reklama

Sdílejte článek
Související témata: