Hlavní obsah

Honda Legend 3.2 V6 – Legenda funguje dodnes

Foto: Archiv Garáž.cz
16. 10. 2017

Z testů novinek s příšerným CVT si můžete myslet opak, ale já mám Hondy rád. Jenže Hondy z dob, kdy tahle automobilka uměla vyrábět pořádná auta. A tak když bude v rubrice o youngtimerech Honda, slibuji, že stojí za to.

Článek

Zase jednou je tu čas na starší Hondu. Je legendární? Inu asi ano, když se jmenuje Legend. Jde o luxusní čtyřdveřový sedan, který Honda vyrábí od roku 1985. V prvních dvou generacích byl v nabídce i jako kupé. Zkrátka vlajková loď se vším všudy, která se pod názvem Acura RL a RLX prosadila i v USA a leckdy překvapovala agresivně sportovním designem.

Foto: Archiv Garáž.cz

První generace se vyráběla do roku 1990 a v Evropě jí známe lépe, než si myslíme. Kromě Hondy totiž tohle auto věnovalo techniku i sedanům Rover 800 a Sterling. Do prémiového segmentu zamířila Honda jako poslední, zatímco Toyota, Mazda i Nissan už zde své vlajkové lodi měly. Na rozdíl od nich ale Legend nabízel moderní koncepci pohonu předních kol. Tu si zachoval i ve druhé generaci, kterou vám chci dnes důkladněji představit. Poznáte jí na první pohled kvůli proporcím s neskutečně kraťoučkým předním převisem.

Foto: Archiv Garáž.cz

Druhá generace se vyráběla v japonské Saitamě a pod kapotu se vždy dával vidlicový šestiválec 3,2 litru s 24 ventily a výkonem 212, později 232 koní. Kvůli většímu objemu jej Japonci přezdívali jako Super-Legend. Při vývoji se navíc uplatnily poznatky z výroby supersportu NSX a roli v reklamě si střihnul i Harrison Ford. Airbag spolujezdce byl úplnou novinkou, stěrače se schovaly pod kapotu, aby netvořily aerodynamický odpor. Stupně výbavy byly dva – horší Beta a lepší Alpha s ABS, koženým čalouněním, projektorovými zadními světly a dvouzonovou klimatizací. Ta mohla být i automatická. Od roku 1992 dostal Legend šestnáctipalcová kola kvůli větším brzdám.

Foto: Archiv Garáž.cz

Honda Legend vybavila, jak nejlépe uměla. Očekávejte elektrická okna (včetně střešního šíbru) i zrcátka a přední sedadla s vyhříváním, centrální zamykání, polohovou pamět sedadla řidiče s možností uložit dvě nastavené pozice i palubní počítač. Když je hezky, je lepší otevřít elektrický šíbr, než klimovat. Myslelo se i na bezpečnost, bez airbagů to zkrátka nešlo. Prostorný kožený interiér nabízí spoustu místa v obou řadách sedadel a příjemný semišový strop. Jen ta zadní by si také zasloužila nějaké lepší tvarování, při ostřejší jízdě na kožených sedadlech cestující lítají ze strany na stranu. Kufr je dostatečně velký, nakládací hrana je poměrně vysoká. V interiéru je dodnes znát, o jak luxusní auto se jedná. Ani dlouhá léta v provozu nezpůsobila nějaké to vrzání nebo drnčení plastů. Jen dřevěný dekor už byl během let v provozu nahrazen karbonovým. Odkládacích prostor je v autě dost, loketka se otevírá k řidiči, aby vám tam spolujezdec nelezl.

Foto: Archiv Garáž.cz

Pochopitelně nečekejte rozumný apetit, jezdit s Legendem za 12 není problém, ale nemůžete se mu divit, s takovým motorem. Každých 10 tisíc km se doporučuje měnit olej a tohle nepodceňujte, jen tak je totiž Legend plně funkční i dnes a bude vás bavit stejně, jako bavil své majitele v devadesátých letech, když byl nový. Šestiválec mohl být spojen jak s manuální, tak s čtyřstupňovou automatickou převodovkou, což bylo častější a má jí i testovaný kousek. Z jízdního projevu to ale autu nic neubírá, chová se skvěle a ten sportovní řidičský duch známý z jiných starších modelu japonské značky tady nechybí. Spolu s nenuceným zátahem motoru mě tohle auto po pár kilometrech hodně baví, jen musím přiznat, že při kick-downu automat trochu kope. 

Foto: Archiv Garáž.cz

Jenže sportování není ta hlavní priorita, která vývojáře zajímala. Luxusní limuzína musí být v prvé řadě komfortní a to se u Legendu povedlo. Pohodlí nabízí opravdu ve velké míře, i když uskákané české silnice nežehlí tak, jako jiná auta ve třídě. Částečně za to mohou i gumy s nízkým profilem. Ovšem za nekvalitní povrch silnic si můžeme sami tím, koho volíme. Když ale narazíte na kus kvalitního asfaltu, oceníte velkou přilnavost a sebejisté chování, které dobře maskuje velké rozměry a vyšší hmotnost. Legend se prostě umí chovat jako sportovní sedan z nižšího segmentu. Pravý sportovec by měl asi jen o něco více citlivé řízení, tady si něco málo uzme posilovač. I když ve srovnání s jinými auty v segmentu je Honda stále o něco komunikativnější.

Foto: Archiv Garáž.cz

Tenhle Hondí vrchol se nakonec odporučel v roce 1995, Mezi roky 1994 až 1999 se vyráběl v Jižní Korei jako Daewoo Arcadia. Nahradila ho třetí generace a tu posléze v roce 2004 čtvrtá, jejíž výroba skončila v roce 2012. Od roku 2014 je na trhu pátá generace, v České republice se ovšem neprodává – spíše jí jako Acuru RLX znají Američané. Druhou generaci můžete sehnat jako ojetinu, připravte se ale na vyšší nájezd kilometrů. Koroze by se však projevovat nemusela, Legend byl chráněn nadstandardně a nemizí před očima tak, jako menší modely. Má i výborně spolehlivou elektroinstalaci. Servisovat se jej ale vyplatí originálními díly, byť je jejich cena vyšší. Jenže znáte to, když máte koně s rodokmenem, musíte si dovolit i pořádné seno, jinak vám sejde. O luxusní Hondě z devadesátého čtvrtého platí totéž, ale ta investice se vyplatí. Ostatně zeptejte se každého majitele, jistě vám to potvrdí, že vám tohle auto vybuduje náklonnost ke značce.

Pojízdná mrtvola

Honda Legend byla tím nejlepším, co se u nás od této japonské automobilky dalo koupit. To už ale dávno neplatí, v roce 2011 se z Evropy stáhla bez náhrady. Prodeje byly hluboce pod úrovní německé konkurence. Museli jsme tak dát sbohem šestiválci 3,7 litru, který vážně jezdil moc krásně. Kdo měl možnost a svezl se s ní taky, dá mi jistě za pravdu, že nám taková Honda na trhu chybí.

autowebAUTOWEBaUtOwEb

Reklama

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.