Hlavní obsah
záhlaví
Hlavní obsah

Dodge Stealth – Americký kamikaze

Foto: Archiv Garáž.cz
18. 3. 2018

Někdo si ideální spojení kultur USA a Japonska představí jako tematický měsíc u řetězce KFC. Pch, kašlete na nějaký burger s wasabi, nejlepší je japonský sporťák s americkou značkou. Jako třeba Dodge Stealth.

Článek

Na začátku devadesátých let měl Dodge těch věčných posměšků dost. To bylo pořád řečí, že Američané dělají věci rychlé jen v přímce a že jsou jejich obří motory s malým výkonem směšné. Takže se dohodlo s někým, kdo uměl vyrábět auta bez podobných problémů – s Mitsubishi. To se k výrobě odhodlalo po pozitivním přijetí konceptů HSR a HSX na tokijském autosalonu v roce 1989.

Foto: Archiv Garáž.cz

Pod značkou Dodge si tohle kupé mohli zákazníci pořizovat v letech 1991 až 1996. V USA bylo auto dost slavné a stalo se i oficiálním Pace Car pro závod 500 mil Indianopolis v roce 1991. My ho ale spíše známe jako Mitsubishi 3000GT, Japonci zase jako Mitsubishi GTO. Ostatně pod značkou Mitsubishi běžela výroba v japonském městě Nagoya až do roku 2001.

Foto: Archiv Garáž.cz

Na vzhledu obě automobilky spolupracovaly a zadařilo se. Elegantní silueta s mrkačkami a nádechy na přední kapotě vypadá nadčasově dodnes. Nízká silueta slibuje sportovní charakter auta už z dálky. Dodge poznáte podle pozměněných tvarů přední části a jinak tvarovaných otvorů a křídla na zádi. Zadní světla jsou spojená barevným krytem v jeden celek.

Foto: Archiv Garáž.cz

Kupé nebo kabriolet třídy GT s interiérem 2+2 spoléhal výhradně na šestiválcové motory, většinou s automatem. I když několik kousků dostalo i manuál. Nejlepší volbou patrně bylo koupit jej s pohonem všech kol, jinak jste měli klasickou předokolku. Stabilita a ovladatelnost také hrajou ve prospěch verze 4x4. Lepší verze navíc spoléhaly i na řízení všech kol a aktivní aerodynamiku, to ale jen u japonské verze od Mitsubishi. ABS však bylo standardem u všech verzí.

Foto: Archiv Garáž.cz

My si tedy tyhle aktivní prvky u testovaného Dodge nevyzkoušíme a stejně tak se musíme spokojit se základním vidlicovým šestiválcem SOHC 12V. I ten ale disponuje slušnými parametry 160 koní a 250 Nm, byť jde o takřka poloviční hodnoty než u vrcholné verze R/T Twin Turbo. Temné dunění si však nijak nezadá s výkonnějšími motory, které mohly pod kapotou být.

Foto: Archiv Garáž.cz

Pocit za volantem Stealthu je svým způsobem unikátní. Vlastně by to mohlo být jako v jiném japonském sporťáku, jenže to byste nesměli řídit Dodge. Tady to tedy trochu tlumí fakt, že na volantu je logo se třemi diamanty ve znaku, ale kupodivu se americký charakter začátku devadesátých let nezpaře. Konkrétní Stealth je totiž trochu chudák, který by potřeboval řádnou péči. A to se v odbitém interiéru plném lacinějších tvrdých plastů odrazilo, takže tady všude něco drnčí. Volič převodovky připomínající obří joystick se zase hrozně klepe.

Foto: Archiv Garáž.cz

Ani uspořádání 2+2 to nezachrání, protože zadní propadlá sedadla nejsou snad ani nouzová, ale spíš jen odkládacím prostorem na vaše věci. Dospělý člověk by tam opravdu sedět nechtěl. Vpředu za dlouhou kapotou je naštěstí místa dost a sedadla jsou velmi pohodlná. I palubka je celkem přehledná, byť ergonomie by mohla být i lepší. Multifunkční volant pochází z Mitsubishi, je ale dost americký. Všechny spínače jsou na spodní straně středu, protože správnej jižanskej Amík přece drží věnec dole na šesti hodinách, a tak nebude muset přehmatávat. A z Japonska pochází i umístění ručky na straně tunelu u řidiče.

Foto: Archiv Garáž.cz

Jenže když dojde na jízdu, zjistíte, že Stealth není vůbec špatné auto, právě naopak je zatraceně dobré. A ten šunka-look mu docela sedí, dělá z nějak takové správně jižansky buranské auto, takový devadesátkový muscle car, obdobu Chevelle SS. Možná se smějete a chápu vás, jenže síla šestiválce je vážně dostupná snad na každém rychlostním stupni. Ve své době jste se za jeho volantem mohli řidičům Corvette hlasitě vysmát, zatímco jste jim mizeli v prachu, tak rychlá tahle nenápadná placka je. A řízení tohoto nízkého sporťáku jde krásně lehce, byť není nejcitlivější, jak by si zasloužilo. Je to vlastně strašně krásný návrat do devadesátek, kdy auta fungovala stejně snadno jako ta současná, jen vážila o pár set kilo méně a méně bezpečnostních sysstému vám kecalo do řízení.

Foto: Archiv Garáž.cz

Vlastně coby Dodge je Stealth dost solidní a americký se vším všudy. Kdyby se vyráběl místo Japonska v Detroitu, jednoznačně by jej považovali za Muscle Car. Ale nebylo mu přáno, a tak navždy zůstane japonským sporťákem. I když jeho americké jméno Stealth je prostě božské a k tomu autu se báječně hodí. Pokud sháníte rychle a přitom sofistikované sportovní auto, které ještě nestojí ranec, možná je tohle to pravé pro vás.

Tento článek vznikl ve spolupráci s týmem  Veteráni na Truc

Foto:  Mikka

Stealth

Slovo Stealth dobře znaj fanoušci vojenstv a letectv. Angličan jm označuj sthačky, kter jsou nezachytiteln radarem. S trochou fantazie se v thle čern barvě d i Dodge Stealth považovat za takovou nzko letc sthačku. Ostatně pr byl tento model mezi piloty populrn tak, jako o dekdu dřive Corvette. A j se jim nedivm, opravdu to nen špatn auto.

Reklama

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.