Článek
Během Indy 500 se bourá často a tvrdě. Vždyť v loňském roce bylo nejrychlejší kolo závodu ujeto rychlostí 225,288 mil/ h (neboli přibližně 362 km/ h) a průměrná rychlost vítěze v celém závodě byla 166,634 mil/ h (tj. 268 km/ h). V takovýchto rychlostech je naprosto minimální prostor na jakoukoliv korekci směru auta v kritických momentech, o čemž se již při letošním tréninku přesvědčil Sebastien Bourdais, jehož auto zamířilo do vnější bariéry po drobném smyku:
Snad netřeba dodávat, že v minulých letech by takováto kolize znamenala smrt závodníka. Mnohem hororověji vypadající náraz však přišel ve dvaapadesátem kole hlavního závodu, když se po kontaktu s vnější bariérou stočil vůz Jaya Howarda do závodní stopy speciálu Scotta Dixona. Dixonův závoďák se odrazil od levého zadního kola vozu před sebou, vymrštil se do vzduchu, vývrtkou přeletěl vůz Helio Castronevese a dopadl bokem na svodidla. Nastal náraz evokující smrtelný boční střet se stromem. Monokok naštěstí odolal, svodidla formuli odrazila a po několika rotacích, tvrdém nárazu airboxu (výčnělek nad hlavou jezdce) na asfalt a pár metrech, jenž urazily zbytky vozu setrvačností, se trosky speciálu konečně zastavily:
Scott Dixon tak zažil minimálně dva děsivé momenty během pár sekund, jenž jej mohly stát život. Z auta nicméně vystoupil po svých a o něco později již dával rozhovory. A v následujícím videu si můžete poslechnout, co říkal: