Hlavní obsah

Dacia Duster 1.6 SCe 4x4 - Načančaný pracant

Foto: Archiv redakce
7. 2. 2017

Když testujete auta, jste zvyklí, že se tu a tam někdo zeptá, jaké to auto je. Smršť zájmu vyvolá tradičně jen produkt domácí automobilky. Ale pak také jedno zahraniční auto, Duster! Proč všechny tak moc zajímá?

Článek

Popravdě přiznávám, že na test Dusteru jsem se těšil. Malé levné čtyřkolky mám rád, zvláště když jsou mimo silnici schopné. O Dusteru se to traduje, navíc je populární a je i celkem vidět. Jeho majitelé si jej pochvalují, ostatně před časem jsem jednoho zpovídal, přesednul do něj z Felicie a byl velice spokojen. Takže tohle byl test bez předsudků ovšem s velkou mírou zvědavosti, jaký Duster doopravdy je. Rozhodně to ale nebylo těšení, stále jsem bral v potaz, že to je (nebo alespoň má být) levné auto. Ale na tom není nic špatného, levná auta, pokud jsou jednoduchá a přímočará, jsou skvělá. Přečtěte si schválně, jak mě ve finále loni bavilo Tipo. Těšit jsem se nechtěl, abych neměl na lowcostové auto přehnané nároky, které si nezaslouží. Jen ta čirá zvědavost…

Foto: Archiv redakce

Já vím, vzhled je subjektivní kritérium. Někomu se možná Duster líbí, ale rozhodně to nejsem já. Ty jeho všudypřítomné patvary, ta kolmá maska s přehnaně velkými světlomety (které ovšem dobře svítí, navíc mají i funkci denního svícení řešenou žárovkami), nafouklé blatníky nebo ty prapodivné bubliny u zadních světel. Opravdu nic z toho mi nepřijde zajímavé, natož pak hezké. Je to dáno tím, že tyto tvary nemají žádný efekt. Kdyby to mělo nějaký funkční přínos, ať je tam pro mě za mě třeba žirafí hlava na střeše, ale takhle si myslím, že hladký jednodušší design by Dusteru slušel víc. Ovšem neříkám, že vám se líbit nemůže, jen to nechtějte po mně. Nicméně, sráží to Dusteru body jen u mé osoby, objektivně má tedy zatím stále čistý štít a jdeme testovat dál.

Řeknu to raději hned na začátku, dostat základ za 250 tisíc by se mi asi líbilo nejvíc. V základních verzích se totiž lépe projeví charakter auta, pokud tedy nějaký má, a nemusíte ho pracně hledat pod cingrlátky. Okamžitě by šlo poznat, že Duster není prvoplánově zamýšlený jako konkurent Škody Yeti. Naopak by krásně vynikla jeho spíše pracovní povaha, která je skvělá. Leč bohužel, do testu nám dorazil načančaný model Blackshadow s masivními střešními ližinami a příplatkovou metalízou v celkové ceně takřka 400 tisíc korun. Přitom se nikdo nenamáhal vyřešit existující chyby, například otevírání zadních dveří nechráněné před nečistotami nebo prapodivný tvar zrcátek zejména v místě jejich ukotvení ke karoserii, který prozrazuje laciný původ auta a navíc nechrání boční okno před nečistotami, byť uznávám, že to je hlavně zimní problém.

Foto: Archiv redakce

Ve výčtu detailů, které se mi uplně nepozdávají bych mohl pokračovat. Například umístění nepodsvíceného ovladače zpětných zrcátek pod páku ruční brzdy je celkem dost nešikovné, možná až trochu hloupé, protože když ne na dveřích, tak vlevo pod volantem na palubní desce by na něj bylo místa dost. Stejně tak displej jinak celkem podařeného infotainmentu s dobrou a přehlednou navigací je hodně nízko a za jízdy se na něj dost špatně kouká a je i těžké jej ovládat. Přesto jeho reakce a funkčnost si pochvalu zaslouží. Grafika budíků působí vedle něj dost starožitně a displej palubního počítače umí zobrazit jen jednu informaci, ačkoliv je dostatečně velký na umístění více řádků a polí. Spínače oken už nejsou uprostřed ale na dveřích, bohužel ovšem v místech, kde jsem měl, nebo spíše chtěl mít levé koleno. A stále si volant nastavíte pouze horizontálně, což mi znemožnilo najít v autě ideální pozici bez kompromisů. Poněkud nouzově dodatečně působí i páčka na ovládání rádia umístěná vpravo pod volantem. Všechny tyto ergonomické nedostatky opět potvrzují, že je Duster lepší v základní verzi, kdy návrh interiéru se zástavbou těchto komponentů nepočítá. A ani se nějaká špičková výbava nehodí k použitým materiálům. Kožený volant, který na dotek působí jako plast, výškové nastavení sedadla v pouhých dvou polohách nebo dost agresivní výhřev sedadel by možná sklidily ovace před dvaceti lety, v roce 2017 ale v autě s touto cenovkou spíše rozčilují.

Prostor na zadních sedadlech odpovídá třídě malých SUV, na kolena je trochu limitující, hlava vyšších lidí však moc strádat nebude. Příjemně velký je kufr a to i ve verzi 4x4, kdy je podlaha umístěná výše. Základní objem je 408 litrů, snadno jej ale lze sklopením zadních opěradel zvětšit na 1570 litrů, navíc si zachováte rovnou podlahu. Pocitově je však kabina Dusteru dost úzká a vzhledem k vnějším rozměrům (ano, to jsou ty nesmyslně zbytečně nafouklé blatníky) sedí pasažéři celkem blízko u sebe. Sedadlo je dost daleko od prahů, takže při řádění v terénu nepočítejte, že vaše kalhoty zůstanou špíny z prahů ušetřeny.

Foto: Archiv redakce

Jízdně se nejedná zrovna o emotivní auto, nicméně svůj úkol někam vás dovézt zvládne. Pokud ale často jezdíte po dálnici, není to zrovna ten nejvhodnější společník. Při 130 km/h na šestku točí už 3500 otáček a počítač v tu chvíli ukazuje spotřebu lehce přes deset litrů. A to pochopitelně mluvíme o 2WD režimu. On by mě Duster dokonce brzy odnaučil jezdit těch 130. Na dálnici je optimální rychlost zhruba 115-120 km/h, mimo ní tak 80. Pokud vám hrozí vybodování, je Duster ideální, protože vás v něm opravdu nic nenutí jet rychleji, než zákony povolí, spíš naopak. Dokonce jsem i neustále nechával zapnutý režim ECO, který zpomalí reakce motoru na plynový pedál a údajně sníží spotřebu. Reálně je však Duster pomalý sám o sobě a výrazné snížení spotřeby (9,4 místo 9,8 l/100 km) se také nedostavilo. Ani ve standardním režimu však neoplývá velkou pružností. Jak tedy vidíte, zrovna nadšený jsem nakonec nebyl ani z motoru. Ano, sice atmosferické benzínové jednotky jindy vítám, u Dusteru ale šestnáctistovka zrovna nepřispívala k jízdnímu komfortu, byť byla celkem kultivovaná. Jen nedoporučuju vytáčet jí nějak výrazně, výkon se nedostaví, jen hluk. K charakteru pracovního auta by se však motor docela hodil, tam se na nějaký ten spotřebovaný litr navíc a decibel hluku nehledí. 

Foto: Archiv redakce

Chválit ale můžu jízdní komfort. Nastavení podvozku je hodně měkké a na hrbolatých silnicích Duster oceníte, byť se výmoly projeví akusticky a také vám mohou škubat s řízením. V zatáčkách zase počítejte s výraznějšími náklony. Velmi oceňuji neuvěřitelně jednoduché ovládání tempomatu, na které si zvykne rychle opravdu každý. Za to palubní kontrolka vás neustále nutí řadit nahoru a snad i ve městě by chtěla jezdit na šestku.

Kratší jednička má nahrazovat redukční převodovku, protože stále se v případě Dusteru bavíme o konfekčním SUV a ne pravověrném offroadu. Na rovině vám k rozjezdu skoro stačí jen dvojka. V terénu tuto vlastnost ale oceníte, stejně jako možnost zvolit pohon všech kol nastálo. Volbu provádíte otočným ovladačem, který dobře poznají majitelé terénních Nissanů. Máte na výběr režim dvoukolky, automatického sepnutí pohonu všech kol a stálý pohon všech kol, který funguje pouze do rychlosti 80 km/h. Ovšem s tím terénem opatrně, pokud se podíváte zezadu na ramena zadní nápravy, příliš masivně nepůsobí a opět vám připomenou, že je Duster stále jen SUV. Pravda, sice jedno z nejschopnějších, ale stále ne nezničitelný off-road, jak se někteří snaží tvrdit. Výhodou je jeho dostatečná světlá výška 210 mm (udávaná brodivost je 350 mm)

Foto: Archiv redakce

Takže jak správně napsat závěr, abyste mě neočernili z pouhého hejtování? Musím upřímně říct, že Duster na mne rozhodně udělal dojem, i když některé chvalozpěvy jeho majitelů jej dost přeceňují. Reálně je to ale schopné SUV, které doopravdy obstojí v lehčím terénu a současně funguje na silnici lépe, než tradiční levní pracanti typu Niva či Jimny. Po stránce terénních schopností na ně Dacia nemá, ale v jízdním komfortu na silnici je trumfne, navíc má podobně přijatelnou cenovku, takže pokud potřebujete univerzálnější auto a nejezdíte zrovna ve skutečném tankodromu, bude pro vás lepší volbou. Důrazně vás ale žádám, abyste si rozmysleli, zda si opravdu chcete připlácet za luxusní výbavu. Dusteru nejlépe sedí vzhled a výbava laciného pracanta, díky které vám ani tolik nevykrvácí peněženka. Navíc, pokud máte přímé srovnání s moderními SUV jako je Yeti, Vitara nebo Sportage, bude vás snaha o luxusní výbavu v Dusteru spíše iritovat svou nedotažeností. Myslím si, že zůstatková hodnota plně vybaveného Dusteru bude při prodeji dost podobná, jako u té základní verze.

Foto: Archiv redakce
Technické údaje: Dacia Duster 1.6 SCe 4x4
MotorZážehový řadový čtyřválec
Objem1598 cm3
Výkon84 kW (114 k)/5500 ot.
Točivý moment156 N.m/4000 ot.
PřevodovkaŠestistupňová manuální
Maximální rychlost168 km/h
Zrychlení z 0 na 100 km/h12 s
Spotřeba paliva (město/mimo město/kombinace)8,0/6,2/6,8 l na 100 km
Provozní/užitečná hmotnost1280/524 kg
Rozměry (délka x šířka x výška)4315 x 2000 x 1695 mm
Rozvor2674 mm
Objem nádrže50 l
Objem zavazadelníku408/1570 l
Základní cena337 900 Kč

Duster, co má koule

Argentinský Renault se rozhodl propagovat SUV Duster při nejznámějším maratonském závodě na světě. Jejich Renault Duster však nemá s chalupářským svatým grálem nic společného. V Argentině stavěný speciál, který na Dakaru startuje od roku 2013, je vlastně jen skořápka, která se oblíbenému SUV podobá. Ale pokud to s účastí myslíte vážně, tak to v automobilové kategorii ani jinak nejde. Nás ale baví hlavně motor, protože dakarský Duster pohání V8 o výkonu 387 koní. Dosud nejlepším výsledkem je čtrnácté místo Emiliana Spatara z roku 2014.

autowebAUTOWEBaUtOwEb