Hlavní obsah

Byl jsem poslední, kdo řídil lancii Václava Havla

Foto: Jakub Deml
1. 8. 2018

Lancia Kappa není příliš atraktivní ojetina. Vlastně je to spíš neprodejná záležitost, jejich ceny startují na patnácti tisících za funkční auto a majitel vám ji nechá i s plnou nádrží, jen aby se jí konečně zbavil. Jenže teď se v Česku jedna prodala za rovných 400 tisíc korun! Zázrak? Nikoliv. První majitel byl totiž jistý Václav Havel…

Článek

Stojím v uniformě Hradní stráže na Hradčanském náměstí a je mi horko. A rozhodně to není jen tím, že praží sluníčko a já jsem v uniformě, kterou jsem měl naposledy na sobě koncem září roku 1996. Vůbec netuším, co by se stalo, kdyby mě v ní dnes chytila vojenská policie. Nemám totiž ty správné okované boty, takže nedodržuji ústrojovou kázeň - pomiňme pak to, že mám na sobě takzvaný zimní typ uniformy a ne tu letní, světlou. Nadšeným turistům vyžadujícím společné focení to ale evidentně nevadí. A já mám čas. Dojeli jsme sem totiž natočit a nafotit Lancii Kappa, kterou kdysi vlastnil prezident Václav Havel, a přestože to mělo být jen pár minut, už jsme tady víc než hodinu. Lancia totiž udělala to, čím je pověstná - odmítla nastartovat. A tak po chvíli snažení a několika zoufalých telefonátech všechno vzdáváme a čekáme na odtahovku. A já mám čas vyprávět vám příběh auta, které si Václav Havel odvezl domů 23. ledna 1997, pouhý den před svatbou s Dagmar Veškrnovou.

Poslední jízda s Havlovou lancií nedopadla tak, jak jsme chtěli...

To, že jsem mohl řídit zrovna tohle auto, vůbec není náhoda. Vlastně je to nejlepší způsob, jak dostat do světa, že je na prodej. Kappu si od Havla koupil Anthony Denny, majitel autobazaru AAA, do své sbírky za 159 tisíc korun, tehdy se slovy, že ji nikdy neprodá. Jenže stejně jako Denny v roce 2014 prodal největší síť autobazarů ve střední Evropě, tak je nyní na prodej petrolejová Kappa s nájezdem pouhých 31 tisíc kilometrů a se značkou AHJ 81-60.

Nebyla to první Havlova lancia. Před ní měl totiž hranatou Themu, kterou dostal jako dar od tehdejšího šéfa Fiatu Gianniho Agnelliho, byť s ní toho mnoho nenajezdil. Traduje se, že stála tři roky pod plachtou v hradních garážích, aby se pak v červnu 1997 prodala v dražbě, která trvala pouhých pět minut. Vyvolávací cena byla 190 tisíc, nakonec za ni Harald Mayer-Rönne, generální ředitel pojišťovny Generali, zaplatil 370 tisíc korun. 170 tisíc šlo na účet Nadace Olgy Havlové, zbytek dal Havel jako akontaci na novou Kappu, která se v té době prodávala za necelý milion korun.

Foto: Jakub Deml

Havlovu lancii jsme vzali zpět na místo činu - k Pražskému hradu

I po těch letech vypadá Kappa velmi zachovale, hlavně její interiér je ve stejné kondici jako u nového auta. Aby taky ne, má najeto něco málo přes 31 tisíc kilometrů, a přestože byl Václav Havel vášnivý kuřák, tak sedačky nejsou propálené a ani popelník nejeví známky užívání. Zvenku pár škrábanců na náraznících, škoda promáčklých dveří na levém boku. K autu je prý originální technický průkaz a snad i Havlovo srdíčko jako přívěsek na klíče, ale já jsem v autě nenašel nic jiného než servisní knížku s posledním záznamem z roku 2005. Je z ní jasně patrné, že první roky jezdilo auto poctivě do servisu, ale pak už jen stálo - Denny s ní vůbec nejezdil. A vlastně ani Havel, používal ji jen občas, pro soukromé cesty a jeho ochranka z toho neměla vůbec radost.

Říká se, že Havel byl dobrý řidič

Havel totiž jezdil rychle, a to že hodně. Pamětníci tvrdí, že byl dobrým řidičem, a jeho žena Dáša o něm řekla, že jezdí rychle, ale že se s ním nebojí. Přestože si ho většina lidí spojuje s mercedesy, tak lidé kolem něj dodnes vzpomínají na to, jak Havel jezdil s Kappou z Prahy do Lán rychlostmi přes 200 km/h a ujížděl přitom ochrance. Ta ho samozřejmě měla nejraději ve služebních mercedech nebo BMW. A když už jsem u těch služebních aut… Václav Havel byl známý tím, že rád sedával na předním sedadle spolujezdce, odmítl jezdit Tatrou 613, prvních pár měsíců ve funkci musel vzít zavděk prezidentským zilem, který dostal darem ještě Gustav Husák, ale už na konci roku 1989 mu vytrhl trn z paty portugalský prezident Mario Soares, když Havlovi poslal do Prahy tehdejší vlajkovou loď francouzské automobilky Renault 21 TSE. V březnu roku 1990 už na Hradě zaparkovalo BMW 735i a o rok později nastoupilo službu silnější provedení BMW 750i. Mnichovské limuzíny pak vystřídaly hned tři po sobě jdoucí mercedesy třídy S. První měl značku AEK 00-01, pak byl modrý s SPZ AKP 00-01, který je nyní v depozitáři Národního technického muzea, a ten třetí měl opět značku AKP 00-01.

Havel mohl v rámci svého prezidentování jezdit i v Superbu, ale nakonec ho s poděkováním odmítl i on. Nicméně jako nadšený řidič nikdy neodmítl pozvání na svezení s jakoukoliv novou škodovkou a památná je jeho jízda se Škodou Fabia okolo Lán, když mu ji tehdy jako čerstvou novinku přivezl ukázat samotný šéf automobilky Vratislav Kulhánek. Havel se totiž nijak nerozpakoval, jízdu si užil po svém, a když se Kulhánek na tiskové konferenci zmínil, že jeli po okreskách 160 km/h, byl z toho poprask. Havel to pak zvládl po svém: „Nevylučuji, že jsem jel rychleji, než je předepsáno. A jsem připraven, ač to po mně nikdo nežádá, zaplatit eventuální pokutu.“

Když Havel odešel z prezidentské funkce, vrátil se k mercedesům i v soukromém životě. Koupil si model R, což je velkoprostorové auto postavené na základech terénního modelu ML, poté přesedlal do velkého SUV GL 500.

Ale zpátky k lancii… Havel Kappu prodal Dennymu v roce 2006 a ten ji jednoduše postavil do vytápěné haly a tam celých těch dvanáct let stála. Což je škoda, protože když s ní vyjíždíme z autobazaru, pořád působí jako auto, se kterým musí být radost jezdit. Má sice lehké řízení, ale komfortní podvozek po najetí do zatáčky působí pevněji, než byste si mohli myslet. To, že se v zatáčkách řídí tak dobře, je zásluha víceprvkové zadní nápravy se dvěma příčnými a jedním podélným ramenem doplněným o zkrutný stabilizátor. Přitom auto působilo při jízdě po Praze pohodlně, za což nejspíš mohou velkorysá přední sedadla, která ze všeho nejvíc připomínají hotelovou klubovku. I přeplňovaný dvoulitr s výkonem 205 koní a točivým momentem 298 N.m se zdá být pořád ve formě. Má hezký zvuk a zátah, byť jsem ho držel jen ve středních otáčkách. Auto by s ním mělo zrychlit na 100 km/h za pořád velmi slušných 7,3 vteřiny a maximální rychlost je 235 km/h.

Epilog

Těšil jsem se, že se s Havlovou Lancií Kappa svezu víc. Jenže když jsme dojeli na Hradčanské náměstí, motor už nechtěl znova nastartovat. Naprázdno točil, ale odmítal se rozeběhnout. Pár pozorných průvodců zahraničním turistům vysvětlovalo, co je to za unikát, většina lidí si nás ale fotila spíš kvůli neobvyklé kompozici.

Měl jsem slíbeno, že když se auto o víkendu neprodá, že ještě projde servisem a svezu se, abychom udělali i pár jízdních záběrů. Ale to už se nestalo. Lancia Kappa prezidenta Václava Havla se v neděli prodala za 400 tisíc korun soukromému vlastníkovi, který si nepřál medializaci. A já tak mohl svoji uniformu opět pověsit na ramínko, přidat do kapes pár kuliček naftalínu a bůh ví, kdy zase bude příležitost vzít si ji na sebe…

autowebAUTOWEBaUtOwEb

Reklama