Článek
Po měsíční přestávce (zaviněné vyškrtnutou Velkou cenou Číny) se nadšení fandové shromáždili u televizní obrazovek a počítačů, aby viděli další závod Formule 1. A kromě prachobyčejného fandovství a lásky k motosportu je lákaly ještě dvě věci. Závodilo se v Baku, hlavním městě Ázerbájdžánu, a také šlo o první sprintovaný víkend, tedy novou podobu závodění, který si pořadatelé vymysleli, prý aby to bylo víc vzrušující. Škoda, že se jim to nepovedlo.
Vyhrál Red Bull, dokonce slavil double, ale první byl Sergio Pérez. Leclerc vyhrál kvalifikaci, dokonce dvakrát, ale nakonec byl rád alespoň za podium.
Abyste věděli, o co vůbec šlo. V pátek se jel jen jeden trénink a kvalifikace na nedělní závod. V sobotu nahradil druhý trénink takzvaný sprintovaný rozstřel, který určil startovní rošt pro odpolední sprint, závod na 100 kilometrů, tedy 17 kol. A v neděli se pak jel klasický hlavní závod na 51 kol.
Máte v tom zmatek? Zbytečně. Pořadatelé se pokusili udělat vlastně dva závody, každý se svojí vlastní klasifikací. Snad aby bylo víc na co koukat.
Jenže to se paradoxně nestalo, kdyby v sobotu v závodě nezabojovali kolo na kolo Russel s Verstapennem, a kdyby to pak nemělo dozvuky ještě v cíli (stejně se nepoprali), tak by snad nebylo ani o čem mluvit. A na vině bylo podle všeho víc věcí…
Tak za prvé. Sám jsem kdysi závodil a i když jsem na žádné městské trati nejel, vnímám to jako zbytečné riziko. Náš závodní inženýr vždycky říkal, že většina lidí chodí na závody jen proto, aby viděli krev a šroubky, ale představa, co se může stát, když někdo z jezdců udělá chybu nebo když selže technika, mě trochu děsí. Přijde mi to zkrátka příliš prvoplánové. A jak se o víkendu v Baku ukázalo, nikdo nezávodil tak, aby to rozbil. Všichni jeli opatrně, ostražitě a vyhýbali se zbytečným rizikům. Prostě na jistotu, snad až příliš.
Za safety carem se nakonec jelo v Baku jen jednou.
A za druhé, sprintový závod v sobotu dal týmům spoustu informací o tom, jak se budou ve velkém nedělním závodě chovat pneumatiky, co trať, kde a na co si dát pozor… Nápadně to připomíná nudu za covidu, když se třeba dva víkendy po sobě závodilo na stejné trati. Týmy a jezdci zkrátka věděli, co je čeká, měli spoustu dat a perfektně připravené simulace, a tak se připravili, jak nejlépe uměli, a celý závod byl naprosto předvídatelný. A to samé se stalo teď o víkendu.
Bylo jasné, že Red Bull by mohl zastavit jen technický problém. Bylo jasné, že Leclerc, ať vyhrál obě dvě kvalifikace, v podstatě nemá šanci, aby první místo v průběhu závodu udržel. A bylo také jasné, že nikdo nebude v sobotu zbytečně riskovat, protože hlavní závod se přece jede až v neděli. A po sobotě bylo rovněž jasné, jak na tom jednotlivé týmy a jezdci jsou. Zkrátka jsme všichni tak nějak tušili, jak to v neděli dopadne.
Formule 1 se jezdí už víc jak sedmdesát let ve formátu: pátek a sobota tréninky, pak kvalifikace. A v neděli závod. Funguje to. Všichni vědí, kdy co a jak a hlavně na co se těšit. A všichni jsou napnutí, jak se to všechno bude vyvíjet.
Jistě, závody se postupem času mění, některé věci jsou skvělé, třeba stávající formát kvalifikace přitáhl k obrazovkám nepochybně víc lidí a jakou týmy volí taktiku a jak jezdci postupně zrychlují, to je vlastně docela napínavé. Chybí nám tankování, povinnosti používat různé pneumatiky někoho baví a jiného ne, těch věcí je spousta. Některé se povedly, jiné méně. Vím, že spousta fanoušků brblá, že už to není ono, že je to dominance Red Bullu a předtím Mercedesu, ale podívejte se do statistik, to tady bylo vždycky. A když začnete Formuli 1 vnímat nejen jako souboje kolo na kolo přímo na trati, ale i jako strategickou bitvu, pak je stávající formát závodění pořád vlastně docela zábavný.
Jenže sprintové závody do toho tak trochu hodily vidle, lidově řečeno. Chápu, že pořadatelé chtějí víc závodění, víc show, víc pozornosti, víc peněz a víc všeho, ale… Tohle podle všeho není cesta.
Fernando Alonso se sice na podium nedostal, ale čtvrtým místem stejně potvrdil formu Astonu i svoji.
Pokud by to mělo být napínavé i v neděli, muselo by to v sobotu vypadat jinak. Co třeba závody v identických cestovních autech? Co závody na simulátorech na tratích, kde se závodilo kdysi dávno? Nebo co posadit jezdce třeba do Formule 3? Prostě udělat něco, kde budou mít všichni stejné podmínky, stejnou výchozí pozici, a bude to jiné než v neděli.
Vzpomínáte si, jak jezdci kdysi závodili na Nürburgringu v Mercedecech 190 E 2,3-16? Bylo to v roce 1984, pojmenovali to Race of Champions a dvanáctikolový sprint nakonec vyhrál Ayrton Senna. Byl to závod na oslavu otevření nového Nürburgringu a také to bylo velkolepé představení nového sportovního vozu od Mercedesu. To by bylo něco! Posadit jezdce do identických aut, klidně třeba do Mercedesů AMG GT Black series nebo do Aston Martinů Vantage, tedy do vozů, co znáte jako safety cary.
Protože jedině tak by to bylo zajímavé a hlavně by to neohrozilo to, co na Formuli 1 všichni milujeme. Tedy ten pocit, když si v neděli před druhou hodinou odpoledne zapnete televizi, zkusíte si po zhasnutí červených světel odstartovat společně s jezdci a pak čekáte, co kdo na koho vymyslí a jak se to celé asi vyvine. A tohle se při stávající podobě sprintovaných víkendů zkrátka nestane.
Nebo jak to vidíte vy?