Článek
Když slyšíte o smrtelných nehodách, nejspíš vám hned v hlavě naskočí představa silničního piráta, který letí osmdesát přes obec, na okresce kilo pade a na dálnici vás už z dálky vyblikává z levého pruhu.
Jenže to je vážně jen minimum případů ze všech smrťáků a vážných nehod, které se každý rok na českých silnicích přihodí. Většinou se ty nejhorší nehody stávají docela obyčejným lidem…
Stačí jedna vteřina
Stačí k tomu chvilka nepozornosti. Třeba když ladíte rádio nebo se otočíte dozadu na děti, když mírně překračujete rychlostní limity nebo se někomu lepíte na kufr, když předjíždíte přes plnou, sednete za volant unavení nebo třeba sáhnete po telefonu. Věci, které vídáme každý den, které děláme vlastně docela běžně. Proto nám už nepřijdou nijak nebezpečné.
Ale mohou být – dokonce i fatální. A vlastně to ani nemusí být vyloženě vaše vina. Stačí, aby se chodec vydal přes přechod bez navázání očního kontaktu s řidičem nebo vyčkání na pokyn, aby se skútrista pokusil stihnout projet křižovatkou ještě na oranžovou, aby auto před vámi nečekaně zabrzdilo nebo se motorkář prohnal po hlavní rychleji, než jste ho při odbočování z vedlejší čekali.
375 ztracených životů
V loňském roce vyhaslo na českých silnicích 375 lidských životů.
82 % z nich (346) se dalo zabránit, kdyby se řidič-viník choval za volantem jen o trochu zodpovědněji.
- 124 usmrcených bylo spojeno s nepřizpůsobením rychlosti
- 74 lidí zemřelo kvůli nezapnutému bezpečnostnímu pásu
- 62 lidí zabilo nevěnování se řízení
- 58 lidí zemřelo kvůli nedání přednosti
- 49 úmrtí bylo důsledkem přejetí do protisměru
Nemusí to být vaše vina, ale s tím svědomím, že jste při nehodě někoho těžce zranili nebo snad dokonce zabili, budete muset žít celý zbytek života. A přitom se nehodě dalo snadno zabránit, kdybyste se za volantem o trochu víc soustředili…
Právě na takové smutné případy se zaměřuje nová preventivní kampaň České asociace pojišťoven „Normální řízení zabíjí“, která upozorňuje na nebezpečné chování za volantem, které jsme si zvykli považovat za normální, protože ho dělají prakticky všichni.
Normální řízení zabíjí
Nová preventivní kampaň České asociace pojišťoven vznikala ve spolupráci s dopravní policií a dopravními psychology, režisérem Vítem Klusákem a televizí Nova. Vše začalo rozborem lidských příběhů, které jsou za dopravními nehodami se smrtelnými následky, z nichž byly vybrány exemplární případy.
Část kampaně představovaly vystavené vraky aut z fatálních nehod, které byly instalovány na několika frekventovaných místech v Praze. Jejich účelem bylo vzbudit u pozorovatelů pozornost a přimět kolemjdoucí, aby si položili otázku, co se mohlo odehrát několik sekund před nárazem.
Hlavní část však bude vedle vizuálů připomínajících nebezpečí dopravního provozu (ne náhodou vypadají jako zdravotní varování na krabičkách cigaret) představovat především dokumentární film Víta Klusáka „Jediná vteřina“, který obsahuje rekonstrukce čtyř příběhů fatálních nehod, v nichž se objevují i jejich skuteční účastníci. Tento film by měl divákům připomenout, jak nebezpečně snadno se stanete účastníkem, nebo dokonce viníkem ošklivé havárie s možnými tragickými důsledky.
Tento film bude zdarma ke shlédnutí na platformě One Play televize Nova.
Více o kampani se dozvíte na stránkách stopnormalnimurizeni.cz
Zbytečné strašení?
Zní to možná jako až zbytečné strašení, ale faktem je, že dnešní provoz se výrazně zintenzivnil (narůstá zhruba o 10 % každých pět let), roste napětí a agrese za volantem a vzniká tak mnohem víc krizových situací než pár let zpět.
Řidiči jsou však paradoxně čím dál nepozornější a upadají do rutiny. Může za to přehnaná důvěra v sebe (i když jen málo těch, kteří mají pocit, že umí řídit, to skutečně umí) a v jízdní asistenty (které jsou však jen podporou řidiče, ne všemocným andělem strážným), nemluvě o všudypřítomných telefonech – usínáme s nimi v ruce a ráno s nimi vstáváme, koukáme do nich doma i v práci, na chodníku a bohužel také za volantem (což je obojí velmi nebezpečné). Najdou se dokonce tací, kteří telefon při řízení prakticky ani neodkládají.
Držet za jízdy mobilní telefon je největší nešvar současné doby. Jeho obrazovky odvede pozornost na dlouhé sekundy, k průšvihu přitom stačí jedna jediná.
Přitom obrazovka telefonu odvádí pozornost daleko výrazněji než jiné vlivy. Musíte nahmatat telefon, odemknout obrazovku, přečíst si zprávu a naťukat odpověď – to mohou být dlouhé sekundy, klidně i desítky sekund, kdy nekoukáte na silnici a nesledujete provoz. K průšvihu přitom stačí jedna jediná vteřina…
Dělají to všichni
Ale dělají to všichni, tak je to asi v pohodě, ne? Právě ta „normalizace“ podobných nešvarů a prohřešků proti dopravním pravidlům (i zdravému rozumu) je zdrojem změny chování na silnicích. A zvláštní je, že u jiných nám podobné chování vadí, zatímco u sebe ho tolerujeme, i když víme, že jde o přestupek.
‚Je to jen jednou‘, ‚mám dobré brzdy‘, ‚já to mám přeci pod kontrolou‘, a podobné výmluvy. Tisíckrát vám to může vyjít, takže upadnete do rutiny, ale jednou to nevyjde a může z toho být nehoda – ať už drobný ťukanec, který vám (a dalším) zkazí minimálně den, nebo větší rána, jejíž řešení zabere hned několik dnů i týdnů, nebo dokonce opravdu velká havárie s tragickými následky.
Nehody se stávají, jsme jenom lidi. Často se jim však dá zabránit tím, že se na řízení víc soustředíte. Myslete na to. Všichni chceme jen dojet domů v pořádku…
Nikomu to nepřejeme a nechceme strašit, ale je dobré vystoupit z rutiny každodenního dojíždění a uvědomit si, že dopravní provoz může být skutečně velmi nebezpečný. A netýká se to jen ostatních, může se to přihodit každému z nás – třebas ani ne naší vinou.
Takže když sedáte za volant, soustřeďte se na řízení. Sledujte provoz a čtěte značky a telefon nechte telefonem. Žádná zpráva není tak urgentní, aby nepočkala až do cíle vaší cesty (a pokud je, tak raději na chvíli zastavte a vyřešte ji v klidu).
Jediným cílem je jet bezpečně a vrátit se domů celí. Myslete na to!
