Hlavní obsah

Austin 1800 – Britský vítěz Evropského auta roku

Foto: Archiv Garáž.cz
14. 12. 2017

Bylo to jednou jedinkrát, kdy Austin vyhrál anketu Evropské auto. Psal se rok 1965 a britské rodinné auto bylo tehdy prý nejlepší. Dnes mají Britové alespoň na co vzpomínat, ovšem sláva jejich automobilového průmyslu je pryč.

Článek

V roce 1964 se uskutečnila první část snahy o revitalizaci britského automobilového průmyslu a byl založen British Motor Corporation. Právě Austin byl jednou z hlavních automobilek nového koncernu a jeho modely 1100, 1300 a právě 1800 měly být pilířem nabídky. Zkonstruoval je Alec Issigonis, tvůrce legendárního Mini a design velkého modelu navrhlo studio Pininfarina. Výsledkem byla velmi tuhá a bezpečná kastle s bohatým prosklením.

Foto: Archiv Garáž.cz

Interiér byl poměrně luxusní, Austin používal dřevo, kůži a hodně chromu. Auto mělo dvě přední sedadla, mezi nimi ale nebyla mezera, takže v nouzi se dala používat jako trojmístná lavice. Později ale Austin od tohoto řešení upustil a montoval dvě klasická úzká samostatná přední sedadla. Kufr nabízel solidní objem 500 litrů. Koncern auto prodával také pod názvy Morris 1800 a Wolseley 18/85.

Foto: Archiv Garáž.cz

Nezávislé zavěšení všech kol nabízelo velmi příjemné jízdní vlastnosti. Tlumení zajišťoval systém Hydrolastic s pryžovými kapalinovými jednotkami. Austinu nechyběl ani posilovač brzd. Řadový čtyřválec OHV s výkonem 83 koní poháněl přední kola. Maximální rychlost byla 150 km/h, zrychlení na stovku zabralo autu 16 vteřin a průměrná jízda znamenala spotřebu lehce přes 10 litrů benzínu.

Foto: Archiv Garáž.cz

Automobil však provázelo po uvedení několik problémů, na které automobilka reagovala modernizacemi. Jako první se objevila přední sklopná sedadla a zadní loketní opěrka. Od roku 1965 mělo auto jiné zpřevodování, aby klesla spotřeba. Austin přemístil i ruční brzdu zpod palubky a upravil řízení. Pak se zaměřil také na problematickou převodovku a začal montovat strmější řízení.

Foto: Archiv Garáž.cz

Od roku 1968 byla na trhu nová verze označovaná jako Mark II se svislými zadními světly a jinou maskou chladiče. Do interiéru ale britská automobilka začala dávat lacinější materiály. Auto dostalo větší čtrnáctipalcová kola a jinou převodovku. Ta reagovala na zvýšení výkonu osmnáctistovky na hodnotu 86 koní. Austin navíc uvedl model 1800 S s dvojitým karburátorem a výkonem 95 koní, o rok později SU s dvojicí karburátorů a 97 koňmi.

Foto: Archiv Garáž.cz

V roce 1972 přišel na trh model Mark III se šestiválcem o objemu 2,2 litru. To už se ale auto pochopitelně muselo přejmenovat na Austin 2200, Morris 2200 a Wolseley Six. Na venek tuto verzi poznáte podle jiné masky a větších blinkrů. Uvnitř jí prozradí ruční brzda na podlaze mezi sedadly. Výroba probíhala kromě Británie také v Austrálii a na Novém Zélandu, kde tento typ sloužil i jako základ pro pick-up. Na tamním trhu se nebáli ani zástavby vidlicového osmiválce. Šlo o spolehlivá a robustní auta, která sklízela úspěch na náročných soutěžích, například na maratonu Londýn-Sydney.

Foto: Archiv Garáž.cz

Austinů této řady nakonec vyrobili přes 221 tisíc, spolu se značkami Morris a Wolseley se číslo vyšplhalo až na 386 tisíc aut. Koncern British Leyland jej nahradil velkým hatchbackem Princess, který si možná pamatujete ze seriálu Jistě, pane ministře.

Reklama