Jak to všechno dopadlo? Kdo všechno dojel do cíle? Co jsem řídil v životě největšího? Sehnal jsem dobré kafe? A čím vším jsem pro vás natáčel? To všechno se dozvíte v posledním, dvojitém dakarském vlogu.
Přesně těmito slovy popsal Martin Prokop supermaratonský úsek Dakaru - dvě etapy, během kterých nemají k dispozici servis ani zázemí svého týmu. A proč jedou Dakar čínské vládní limuzíny?
Museli jsme vstávat velmi brzo, abychom stovky kilometrů po dálnicích urazili s obytným autem rychleji než závodníci obtížným terénem. Čekal nás velmi prašný bivouac v Haradhu. A taky krátké povídání o MANu T4, který se tu líbí všem okolo.
Vzájemná pomoc nejen u nehody, ale i u technického problému – sice se asi nenosí u nejostřejších soupeřů, ale dva české týmy včera předvedly, že dakaráci si pomáhají. Někdy ale žádná pomoc není platná a Dakar si umí vybrat i smrtící daň...
Dakarské dobrodružství může nabírat výrazně odlišných podob - záleží totiž, z jakého místa se díváte. Dneska máme před sebou velmi dlouhý přesun a kluky ve Shrekovi čeká zatím nejdelší měřený úsek.
Maratónská etapa nás z města Ha-íl dovedla na okraj Rijádu. Shrekovi pořád chybí top speed, ale konečně si užil několik prvních dun. Taky jsem vyzpovídal Viktora Chytku, který mi prozradil, kolik práce má navigátor ještě před startem a co se změnilo od loňska.
Přesunout každý den bivouac čítající stovky závodníků a tisíce členů doprovodu včetně závodních strojů a asistenčních vozidel, je logistický oříšek. Jak se taková masa lidí každý večer spořádaně poskládá do určeného obdélníku?
O jídle to bylo minule, teď se zaměřím na nevyhnutelnou druhou stranu mince. Také ale přímo od kluků z MP-Sports uslyšíte, jak náročná byla další etapa. A ode mě o nesnázích cestování s naftovou obytkou...
Reklama
