V němčině je výraz Mokka označením turecké nebo arabské kávy a je opravdu asi dobrou otázkou, proč se právě takhle jmenuje malý německý crossover, který si navíc můžete pořídit v barvě s názvem Cappuccino. Prý chtěl Opel vyjádřit, že je Mokka sice malá, ale silná. K podobným záměrům marketérů bývám rezervovaný, ale dejme Mocce šanci a vezměme jí na test s přeplňovanou benzínovou čtrnáctistovkou, pohonem všech kol, automatem a nadupanou výbavou. Tedy, Mokka, správně se jmenuje Mokka X, a to písmeno X má do budoucna označovat všechna SUV a crossovery automobilky Opel.

Na pohled zaujme Mokka tím, že vypadá opravdu malá. Mohou za to zejména proporce, kdy je poměrně dost vysoká, přitom ale relativně krátká a úzká. Zkuste si však zaparkovat vedle starší Astry a rázem pochopíte, že zvenku Mokka vůbec malá není. Ač se to nezdá, může směle konkurovat třeba Yetimu či Juku. Dojem vytváří navržené proporce (zejména vzdálenost od kol ke kapotě nebo od spodku dveří k oknům) a velké plochy nelakovaného oplastování (jehož plocha se po faceliftu zmenšila). Nový design přední části Mokku omladil, adaptivní světlomety s automatickým senzorem dálkových světel však v nabídce zůstaly. Nyní jsou ale diodové AFL LED.

Uvnitř je poznat, že testujeme nejvybavenější verzi. Dominuje zde světlá kůže a na dotyk příjemné plasty. Sedadla jsou pohodlná, mají i vytahovací část sedáku, čímž potěší dlouhány. Obě přední jsou vybavena výhřevem a řidičovo navíc i sklopnou loketkou. Koženému volantu také nechybí výhřev, uprostřed palubky je pak velký displej infotainmentu IntelliLink s navigací. Můžete si ale propojit i váš telefon a díky aplikaci MirrorLink využívat jeho navigaci.

Vnější rozměry ale výbavou neoblafnete, a tak je Mokka uvnitř pocitově celkem úzká. Posez je ale vyšší a celkem vzpřímený, takže zadní sedadla jsou použitelná i pro dospělé cestující, minimálně na kratší trasy. Jen se musí smířit s kratším sedákem a omezeným prostorem pro nohy. Díky výšce posezu je řidiči zajištěn i celkem slušný výhled kolem sebe. Kufr nabízí objem 356 litrů a nízkou nakládací hranu, což usnadňuje jeho používání.

Manévrování s autem ulehčuje parkovací kamera, rejd bych si ale představoval větší. Na papíře se zdá 152 koní jako dostatečná porce. V našem případě je benzínová čtrnáctistovka vybavená pohonem všech kol a spojená s šestistupňovým automatem. A možná právě ten je důvodem, proč mi přijde, že je charakteristika motoru tak plochá. Navíc zejména za studena při jízdě do kopce má převodovka tendence zmatkovat jako stará DSG. Řazení se však projevuje zejména akusticky nárůstem hluku, škubání s autem se naštěstí moc nekoná. Po ohřátí si převodovka trochu „sedne“ a prakticky její zásahy přestanete vnímat. Při plném sešlápnutí pak opět začne motor hučet, prudší akcelerace se však nedočkáte. Předjížděcí manévry je tak potřeba opravdu rozmýšlet. Navíc mi u voliče vadila jednak poloha manuálního režmu hned za D a ne pohybem do strany, jak bývá zvykem, což občas vedlo k nechtěnému přeřazení na mód M. Navíc možnost řazení mačkáním tlačítka přímo na páce také nebyla moc přijemná a připomínala spíš playstation.

Lépe Mokka spolupracuje při ustálené jízdě, zejména na dálnici, nebo na delší trase mezi obcemi. Ve vyšších rychlostech je to však s pružným zrychlením ještě horší, než po městě. Pokud pominu hlučnost motoru ve vyšších otáčkách (opravdu se nejedná o příjemný zvuk vytáčeného agregátu), je Mokka X dobře odhlučněná. Navíc ani do interiéru nepřenáší velké rány a na hrbolech její podvozek pracuje i na větších kolech obstojně. Jízdní komfort tedy není úplně špatný, i když větší Zafira byla v tomto ohledu ještě lepší. A měla nejspíš i lepší řízení. V Mocce, cílené na ženy, je přeposilované. Navíc by pak rozhodně mělo být celé auto měkčí a ještě pohodlnější. Mokka má také výrazně potlačené náklony v zatáčkách.

Čtyřkolka se v případě Mokky jeví jen jako nějaká stylová úlitba vzhledu a auto opravdu nijak zvlášť do terénu nastaveno není, spíš naopak. Systém Adaptive 4x4 je ale vybaven elektromagnetickou spojkou, která umí na zadní kola v případě potřeby poslat až 50 % výkonu (standardně je poháněná jen přední náprava). Při prokluzu vám kontrola trakce omezí výkon motoru a ještě si na pomoc přivolá ESP. V autě nechybí ani asistent pro sjíždění kopců, v terénu vás ovšem stejně bude imitovat nízká světlost pouhých 140 mm. Jak se dá očekávat, těžší systém pohonu všech kol bude znamenat i mírné navýšení spotřeby. V tabulkách Opelu sice jsou hezká čísla, reálný týdenní průměr se však zastavil na čísle 8,1 l/100 km. A to jsem s Mokkou ani nijak dravě nejezdil, ono to ostatně, jak jsem uvedl výše, ani nemá moc cenu.

Opel Mokka X vyráží do druhé poloviny svého životního cyklu s povedenějším vzhledem a bez řady chyb, které ji doposud trápily. Zejména úbytek tlačítek a moderní infotainment s dotykovým displejem jsou krokem vpřed. Stále je ale hlučnější a občas nedostatečně výkonná. Dosavadní popularita modelu by však neměla být v ohrožení ani po faceliftu, naopak se tomuto crossoveru možná podaří zaujmout nějaké nové zákazníky.

Technické údaje: Opel Mokka X 4x4 1.4 Turbo

Motor

přeplňovaný vznětový řadový čtyřválec

Objem

1364

Výkon

112 kW (152 k)/5000-5600 ot.

Točivý moment

235 N.m/1850-4900 ot.

Převodovka

šestistupňová automatická

Maximální rychlost

193 km/h

Zrychlení z 0 na 100 km/h

9,7 s

Spotřeba paliva (město/mimo město/kombinace)

7,8/5,6/6,4 l na 100 km

Provozní/užitečná hmotnost

1521/389 kg

Rozměry (délka x šířka x výška)

4278 x 1777 x 1658 mm

Rozvor

2555 mm

Objem nádrže

53 l

Objem zavazadelníku

356/1372 l

Základní cena

377 900 Kč