Stárnoucí Fiat 1100 už potřeboval v roce 1969 náhradu jako sůl. Naštěstí se objevil typ 128, který působí celkem moderně dodnes. Karoserii s jedním nebo dvěma páry dveří navrhl přímo šéfdesigner Fiatu Dante Giacosa. Hlavním záměrem byla prostornost při kompaktních rozměrech, jednoduchost a praktičnost. A právě to asi Fiatu vyneslo titul Auta roku 1970.

Prcek má kufr 370 litrů, ale dodnes baví nadšence hlavně po technické stránce. Je to totiž první Fiat s pohonem předních kol, který měl nezávislé zavěšení McPherson a vinuté pružiny vpředu. Vzadu byla ještě příčná listová pera. Přední brzdy ale byly kotoučové, což ještě nebývalo standardem. Malý lehký automobil tedy dokázaly zkrotit hravě.

Motoricky se nový Fiat spoléhal na jedenáctistovku s výkonem 55 koní a čtyřstupňovou převodovkou. Maximálka byla slušných 140 km/h, i na dnešní poměry je spotřeba dobrá - kolem 6 litrů na 100 km. Ani tak nebyl dojezd zázračný, objem nádrže byl pouhých 38 litrů. Nic z toho ale nesnižovalo kredit vozu v očích zákazníků nebo konkurence. Například Volkswagen jeden kus důkladně rozebral a inspiroval se při navrhování první generace Golfu.

Fiat brzy doplnil nabídku o třídveřové kombi Familiare, které bylo kratší než originální sedan a jen o 5 kg těžší. Kufr mělo sice větší o pouhých 30 litrů, ale po sklopení zadních opěradel se jeho objem ztrojnásobil. Auto dostalo také tužší zadní tlumiče.

Nejvíce zábavy ale sliboval Fiat 128 Rally. Ten poznáte podle černé masky, přídavných mlhovek a litých kol. Uvnitř se posádka dočkala hlavových opěrek a řidič měl před sebou sportovní volant. Třináctistovka vozu s výkonem 67 koní uměla malý sedan dostat až na 150 km/h. Fiat navíc ještě představil sportovní model 128 SC (zkratka znamená Sport Coupé) s třídveřovou karoserií fastback. Kupé mělo zkrácený rozvor a výběr motorizací mezi jedenáctistovkou a třináctistovkou. Vyšším výkonům odpovídalo použití kotoučových brzd na všech kolech a větší nádrž na 50 litrů.

Od roku 1972 byla na trhu modernizovaná verze s jinou maskou chladiče, nárazníky a světlomety. I takhle malé auto si podle automobilky zasloužilo navíc posilovač brzd. Od roku 1974 Fiat nabízel typ 128 Speciál s přepracovaným vzhledem přední části, který byl předzvěstí konce výroby ostré verze 128 Rally, jenž se poroučela o dva roky později. V roce 1978 proběhla další modernizace, která přinesla jiné nárazníky a přístrojovou desku. Nevýznamnou změnou bylo přejmenování kombíku na Panorama. Ve stejném roce přišel na trh jeho nástupce – Ritmo. Přesto prodej typu 128 pokračoval do roku 1985. Nejslavnějším majitelem Fiatu 128 byl dokonce Enzo Ferrari.

Během výroby se objevilo několik pokusů rozšířit nabídku prodávaných verzí. Fiat představil aerodynamické kupé 128 Pulsar, společnost Moretti zase částečně otevřený 128 Roadster a existoval i otevřený koncept 128 Teenager. Svou kreaci na hranaté kupé měl také Pininfarina. Výroba těchto kusů v masovém měřítku se nakonec nikdy neuskutečnila. I tak ale Fiat vyrobil přes 3 miliony aut a ještě tradičně prodal licence do dalších zemí – Španělska, Portugalska, Irska, Jižní Ameriky, Asie, Afriky i na Nový Zéland. My asi nejvíce známe z prodejen Mototechny Zastavu 101 (v západní Evropě Zastavu 1100 kvůli patentovanému názvu Peugeotu), ale v Tuzexu byl k dostání i originální Fiat 128.