Článek
A kdyby jenom stát o rozloze české kotliny, tohle přichází rovnou z úst globálního četníka a supervelmoci jménem USA. Do roku 2046 nikdo nebude v autech umírat, ať už jde o americké, německé nebo švédské vozy, do roku 2046 s tím bude jednoduše utrum!
Pomiňme, že se jedná o čistě politické prohlášení, protože všichni víme, že bouračky z amerických ani jiných silnic nevymizí, ba naopak... lidí v autech je čím dál tím víc, stejně jako aut samotných - slibovat nulovou úmrtnost na silnicích je jako slibovat rok od roku větší zisky - je to neudržitelná gradace, která někde musí skončit. Existuje možná pár scénářů, za kterých by se dala zaručit nulová úmrtnost na silnicích, ale všechny vypadají jako ze sci-fi filmu nebo mají jedno velké ALE.
Ještě než se k nim dostaneme, pochvalme alespoň Američany za to, že si na chvályhodný cíl nechali dostatečné časové období. Během prezidentské kampaně jsme slyšeli i mnohem absurdnější věci a Donald Trump by vám jistě slíbil absolutní beznehodovost nikoliv do třiceti let, ale do třiceti dnů. A velikánskou zeď k tomu.
Jak tedy docílit nulové úmrtnosti na silnicích? Řešení je hned několik, ale většiny z nich bychom se dožít nechtěli:
a) Vymyslíme nějaký převratný způsob, jak posádku v případě nárazu nebo výpravy mimo silnici ochránit. Třeba se kolem auta nafoukne koule odolného materiálu, nebo se vnitřek vyplní pěnou jako ve filmu Demolition Man. Splní se nám sen o maximální pasivní bezpečnosti.
b) Vše bude automatizované a vozy budou mezi sebou komunikovat tak, aby ke srážce nemohlo dojít. To zároveň znamená buď extrémní efektivitu (minimální zácpy) nebo maximální ohleduplnost a opatrnost (mnohem větší zácpy). Lidé už každopádně řídit nebudou, protože budou rizikovým faktorem.
c) Přestaneme jezdit automobily, které nahradí vznášedla. Tím pádem se smrťáky nebudou odehrávat na silnici, ale několik kilometrů nad zemí.
d) Auty budou jezdit jenom stroje, resp. v autech nebude nikdo sedět, protože doprava bude automatizovaná - stroje vše naloží, odvezou a vyloží. Osobní doprava přestane existovat, všichni budeme sedět doma v křesle s virtuální realitou a fungovat v profesích a vztazích, které nevyžadují naši fyzickou přítomnost.
Zvláště poslední bod je děsivý, možná i tím, že k němu směřuje docela dost trendů nejen v oblasti automobilismu. Kdo je doma, je snadno kontrolovatelný, nedělá venku bordel a ani na něj neútočí externí vlivy, které lze snadno žalovat o odškodnění. Téhle utopie se ale snad nedočkáme a já pevně doufám, že v roce 2046 budu moci řídit auto se spalovacím motorem a volantem. I za cenu toho, že tu a tam na silnicích někdo umře, protože po nich budou jezdit veteráni, které nelze kontrolovat na dálku. Zní to sobecky? Možná... ale za svobodu je holt třeba přinášet oběti.