Článek
Navzdory slavnému příjmení působí skromně a tiše. Jede svůj první Dakar, bez fanfár a pozlátek. Úmyslně se vyhýbá větší mediální pozornosti, nechce jen těžit z toho, že se jmenuje Lauda. „Dakar jsem si přijel hlavně užít. Můj táta byl blázen v tom nejlepším slova smyslu, on se narodil pro vítězství, na nic jiného nemyslel, nic jiného pro něj nebylo dost dobré. Já to mám trochu jinak.“
S buginou jezdí prvorozený syn Nikiho Laudy teprve dva roky.
A je to pravda, dlouhou dobu se opravdu zdálo, že se ani trochu nepotatil. Tedy minimálně, co se aut týče. „Hodně jsem jezdil motokros a v podstatě celý život jezdím na motorce, ale nikdy mě nenapadlo závodit v autě,“ říká Lauda, který šestačtyřicátý ročník dakarské rallye jede ve třídě T3 a v pronajaté bugině obrovského týmu South Racing. Je k nepřehlédnutí, červenobílá kombinace je jasnou připomínkou závodních barev Marlboro a i Laudova helma je poctou tátova závodění.
Tak co vám připomíná?
Lukas sice nezávodil, ale kolem závodů se motal. Nejstarší ze čtyř Laudových dětí strávil většinu svého života jako sportovní manažer, dokonce pomáhal svému bratrovi Mathiasovi, který je zkušeným okruhovým jezdcem ve vytrvalostních závodech.
Jenže v roce 2022 se v Tunisu svezl s půjčeným Can-Amem v písečných dunách a byla to láska od první minuty. „Už jako dítě jsem sledoval Dakar a ta soutěž mě fascinovala, ale nikdy mě nenapadlo v této rallye závodit, motorku jsem vždy bral jako hobby a nehodlal jsem to měnit. Jenže v malé lehké bugině je to úplně jiný zážitek a já si to od toho úplně prvního svezení strašně moc užívám,“ zářil Lukas Lauda v polovině soutěže, byť jede na chvostu pole.
Po tom kratičkém svezení v Tunisu koupil ojetou závodní buginu od South Racingu a začal pilně trénovat. Vyzkoušel si několik cross-country rallye, aby si pak na sklonku loňského roku zajel i závod světového poháru v Maroku. „Vždycky to pro mě bude primárně zábava,“ brzdil očekávání po třináctém místě ve své třídě a po vítězství v Tuareg Rally.
Tady na Dakaru má plnou podporu South Racingu a vedle něj sedí Stefan Henken, který dřív závodil s kamionem. „Původně jsem chtěl závodit se svým bratrem Mathiasem, ale to by nefungovalo, chtěli bychom oba řídit,“ rozesměje se. „Stefan má na rozdíl ode mě zkušenosti, je klidný a umí mě vést. Přesně někoho takové jsem potřeboval.“
Aktuální cíl je jasný - dostat se zdárně do cíle. Ten ambicióznější, být nejlepším nováčkem na Dakaru, už se mu nejspíš nesplní.
Sluší se připomenout, že jeho táta Niki Lauda zemřel před necelými pěti lety ve věku sedmdesáti let. Získal dva tituly mistra světa ve Ferrari (sezona 1975 a 1977), v roce 1984 pak vyhrál s McLarenem titul s dosud nejtěsnějším rozdílem v historii, když porazil svého týmového kolegu Alaina Prosta o pouhého půl bodu.
Červeno-bílé válečné barvy patří a patřily v motosportu k těm nejznámějším, provázely McLaren až do roku 1997, kdy jej vystřídal konkurenční West. Teď se objevily na Dakaru.
A jeho táta Niki by radost určitě měl, byť on, na rozdíl od jiných jezdců F1, dakarskou rallye nikdy nejel.