Dakarský deník – Shakedown, bramboráky a elektrické Audi

No dobře, tak tím Audi RS Q e-tron začnu sám a dobrovolně. Už jen proto, že jde o extrémně zajímavé auto. Sice jsme o něm už na Garáži psali a teď čerstvě v článku Šest zajímavostí z letošního ročníku dakarské rally, ale dnes jsem ho poprvé viděl naživo. Napřed v provizorním bivaku na shakedownu, pak i na trati. A byl to zážitek.

Už jen proto, že za volantem nebyl nikdo jiný než Carlos Sainz a že za ním přišel na výzvědy Sébastien Loeb. A taky že se to kolem auta nehemžilo mechaniky s nářadím, ale bylo tam pět inženýrů s počítači a zadní kolo bylo zaklínované kladívkem. Stará škola a nejmodernější technika v jednom okamžiku na jednom místě. A o pár desítek minut později se elektrické Audi kolem nás prohnalo i na shakedownu. Mezi plnotučnými benzínovými šesti- a osmiválci zněly jeho dva elektromotory spíš jako RC autíčko, ale fakt je, že rychlost mu nechyběla. Ostatně poslechněte si ho sami.

Naživo mě zaujaly dvě věci. Nebyly to ani vzhůru výklopné dveře ani plnotučný výfuk od Akrapoviče (potřebuje ho dvoulitr TFSI z Audi DTM, který funguje jako generátor), ale dokonalá kvalita zpracování a ráfky s deseti dírami. Přitom šteftů je tam jen pět. Ale důvod je jednoduchý – při výměně kola se nemusíte trápit s přesností, vždy to nějak sedne. Svou roli pak jistě hraje i neodpružená hmotnost, v motosportu se přece počítá každý gram. Ale když to pak řešíme, dozvídám se pořizovací rozdíly v náboji kola, který se dá běžně koupit a který si necháte vyrobit. Dvacetinásobný rozdíl v ceně si dokážou ospravedlnit jen ti, kteří se nemusejí ptát, co to stojí.

Jsem fakt upřímně zvědavý, jak jim to bude všechno fungovat. Hádám, že to bude buď obří úspěch, nebo propadák nic mezi nepřipadá v úvahu.

Pro shakedown byly vyhrazené dva dny, ale mnohým nakonec jen jeden. Týmu Benzina Orlen Martina Prokopa taky, takže tyhle řádky píšu už zase na obřím fotbalovém stadionu v Džiddě a ne někde uprostřed skal, jak se původně plánovalo.

Pro Martina Prokopa to byly první ostré kilometry s novým autem. „Nechával jsem si tu chvíli až po Vánocích, jako dárek,“ směje se. „Starý Shrek byl přestavěný podle nových specifikací T1+, ale pořád to byla trochu improvizace a nové auto je delší a má jinak umístěná rezervní kola i nádrž a spoustu dalších vylepšení, takže jsme byli zvědavi na první ostré kilometry. A ty dopadly velmi dobře.“ Prokop při shakedownu najezdil nějakých 130 kilometrů, pak už nechtěl auto na extrémně rozbité trati dál trápit. „Vede se trochu jinak, jak je delší, tak je stabilnější. Ale díky prodlouženému rozvoru je lépe vyvážené, na Dakar by to mělo být vhodnější.“

Těšil jsem se, že uvidím v akci celé startovní pole, ale nakonec jezdilo na shakedownu o kus méně aut, kamionů i motocyklů, než jsem si myslel. Důvodů mohlo být povícero, třeba že někteří to dají až další den, jiní to možná rovnou odpískali, když se dozvěděli, že na ani ne jedenáct kilometrů dlouhé trati testovali přednostně Kamaz a Audi den předem. V těch nejkritičtějších místech byly vyjeté koleje snad až po kolena a předjíždělo se jak na déjedničce v pátek odpoledne.

Veteráni, tedy účastníci Dakar Classic, měli jinou trať a na ní dva testy. Nově jim k průjezdům předem stanovenou rychlostí přibyla i jízda přesně na azimut. Uvidíme, jak si s tím české posádky poradí, v téhle kategorii mají největší výhodu účastníci takzvaných setinových rallye.

Každopádně v bivaku jsem ještě potkal Martina Michka – to je ten borec, co loni dojel desátý mezi motorkáři. „Jsem nabuzenej, už aby to začalo,“ těší se. „Chci, aby se závodníkům z továrních týmů o mě zdálo, aby ze mě měli špatné spaní. Pojedu, jak nejlépe budu umět, vloni z toho byla desítka, teď se uvidí, ta konkurence je obrovská.“ A podobně optimisticky zní i Martin Macík, česká hvězda mezi kamiony: „Všechno funguje, mechanici zatím nemají žádnou extra práci, tak uvidíme, jak se závod rozjede. Dali jsme dva okruhy po kamenité trati a hned po prvním kolečku jsme se cítili velmi dobře, na autě vše sedělo, vše fungovalo. Jsme zvědaví, co ostatní soupeři.“

A když už jsme tedy u toho… V Česku mají největší fanouškovskou základnu samozřejmě kamiony, snad ještě z dob, kdy na Dakaru vyhrával Karel Loprais, ale ve světě je to trochu jinak. Startuje třeba 145 motorkářů, z toho bezmála třicet z nich jede v továrních týmech nebo s jejich podporou, ale spousta dalších si tady jen plní svůj životní sen. Čtyřkolek je třeba jednadvacet, takže Tomáš Kubiena nebo Zdeněk Tůma budou mít o trochu snazší práci v rámci třídy uspět. Aut jede devadesát, z toho třeba sedm továrních Toyot, tři auta od Prodrivu, několik Mini, a pak spousta zajímavých speciálů. Odhaduje se, že na první pětku může pomýšlet hned dvacet jezdců. A kamionů je přihlášených čtyřiapadesát, z toho větší polovina jede jako rychlá asistence a najdete mezi nimi třeba i Tomáše Tomečka.

No, a na závěr ty bramboráky… Jako když si dáte bramboráky doma, tak na tom není nic extra k psaní. Když si je ale dáte v Džiddě v Saúdské Arábii na obřím parkovišti, co funguje jako bivak, je to o dost jiný zážitek. A když k nim máte i sklenici piva (nealkoholického, samozřejmě), pak chutnají úplně jinak. Pro patnáct lidí to znamenalo sedm a půl kila bramborákového těsta.

Co nás čeká dál? Po silvestrovských technických přejímkách přišel dnes start do 19kilometrového prologu (plus 590kilometrového přesunu do Ha'ilu), kde se určí pořadí do skutečně ostrého startu Dakaru. Takže zítra… zítra to všechno začne!