Dakarský deník, první díl: Všichni Češi jsou už v bivaku, jeden z našich největších favoritů se však zranil ještě před samotným startem

Ahoj, vám všem, jmenuju se Honza Červenka a tohle je můj pátý Dakar. Vlastně svým způsobem šestý, když ten první byl Africa Eco Race. Jedu opět s týmem MP Sports, kde v barvách Orlen Jipocar Team startuje Martin Prokop (devátá účast na Dakaru), kterému dělá navigátora Viktor Chytka (na Dakaru byl už čtrnáctkrát, osmkrát závodil). Tihle dva se vloni postarali o senzační šesté místo v automobilové kategorii, když se jako nejlepší soukromý tým prosadili se Shrekem (Ford Raptor) i v nabité tovární konkurenci.

A tady na Garáži si můžete dakarskou rally užít přímo z místa dění. Nejedná se o klasické zpravodajství, to s dovolením přenechám jiným, ale dočtete se věci přímo z pouště, tedy příběhy, zajímavosti a reportáže. Moje práce tady je kromě psaní a moderování podcastů také řízení doprovodného auta, a tak nějak se stalo, že jsem se stal i týmovým specialistou na vaření kávy - čti: mačkám tlačítko kávovaru. Tak vítejte v mém světě!

Dakar je pro nás Čechy víc než oblíbenou soutěží. Tuhle mánii odstartoval v osmdesátých letech už Karel Loprais (vzpomínáme), Tatra a Liaz a přetrvává dodnes. Vždy začátkem ledna se i ti, kteří se o automobilové závodění jinak příliš nezajímají, se zájmem mrknou na atraktivní fotky a videa z dun. A jména Prokop, Macík, Loprais, Michek nebo Klymčiw patří k těm nejvyhledávanějším. Takže kdo všechno z českých jezdců a týmů na Dakaru startuje a co od nich máme očekávat?

Nebývalo úplně zvykem, aby se čeští závodníci prosazovali v nejnabitější třídě na Dakar Rally, ale to se změnilo, když začal závodit Martin Michek. Ten nechybí ani letos v barvách Moto Racing Group, kde mu dělá společnost matador Milan Engel a tři nováčci - Martin Prokeš, Jaromír Romančík a Dušan Drdaj.

„Rád bych samozřejmě do první desítky, ale to je výzva,“ prohlásil Martin Michek před startem. „Když to bude první patnáctka, tak budeme spokojeni,“ říká šéf týmu MRG Ervín Krajčovič. „Engel pojede už podesáté, pro něj by bylo skvělé umístění do pětadvacátého místa. A naši tři nováčkové jsou tady hlavně kvůli zkušenostem, byť samozřejmě můžou překvapit.“

Pro některé motorkáře bude novinkou hlavně elektronický roadbook, na který už si závodníci v autech a kamionech zvykli. „Na závodech v Maroku nebyl den, aby s tím nebyl problém. Od občasných výpadků až po totální selhání. Nebylo na to vidět, byly problémy s ovládáním,“ lamentuje Krajčovič. A i on vítá, že jezdci kategorie GP, tedy ti nejrychlejší, jedou dál s papírovými roadbooky.

A papírový bude mít i Jan Brabec, který vloni dojel ve třídě Rally 2 na šestém místě a dostal na výběr. „Jsem za to moc rád, ten elektronický mi vůbec nevyhovoval. A moje cíle? Užít si každý den, uvidíme, co to hodí na konci.“

V kategorii Original by Motul, tedy motocykly bez asistence, budou startovat David Pabiška a Libor Podmol. Prvně jmenovaný je zkušený borec a účast ve třídě si musel trochu vyhádat, právě kvůli tomu, co už má na Dakaru za sebou - jede už pošestnácté, jen jednou nedojel. Libor Podmol se vrací po roční odmlce a s napjatým rozpočtem a jen minimální přípravou má jen jednu ambici - dojet do cíle.

„Kdo se v Original by Motul umístí na prvních třech místech, už příště nesmí jet,“ zmiňuje Pabiška. „Já byl ale dvakrát čtvrtý. Pojedu zase hlavně hlavou. Tedy přemýšlet o navigaci i jízdě, zbytečně se nezranit, jet rychle, ale na jistotu.“

Zatímco dřív byly v Čechách automobily ve stínu kamionů, tak od té doby, kdy jihlavský MP Sports začal zdárně konkurovat i továrním týmům, se leccos změnilo. Martin Prokop dokázal dvakrát dojet šestý, což je obrovský úspěch. „V letošním ročníku je reálně nějakých třicet rychlých aut. Od továrních týmů s prakticky bezedným rozpočtem i možnostmi přes týmy s tovární podporou, které jedou starší auta kategorie T1+, až po soukromníky, jako jsme my,“ říká Martin Prokop.

Shrek, tedy Ford Raptor, který je kompletně dílem MP Sports, dostal po dvou letech vývoje nové srdce, atmosférický osmiválec nahradil dvakrát přeplňovaný šestiválec. „Je to pro nás obrovský krok. Na řízení je to skvělé, motor má spoustu síly a neměl by mít tak velké výkonové propady ve vyšších nadmořských výškách. Bojujeme trochu s teplotou a až tady při testech budeme zkoušet nový chladicí systém. Ale uvidíme.“

Jedním z těch, kteří startují se starším továrním autem, je Tomáš Ouředníček, jenž se na Dakar vrací po roční přestávce. „Máme stejné auto, se kterým jezdil a vyhrával Nasser Al-Attiyah,“ říká pyšně Ouředníček. „Získali jsme ho i díky podpoře české Toyoty a Dakar 2024 pro nás bude o zkušenostech, byť samozřejmě pomýšlíme na dílčí i celkové úspěchy. Jsme přece závodníci.“

Třetím autem pod českou vlajkou je Ford Karla Trněného. Ten vloni na svém prvním Dakaru daleko nedojel, ale poučený, s novým spolujezdcem (Michal Ernst, Prokopův spolujezdec ve WRC) chce hlavně vidět cíl a posbírat zkušenosti. I on už má auto specifikace T1+, s Martinem Prokopem se pak domluvili na případně pomoci, když bude v závodě potřeba. „My jsme pomohli Karlovi v přípravě a jsme domluveni, že on případně pomůže nám na trati,“ říká Prokop.

České fanoušky pak bude jistě zajímat i start teprve devatenáctileté Aliyyah Koloc z týmu Buggyra. Ta si vloni odbyla premiéru za volantem lehkého prototypu, teď se i ona chystá závodit s vozem třídy T1+. „Je to výrazně fyzicky náročnější, zejména v písku. Už mám také nějakou představu, co nás čeká, máme natestováno. Prioritou je dojet do cíle a posbírat zkušenosti.“

Macík, nebo Loprais? Komu fandíte? A kdo má větší šanci?

Martin Macík vloni zazářil druhým místem, sám ale přiznává, že mu ten úspěch došel až doma. „Měli jsme čtyři etapová vítězství, chtěli jsme vyhrát, ale v deváté etapě, když jsme uvázli v bahně, se naše naděje rozplynuly. V první chvíli jsem byl zklamaný, samozřejmě, ale dojet druhý na Dakaru, kde se může stát kdykoli cokoli, to je přece obrovský úspěch.“ Letos jede s kamionem, který prošel drobnými změnami hlavně v oblasti podvozku. A cílem je první pětka. „Všichni fanoušci čekají a všichni chtějí vítězství, ale tak to tady nechodí. Když budeme na bedně, bude to skvělé. Když vyhrajeme, bude to nejlepší. A my pro to samozřejmě uděláme všechno.“

Aleš Loprais vloni odstoupil z průběžného prvního místa po nezaviněné smrtelné nehodě. Byl zklamaný z přístupů organizátorů, mrzelo ho, že nemohl pokračovat v závodě. „Chvíli jsem měl i myšlenky, jestli vůbec dál pokračovat v závodění. Ale jsem zpátky, ta chuť a touha tam pořád je. Jedeme s Lady, která je stejně dobrá a schopná, jako byla vloni, jen jsme upravili software řazení.“ Jeho parťákem mu bude již potřetí Jaroslav Valtr mladší a navrátivší Jiří Stross.

Buggyra nasazuje na Dakar hned tři kamiony. Tatry Phoenix bude řídit Jaroslav Valter a Daniel Stiblík, úplně nový závodní kamion Tatra Buggyra Evo3 měl vést Martin Šoltys, který si ale na lyžích pár dní před závodem zranil rameno, a nahradil ho narychlo povolaný nizozemec Pascal de Baar. Tatra Buggyra Evo3 vznikla za pouhé dva měsíce a tým se chlubil tím, že se na jejím vývoji podílela v oblasti návrhů i umělá inteligence.

Další dva kamiony řídí Michal Valtr a Dušan Randýsek.

Kategorii starých závodních aut, která jedou na způsob veteránských rallye, proslavil v Čechách Ondřej Klymčiw, jenž se postavil na start se škodovkou 130 LR. A pojede s ní i letos, bude to derniéra.

Naopak poprvé bude na startu Barbora Holická, která se pokusí dovézt do cíle Citroën 2CV, tedy takzvanou kachnu. „Čtrnáct lidí se o to kdysi pokoušelo v ostrém závodě, ale marně. Snad budeme mít víc štěstí,“ říká Holická, kterou naviguje Lucie Engová, sestra Tomáše Engeho.

Třetím českým účastníkem ve třídě Classic je pak Jan Vinš s Mitsubishi Pajero.

Drtivá většina českých účastníků Dakaru 2024 letěla brzy ráno na Nový rok z Prahy charterovým letem, teď už jsou všichni bez výjimky v bivaku poblíž města Alula.

A že byl ten Nový rok zatraceně náročný! Mnoho účastníků, jedno, v jakých rolích, se před odletem ani nevyspalo a po příletu je čekalo vyzvednutí techniky v přístavu a pak 370 kilometrů dlouhý přesun do startovacího bivaku. My jsme dojeli v jedenáct v noci, mnozí až po půlnoci, někteří dokonce až nad ránem.

Hned v úterý se pak někteří vypravili na shakedown, většina z nich si to ale nechává až na středu. „Potřebuji se dát dohromady a zítra máme na testování celý den,“ říká Jan Brabec. To Martin Prokop využil alespoň odpoledne, byť i on má jako prioritu středeční test. „Budeme zkoušet nové tlumiče a další dílčí změny.“

Bivak v Alule je jednoduše obrovský. Vloni zde končila jedna etapa, teď tady Dakar 2024 startuje. Tady se řeší všechny administrativní záležitosti, trasy testů jsou jen pár kilometrů vzdálené a organizátoři, poučení z minulých ročníků, připravili separátní trasy pro jednotlivé kategorie. A tady se 5. ledna pojede i prolog, který určí pořadí pro start první etapy.

Zajímá vás z Dakaru něco konkrétního? Chcete se na něco zeptat? Pak neváhejte a napište do diskuze! Budu na vás v dalších dílech dakarských deníků myslet!