Hlavní obsah

Dakarský deník – o písku, co je jak mouka, a o předjíždění

Foto: ASO
10. 1. 2022

Fesh fesh je název jednoho českého týmu, ale taky super jemného písku, který svou konzistencí připomíná hladkou mouku. Moje maminka by řekla, že je to spíš prach. A fesh fesh nám dělá společnost už čtvrtou noc. Je všude. Na zemi, ve vzduchu, v jídle, v posteli, v očích, v počítači… Prostě všude, ušetřím vás i sebe.

Článek

Když potkáte fesh fesh na trati, je víc než pravděpodobné, že v něm auto utopíte až po nápravy během jedné vteřiny. Ale dostávat ho z něj ven vám bude trvat desítky minut, možná hodiny. Utopíte v něm vyjížděcí plechy, neodházíte ho. A na fesh feshi pořadatelé postavili část bivaku včera i předtím ty tři dny v Rijádu. Proč to všechno píšu? Protože nemůžu mluvit.

Foto: Jan Červenka

Ne, to nesněží. To je jen jemný fesh fesh všude kolem

No dobře, tohle nebyl ten nejlepší vtip. A vtipné není ani to, co se stane, když se tenhle jemný prach spojí s olejem či vazelínou a vytvoří jemnou brusnou pastu. Mechanici ho vysloveně nenávidí. A jezdci? Ti kvůli němu ztrácejí drahocenné vteřiny, aniž by zapadli. Když totiž dojedete auto, motorku nebo dokonce kamion, který takhle mocně práší, tak je dokonce někdy lepší úplně zastavit, než se pokoušet hledat cestu, jak ho objet.

Zrovna v téhle části Saúdské Arábie je fesh feshe požehnaně. Ale nemyslete si, že je jen na trati. Ještě víc otravuje naše běžné žití v bivaku a nechtěl bych vidět svoje plíce.

Fesh fesh je i taktika. Čeští závodníci, hlavně v kategorii kamionů, často zmiňují praktiky některých týmů (kamazů), kdy jejich auta jezdí ve dvojicích a druhé jízdou v prachu úmyslně zpomaluje soupeře za nimi. Nerozčilujte se a nedivte se, taktika patří k Tour de France, k Formuli 1 i k pouštním rallye už celé roky. Jezdci sice používají zařízení zvané sentinel, což je houkačka, která je slyšet nejen zvenku, ale zároveň rozezní i navigační přístroje stroje před vámi, nicméně to ještě automaticky neznamená, že vás někdo pustí.

„Stane se, že třeba jedete za pomalejším autem či kamionem klidně desítky kilometrů, protože není kam uhnout,“ vysvětluje Martin Prokop. „Motorka může zmizet někam ke kraji, ale kamion jednoduše nemá kam. Když někomu prášíme my, je to vždy ta lepší verze, ale někdy se prostě za někým vlečeme, a jestli to dělá úmyslně, nebo neúmyslně, to na výsledný čas a tedy pořadí nemá vliv.“

Aleš Loprais, aktuálně náš nejlepší jezdec mezi kamiony, který visí za trojicí kamazů, říká, že pro ně je to ještě těžší. „Nemůžeme uhnout z trasy, protože riskujeme, že bychom spadli do nějaké díry. Jsou tady místa, kde jedete třeba jen pár metrů mimo pistu a jsou tam díry, že byste tam nechali přední nápravu. Navíc jak se jede rychle, tak není ani čas se nějak rozhlížet, vybírat si. Takže troubíte a čekáte, a pak zase troubíte.

Když čtete tyto řádky, jsme na jednom z nejdelších přejezdů a závodníci v nejdelší etapě. Už vloni i předloni jsme říkali, že je z toho Formule 1 nebo WRC na písku, rozdíly mezi nejlepšími jsou minimální jak v motorkách, tak v autech. Mezi kamiony jsou rozestupy větší a hodně jich už skončilo nebo pokračuje na takzvaného žolíka. Tedy s obrovskou penalizací, ale pořád v závodě. Každopádně s každým kilometrem směrem na jih se zdvihá teplota a do konce už zbývají jen čtyři dny, tedy čtyři etapy. A právě ty by měly být podle pořadatelů mimořádně výživné.

Reklama

Sdílejte článek
Související témata: