Hlavní obsah

Dakarský deník – 19 km zábavy a dalších 595 pořád rovně

Foto: Dakar
2. 1. 2022

Nevím, co jste na Silvestra dělali, ale řeknu vám, co jsem dělal já. Místo mazání chlebíčků a sledování koncertu Leoše Mareše jsem seděl v autě a jel někam do tmy do pouště. Novoroční ohňostroj a přípitek jsme ale stihli. Když píšu tyto řádky, jsem ještě o nějakých šest set kilometrů víc na sever, v půlmilionovém Ha’ilu a je mi pěkná zima. A po Nasseru Al-Attiyahovi tady máme další zajímavý příběh…

Článek

Čekání skončilo. Konečně. Na silvestr se odehrály všechny ty nudné, ale důležité věci jako administrativní a technické přejímky, aby se pak celá dakarská karavana vypravila rovnou na místo, kde na Nový rok startoval prolog. Tým Martina Prokopa na tom nebyl jinak. Jen vzhledem k tomu, že Shrek jel na přejímky až mezi posledními stroji, tak jsme si dali noční přesun kamsi do pouště.

Abyste věděli, tak čistě technicky vzato je cestování po Saúdské Arábii vlastně docela pohodové. Místní vláda má totiž za jednoho z klíčových spojenců Spojené státy americké a po vzoru USA vybudovala i dálnice. Tedy skoro. Jsou tady nekonečně dlouhé a většinou rovné tří- nebo i čtyřproudé dálnice s poměrně obstojným asfaltem. V pouštních oblastech jsou většinou zpevněné náspy a na nich silnice, mezi skalami a v horách je prostě vykousaná jak podle pravítka. Chybí svodidla, často i značení, ale nahrazují je policejní hlídky snad na každé odbočce. Místní policie používá nejčastěji Toyoty FJ Cruiser a jezdí jedině se zapnutými majáky. A rychlost hlídají všudypřítomné radary.

No a teď ta druhá, horší stránka věci. Místní řidiči jsou fakt špatní. Blinkry nepoužívají, a když, tak jen všechny čtyři, to když zastaví na krajnici. Jak jsou silnice rovné, tak většinu času tráví tím, že v jedné ruce mají mobil a ve druhé cigaretu. Netroubí se, prostě se jede a ono to (většinou) nějak vyjde. Auta mají často nabouraná, snad z kruhových objezdů, kde neplatí žádná jasná pravidla. A když chtějí sjet z dálnice do pouště, tak to udělají, kde se jim zrovna zlíbí. A že přitom přejedou prašný středový pruh a tři pruhy v protisměru? To se tady prostě neřeší. Přidejte si k tomu ještě volně pobíhající velbloudy a masivní zpomalovací prahy před většími křižovatkami nebo kontrolními místy policie a máte to komplet.

Nyní je vám tedy jasné, že jízda v noci je tady zážitek. Dojeli jsme do pouště na místo jen pár stovek metrů od startu asi v půl dvanácté v noci. Závodní auto, dva kamiony, dvě obytná auta a dva pickupy. Stihli jsme zaparkovat, podívat se na oblohu posetou hvězdami a pak si spíš pro sebe odpočítat vteřiny posledního roku. Došlo i na přípitek, oficiálně však všechno popřu a byla to samozřejmě jen voda.

A ten ohňostroj? Nikdy byste nevěřili, jak velkou radost může patnácti dospělým chlapům uprostřed ničeho udělat světlice a signální svíce.

Prolog v prvním dni nového roku i prvním dni závodu měl za úkol určit startovní pozice pro první ostrou etapu, která se jede následující den z Ha’ilu. Byl jen devatenáct kilometrů dlouhý a šlo spíš o takovou rozcvičku, byť každá vteřina se může po 4 500 závodních kilometrech na konci závodu počítat. Byla tam spousta písku, trocha kamení a jelo se zostra napříč všemi kategoriemi.

Výsledky českých borců jste si už nejspíš našli, ale všimli jste si jména Andreas Mikkelsen na druhém místě v kategorii lehkých prototypů? Ne? A je vám to jméno povědomé? Aby taky nebylo, Mikkelsen je mistr světa ve WRC2 a mistr Evropy ve WRC. A teď jede Dakar! No, na tom by nebylo nic tak divného, kdyby tedy nepřiletěl do Saúdské Arábie den před startem závodu jako náhradní pilot za Mitche Guthrieho, kterému účast ve třetím ročníku pokazil pozitivní test na covid.

Foto: Dakar

Narychlo povolaný Mikkelsen se při debutu blýsknul překvapivým výkonem. Všechno těžké ho ale teprve čeká…

„Jeden den jsem byl na lyžích, druhý den na Dakaru,“ řekl v bivaku po dojezdu v prvním dni. „Jsou nabídky, co se neodmítají, ale pravda je taková, že vůbec nevím, co od toho mám čekat. S lehkou buginou jsem nikdy nezávodil a na písku jsem nikdy nejezdil. Bude to křest ohněm.“ Každopádně podle výsledků prologu je to člověk, se kterým musíme nutně počítat. Po krátkém testu před závodem mu v prologu totiž patří druhé místo!!! Takže Mikkelsen, to jméno si zapamatujte.

On i všichni ostatní jezdci se pak museli po ose přesunout bezmála do šest set kilometrů vzdáleného bivaku v Ha’ilu. Viktor Chytka četl Martinu Prokopovi knížku, Martin Michek neustále poposedával na tvrdém sedle svého motocyklu a možná nejpohodlnější to bylo pro posádky v kamionech.

Nikdy byste taky neřekli, jaká zima může v Saúdské Arábii být. V Džiddě, na břehu Rudého moře, jsme chodili v tričku a šortkách, vždyť bylo nějakých třicet stupňů. Tady v poušti se ale teploměr přes den zastavil těsně před dvacítkou a v noci mají být tři stupně. Brr.

Dnes, tedy druhý závodní den se jede takzvaná smyčka, tedy že bivak zůstane na stejném místě a závodníci z něj ráno odstartují a po 334 ostrých a 181 přejezdových kilometrech se do něj zase vrátí. V pondělí pak na posádky čeká maratonská etapa a nocleh v poušti, bez zázemí a podpory svých týmů, tedy jen ve stanech a servis si budou dělat sami. Začíná se tedy pěkně zostra…

Zdravím vás v novém roce, jestli se chcete na něco zeptat, dejte jen vědět v diskuzi nebo mi napište na facebooku či instagramu.

Reklama

Související témata: