Článek
Přes všechno to popichování ze strany odborné veřejnosti se mi pořád chce věřit, že valná část motoristických novinářů přeje Top Gearu, ať už je za jeho kormidlem kdokoliv, tak trochu úspěch. Podobné televizní relace jsou populárním oknem do světa naší branže a Clarkson s touhle značkou udělal pro popularizaci "psaní a točení videí o autech" víc, než kdokoliv před ním. Nebo kdokoliv na tom zpropadeném internetu či YouTube. Díky Top Geru lidé vědí, že videa o autech mohou být zábavná a záživná. A jakkoliv kapitán opustil loď a vykoukne na podzim na Amazonu, aby dál přinášel radost, neznamená to nutně, že po něm někdo nemůže převzít štafetový kolík na původní lokaci.
Nový Top Gear se rozjíždí pomalu. Je to zcela přirozené a není to jen nesehraností nového týmu, ale i mírně řečeno otravností hlavní hvězdy. Chris Evans prostě nebude každému po chuti a pro mnohé byl dost možná i důvodem, proč to v půlce první epizody vypnout a odsoudit Top Gear jako celek, ostatně radikální pokles sledovanosti minulý týden tomu napovídá a čísla nejsou o nic hezčí ani tentokrát. To je bohužel největší oříšek, se kterým se bude muset Top Gear popasovat, ať už bude jakkoliv dobrý. Se stejným problémem se musel potýkat i americký Top Gear. Spousta lidí na něj nekoukala z principu a z přesvědčení, takže ani neměla šanci zjistit, jestli se náhodou něco nezlepšilo.
A o tom je právě ta třetí epizoda, která podle nás měla být odvysílaná jako první. Ano, možná by si Top Gear vystřílel všechny trumfy. Možná to tak bylo vymyšlené, ale pak se pořadím míchalo v postprodukci. To už se nikdy nedozvíme. Se třetí epizodou nicméně přichází zajímavý paradox. Máme tu čtyři redakční reportáže, které jsou vynikající. Ve starém Top Gearu bychom všechny považovali za špičku a celou epizodu bychom ohodnotili jako jednu z nejlepších v rámci sezóny. Jsou ale diváci připraveni nestranně hodnotit tenhle obsah v podání nového týmu?
Je to otázka za milion. Někteří naši kolegové epizodu odsoudili jako neoriginální. Ken Block v ní prý dělá to, co se od Kena Blocka očekává a Chris Harris jakbysmet. A Sabine Schmitz v ní dokonce jede po okruhu na čas. Taková troufalost! Ve skutečnosti si to ale všechno sedlo jak hrnec na p*del, když mi odpustíte ten výraz. Honička po Laguna Seca, kdy Sabine s Evansem na sedadle smrti zkouší, jestli odjede okruh rychleji s elektronickými chůvičkami nebo bez nich, to je typická clarksonovina, včetně napětí i dobrého nápadu, který osvěží jinak nudné popojíždění po letišti.
Následuje ovšem trumfové eso a konečně šance porovnat si starou televizní školu s novými YouTube šíbry. Chris Harris si nemohl přát lepší úvod - ostatní moderátoři ho uvedli jako klikaře a mistra volantu, přičemž se posadil za volant extrémně raritního Ferrari 250 TDF, které v půlce nostalgického testu vymění za brutální F12 tdf, se kterým dělá to co vždycky... jezdí brutálně bokem a má úsměv od ucha k uchu. Chrisovo nadšení je jako obvykle extrémně nakažlivé, umí lidem zprostředkovat jízdní kvality auta a přidat i technickou expertízu. Jako ryba ve vodě se cítí i ve studiu, takže ta kombinace starých televizních pardálů a nové krve skvěle funguje. A to je vlastně teprve začátek.
Další je totiž na řadě Rory Reid a jeho hatchbackový test, který se odpichuje od nového Focusu RS. Ano, je to formát, který by člověk čekal spíš od Fifth Gearu, snad bychom ho mohli označit i za praktický, ale Reidův zápal je také nakažlivý a typický topgearovský mix animace a dynamických záběrů zajišťuje, že to celé pěkně odsýpá. Reid s Harrisem už v Extra Gearu ukázali, že mají staříkům co nabídnout, a teď konečně dostali šanci zazářit v hlavní epizodě. Pokud někdo zamaká na týmové režii, mohla by ta širší Top Gear redakce vlastně docela dobře fungovat.
Přeskočím rozhovor, protože ačkoliv to bylo docela fajn, to je zrovna pasáž, ve které původní Top Gear taky moc nevynikal. Hosté si přijdou zpropagovat svoje aktivity, zajezdí si, utrousí pár fórů. Je to výplň, nic víc.
A třešničkou na závěr byla mohutně medializovaná projížďka pekelného Mustangu Kena Blocka po Londýně. Nebudu řešit, jestli chlapci při natáčení driftovali příliš blízko památek, důležitý je výsledek, a ten rozhodně stojí za to. Matt LeBlanc opět naplno využívá svůj suchý humor a i přes šílený řev auta dokáže s Blockem čile a vtipně komunikovat. Výsledek je okouzlující po audiovizuální i obsahové stránce. Prostě taková jednohubka na dobrou noc, která patří k tomu lepšímu nejen v rámci Top Gearu ale dost možná i Blockových Gymkhan.
Takže vlastně paráda... jen se někomu nebude hodit do krámu to pochválit, protože je možná příliš předčasné zvedat palec nahoru. Co když to bude příští týden zase peklo? Dost možná bude... ale jestli je někde za těmi mraky sluníčko, tak během třetí epizody prosvítalo skrz. A to jsou přece skvělé zprávy pro celou branži, protože teď když veřejnost ví, že psaní a natáčení videí o autech může být zábavné a drzé, je potřeba ji v tomhle rozpoložení udržet. Pro všechny petrolheady na světě, ať už auta prodávají, jezdí s nimi, nebo je jen očumují, je to přece naprosto ideální situace. A proto bychom měli fandit každému, kdo se ji snaží rozvíjet.