Článek
Nizozemský organizátor z projektu Classic Events už několikátý rok uspořádal zimní soutěž The Winter Trial. Vytyčená trasa byla (a je) k tuzemským fanouškům letos velice vstřícná, protože po startu v Nizozemí a jízdě Německem projela sedmdesátka posádek prakticky celou Českou republiku podél hraničních pohoří s výjimkou Šumavy, než se po třech dnech vydali vstříc cíli v Rakousku. Z 2500km měřící tratě vedla více než třetina českým územím.
My jsme celou kolonu zkusili odchytit během závěru úterní a počátku středeční etapy na Liberecku. “Zkusili” je vcelku trefné označení, protože - snad z důvodu zachování dobrodružného ducha celé akce - byly na internetu dostupné pouze záchytné body v podobě časových kontrol a souřadnice několika míst průjezdů. Takže celá anabáze evokovala hru na kočku a myš. V časové kontrole v obci Polevsko u Českého Boru (kousek od České Lípy) jsem potkal pouze odjíždějící vůz pořadatele a po krátkém čekání vyrazil vstříc Liberci, kde byl další záchytný bod. Cestou, uprostřed lesů se přede mnou zčistajasna vylouply dvě posádky na Mercedesu Benz 450SL a Volvu PV544. Krátká úvaha, zda je mám následovat, pokračovala zjištěním, že jedou poněkud opačným směrem než se nachází Liberec, takže buďto bloudí anebo je trať opravdu důmyslně zamotaná. Nechal jsem je jejich osudu a nabral kurz nejkratší cestou směrem města pod Ještědem. Ani zde se na mně však štěstěna neobrátila a já přestával věřit, že se s holandskou družinou potkám. Třetí záchytný bod mě však nezklamal - v Hodkovicích nad Mohelkou startovala noční etapa třídy Trial, díky čemuž se náměstí v centru obce nakrátko proměnilo v kompaktní stánek probouzející nadšení v srdíčku petrolheada.
Ve skupině Trial startovalo kolem pětadvaceti aut, která jela i náročnější večerní etapy oproti třídě Club - Datsuny 240Z, BMW řady e10, Volva Amazon, různá Porsche ale třeba i robustní sedany Citroën DS, Mercedes Benz 450 SEL či 280 SE. Mou pozornost poutaly - vedle 240Z - BMW 3,O CSL a Alpine A310 V6. O půl osmé proběhl start etapy a vozy se, jeden po druhém, vydaly podle itineráře opět směrem Liberec. Zřejmě nejzajímavější pasáží byl přejezd nádherné silnice vedoucí přes Ještěd, kde byl i jeden z průjezdních testů. Kolem půl desáté projel první vůz a po něm v různých časových odstupech od jedné do pěti minut následovaly další. Rykot plochých boxerů rozléhající se temným lesem je jeden z těch zážitků, který se mi snad nikdy neomrzí a to ani když se klepu zimou. Všichni svižně, jak to jen mokrý podklad dovoloval, nikdo přehnaně neriskoval. Po půl hodině a posledním voze jsem se i já vydal na cestu a naprostou náhodou potkal i cíl zmiňovaného testu. Na místě, kde se dal čekat, leč rozhodně ne v případě, kdy neznáte prostředí. Pořadatelé posádky rozhodně nešetřili.
Středeční ráno jsem jel s větší jistotou do průjezdního bodu na okraji Turnova. Vždy jsem chtěl vidět fajn auta na úzkých a křivolakých zatáčkách Hruboskalska, resp.skal Českého ráje a teď jsem měl tuto možnost naservírovanou na stříbrném podnosu. O půl deváté protnul brány Českého ráje první vůz a po něm další v těsném minutovém sledu. Zvolil jsem jinou strategii a pověsil se hned za prvního, abych přesně věděl, kudy trasa vede. Ve chvíli, kdy soutěžící zastavil u kraje a po chvíli otočil směr jízdy mi došlo, že to nebyl dobrý nápad. Bloudění je vedlejší efekt těchto akcí.
Zamířil jsem tedy rovnou na Vyskeř, kde se jezdíval závod do vrchu a v jedné z pasáží dojel Datsun 240Z. Japonské kupé se na uježděném posypaném sněhu smýkalo pouze v utáhlých serpentinách a já si tak užíval elegantní jízdu opravdu krásného vozu zasněženou krajinou. Na další automobily startovního pole jsem počkal kousek před Hrubou Skálou, v nepřehledných zatáčkách mezi skalami aneb místech, která jsem si zamiloval. Jaké to vypadalo snad nemusím popisovat. Fotogalerie napoví!
