Obrovský kufr, až sedm míst a úsporný diesel: Svůj rodinný ideál teď Toyota prodává se slevou, ušetříte desetitisíce

Proace je dnes u japonské Toyoty široký pojem, tak si v tom pojďme hned na začátku udělat pořádek - nejmenší dodávka se jmenuje Proace City, ta středně velká nese označení jen Proace, největšímu pracantovi se říká příznačně Proace Max. Dvě menší varianty se vedle ryzích užitkáčů nabízí i jako osobní dodávky, ty v Toyotě označují Verso.

Pokud jste dávali pozor, tak už víte, že náš kousek se jmenuje Proace City Verso. Že vám je jeho silueta povědomá? Správně. Jde o obdobu populárního Citroënu Berlingo, s nímž testovaný exemplář sdílí technický základ. Toyota navíc své užitkáče nedávno omladila a sladila je jednolitou přídí bez tradiční masky chladiče.

K mání jsou dvě délky (4 403 a 4 753 mm), ta delší si však nepomáhá jen větším zadním převisem (zdravíme VW Multivan), ale má i o devatenáct centimetrů delší rozvor. Díky tomu je tu za férový příplatek 18 tisíc korun sedm míst k sezení. V naší krátké pětimístné konfiguraci do kufru naložíte 775 litrů zavazadel, u longu je to 1 050 l, respektive 322 litrů se vzpřímenou třetí řadou.

Geny Stellantisu prozradí některé detaily, třeba široký středový tunel nebo startovací tlačítko, které nestačí stisknout, ale vyžaduje dlouhé zmáčknutí. Posez vpředu je navíc docela vysoký a sedačky nemají kdovíjaké boční vedení. Pokud ale nejste vyloženě rozmlsaní z nějakého prémiového SUV, ani cesty dlouhé sto a více kilometrů na jeden zátah nejsou v tomto autě problémem.

I když jde o vyvoněný „užitkáč“, uvnitř se – minimálně ve zkoušené vrcholné výbavě VIP – můžete těšit na armádu těch nejmodernějších technologií. Nechybí digitální budíky, desetipalcová obrazovka s navigací, adaptivní tempomat, dálniční asistent, rozšířený systém rozpoznávání dopravních značek, ale třeba i prosklená střecha s další šikovnou schránkou.

Motorová paleta čítá benzinovou turbo dvanáctistovku o třech válcích s výkonem 110 koní v kombinaci se šestistupňovou manuální převodovkou. Pro většinu bude asi smysluplnější diesel, který je zastoupen patnáctistovkou o 100 nebo 130 koních. Ta silnější, kterou testujeme, nabízí jako jediná osmistupňový automat.

Maximálnímu výkonu sekunduje točivý moment 300 newtonmetrů. Zrychlení na stovku za 10,6 sekundy vás sice do sedačky nepřišpendlí, pro bezpečné předjetí i připojení do rychlého dálničního pruhu však máte rezervu dostatečnou. Nafťák je na poměry dané kategorie vlastně docela dobře odhlučněný, pochvalu zaslouží i spolupráce s hladce řadícím automatem.

Stejně tak můžeme vyzdvihnout spotřebu. Proace jsme potrápili v ucpaném městě i při delších dálničních přesunech, které autům s takovou stavbou karoserie logicky moc nesvědčí. Přesto se průměrný odběr ustálil lehce nad 6 l / 100 km. Pokud budete jen korzovat okreskami, nebude problém se dostat na hodnoty začínající pětkou.

Svižnější přesuny Proace také umí, ale v zatáčkách vám dá velmi rychle najevo, že pořád sedíte v krabičce na užitkovém základě. Pokud ale jezdíte hlavně na pohodu, potěší vás odhlučnění a celkový komfort podvozku (i na obouvaných sedmnáctkách). Všeobecně ale platí, že čím více Proace naložíte, tím jistěji a pohodlněji na cestě působí. Svou pracovní náturu zkrátka nezapře…

Jak už jsme avizovali, nejmenší Proace dnes pořídíte se sympatickými slevami několik desítek tisíc. Základní varianta s dvanáctistovkou startuje v akčním ceníku na částce 528 000 Kč (zvýhodnění 85 tisíc), slabší diesel stojí 549 000 Kč, silnější 581 000 Kč, s automatem pak 631 000 Kč. Vrcholná, výbavou nadupaná verze VIP stála dříve 938 tisíc, aktuální sleva však srazila cenu na 842 000 Kč. A to už je docela slušná nabídka.