Volvo EX30 je sympatický elektromobil za zajímavé peníze. Interiér ale nebude pro každého

Volvo EX30 představuje nejmenší současný model tradiční švédské značky, délkou lehce přesahující 4,2 metru se podobá například Škodě Kamiq. Na pohled byste to možná ale neřekli, naživo působí hlavně díky hranaté zádi a snad i skromnému prosklení v zadní polovině jako mohutnější auto.

Interiér však už skutečné rozměry nezamaskuje, prostornost tak nepatří mezi největší přednosti tohoto elektrického crossoveru. Cítit je to hlavně na zadních sedadlech a v zavazadlovém prostoru. Lavice poskytne plnohodnotný komfort cestujícím s výškou do 190 centimetrů, vyšší pasažéři už budou bojovat s místem na nohy. A ani nad hlavou nebudou mít velkou rezervu.

Kufr pak nabízí základní objem 318 litrů, který ovšem zahrnuje také 6 litrů prostoru pod podlahou. Malou schránku najdeme i pod přední kapotou, vejde se do ní 7 litrů.

Že 4,2 metru dlouhé SUV neohromí vnitřním prostorem a variabilitou, jistě nikoho nepřekvapí. Podívejme se proto na důležitější věci, na zpracování, ovládání a výbavu. A právě v těchto oblastech naopak EX30 překvapit může. Alespoň u mě se to volvu povedlo.

Výrobce totiž vsadil na minimalismus, s jakým jsem se v autě tohoto typu ještě nesetkal. Zaujal mě už pohled na strohou, jednoduše tvarovanou palubní desku, jež postrádá jakékoli ovladače, zvláštně vypadají také výplně dveří, v kterých vlastně skoro nic není. Jen klika, loketní opěrka a praktická schránka na odložení různých věcí, která je opravdu hodně prostorná. Použité materiály, z velké části vyrobené z recyklovaných surovin, působí trochu „nehotově a syrově“ – ale to je jistě záměr, jímž chce Volvo zdůraznit právě udržitelnost. A pravda je, že výsledek prostě vypadá velice zajímavě.

Nejvíc se minimalismus projevil v přístupu ke komfortu a způsobu ovládání. A protože jsem rád cynický a jízlivý, neodpustím si poznámku, že za tímto přístupem k minimalismu cítím možná spíš šetření a snahu osekat náklady.

Absenci lampiček u zrcátek ve slunečních clonách, nepříjemně tvrdou loketní opěrku mezi sedadly nebo nahrazení klasické přihrádky před spolujezdcem schránkou v prostřední části palubní desky pod displejem infotainmentu považuji ještě za drobnosti, ale třeba ovládání oken prostřednictvím dvou ovladačů (s přepínáním mezi okny vpředu a vzadu) na středové konzole už patří mezi věci, které mi trochu vadí.

Nejhorší je ale kombinace jediného displeje s absencí přístrojového panelu a eliminací tlačítek nebo jiných ovládacích prvků. A protože chybí třeba i head-up displej, v EX30 se prakticky všechno odehrává na obrazovce palubního systému.

Přes dotykový displej, orientovaný na výšku, se ovládá nejen třeba klimatizace, ale také například nastavení sedadel, zrcátek nebo světel. Z mého pohledu je tohle řešení - soustředit vše na obrazovku - nejen zbytečně zdlouhavé a komplikované, ale za jízdy může být i nebezpečné. Ideální podle mě není ani promítání aktuální rychlosti na středové obrazovce (jinde se ji opravdu nedozvíte) – tedy mimo zorné pole řidiče, který by měl při šoférování koukat hlavně před sebe a okolo sebe. Ne šikmo dolů. Musím říct, že jsem překvapený, že se s takovými hloupostmi setkávám v autě značky Volvo, která si velice zakládá na nekompromisním přístupu k bezpečnosti.

Alespoň že upozornění na překročení povolené rychlosti, které je i v tomto autě občas nepřesné, lze vypnout snadno tlačítkem na volantu.

Svérázně pak také Volvo přistoupilo k audiu. V autě chybí tradičně rozmístěné reproduktory, ostatně i díky tomu jsou schránky ve dveřích tak velké, místo něj se o ozvučení stará soundbar Harman Kardon umístěný pod čelním sklem. Při poslechu je tohle řešení samozřejmě znát. Což o to, soundbar hraje moc pěkně, ale zvukem vás prostě neobklopí tak jako soustava lepších reproduktorů. Je slyšet, že hraje jen z prostoru před vámi.

Volvo EX30 mě však řadou detailů v interiéru dokázalo i potěšit. Skvělá jsou sedadla, líbila se mi výsuvná přihrádka s držáky nápojů pod loketní opěrkou nebo variabilní a prostorná schránka ve středovém „tunelu“. Hezky vyřešené je také bezdrátové nabíjení telefonu.

Až na integraci důležitých prvků ovládání je povedený i samotný infotainment založený na operačním systému Android. Je totiž svižný a má logicky uspořádané prostředí. Jen je toho prostě na jednu obrazovku moc.

Testované provedení Single Motor Extended Range spoléhá na jeden elektromotor pohánějící zadní nápravu a větší baterii s využitelnou kapacitou 65 kWh. A tím se dostávám k dalšímu překvapení.

Kdo by totiž podle označení čekal nějakou nudnou, na dojezd a spotřebu orientovanou verzi, bude hned po prvním sešlápnutí akcelerátoru rychle vyveden z omylu. Elektromotor totiž dává 200 kW (272 koní), což malému SUV stačí ke zrychlení z klidu na stovku za pouhé 5,3 sekundy. To je vlastnost hodná sportovního vozu.

Zátah je opravdu hodně důrazný, zvlášť když akcelerujete z nižších rychlostí. V těch vyšších už se takový „kopanec“ nedostavuje, crossover přesto stále nabírá tempo hodně ochotně. Elektrická EX30 navíc přidává okamžitou odezvu na „plyn“, což je pro výkonné elektromobily typické. Jízda samozřejmě působí také sympaticky hladce – i to je bateriovým vozidlům vlastní.

Volvo v případě testované varianty s větší baterií udává dojezd až 476 kilometrů. Jak to tak bývá, realita tak optimistická není. Palubní počítač po týdenním testu ukazoval průměrnou spotřebu 22,9 kWh / 100 km, což odpovídá dosahu okolo 280 kilometrů.

Musím však upozornit, že jsem s EX30 jezdil, když bylo ještě dost chladno. V teplejším počasí spotřeba klesne a dojezd by se mohl citelně natáhnout.

A nabíjení? Volvo EX30 umí nabíjení střídavým proudem (AC) výkonem až 22 kW a stejnosměrným proudem (DC) až 153 kW. U vhodné nabíječky tak dobití z 10 na 80 procent kapacity baterie zabere necelou půlhodinu, u 50kW stojanu, které jsou nás nejrozšířenější, je potřeba skoro hodina.

Rozhodně se povedl jízdní projev. EX30 má spíše trochu tužší podvozek, který ale stále spolehlivě tlumí nerovnosti a rozhodně nepůsobí prkenně. Především však crossoveru dodává sympatickou mrštnost a ovladatelnost.

Malé elektrické volvo ochotně mění směr a hezky poslouchá pokyny od volantu. Řízení sice postrádá cit, ale potěší slušnou strmostí a přesností. A roli pochopitelně hraje pohon zadních kol, díky němuž je právě řízení prosté jakýchkoli rušivých prvků (přední kola mají na starost jen zatáčení) a současně řidiči při správné práci s „plynem“ v obloucích dodává takový ten pocit, že auto něco tlačí tam, kam má vůz jet.

A pochválit musím také celkové odhlučnění – Volvu se povedlo hezky potlačit jak zvuky od podvozku a kol, tak svist vzduchu proudícího okolo poměrně hranaté karoserie.

Volvo EX30 patří mezi nejzajímavější auta, jaká jsem v posledních měsících testoval. A také mezi nejrozporuplnější. Na jedné straně mě bavilo ho řídit, protože se s ním díky povedeným vlastnostem jezdí fakt moc pěkně, na druhou jsem se ani po týdnu nedokázal zcela smířit se soustředěním důležitých funkcí, nastavení a zobrazení klíčových informací na jeden displej. Ale to je jen můj pohled, váš může být jiný a třeba tento minimalistický přístup naopak vítáte.

Švédská značka u svého elektrického crossoveru zvolila poměrně zajímavou cenu. V rámci aktuální akční nabídky pořídíte Volvo EX30 Single Motor ve výbavě Core od 759 800 Kč včetně DPH (případně na operativní leasing s full servis od 9 454 Kč bez DPH měsíčně při délce 48 měsíců a nájezdu 10 000 km ročně), což je v kategorii malých a kompaktních elektrických SUV velmi konkurenceschopná částka.

S větší baterií EX30 stojí nejméně 1 034 000 Kč, testované provedení Volvo EX30 Single Motor Extended Range ve specifikaci Ultra pak vychází na 1 199 000 Kč.