Elektromobilita pro každého: Souboj tří laciných elektromobilů do města, rozdíly jsou obrovské

Možná vám přijde elektrifikace ÚPLNĚ VŠEHO jako šílenství, ale v případě malých městských aut dává perfektní smysl. Tichý provoz a nulové emise pro obyvatele, hladká jízda, snadné ovládání a nízké náklady pro uživatele. Omezený dojezd vás netrápí, protože je to všude blízko a nabíječka je na každém rohu. Zlákalo vás to? Tak teď už jen zvolit to správné auto…

Právě proto jsme proti sobě postavili tři nejdostupnější malé elektromobily na českém trhu (kromě pokoutně prodávaných čínských krabiček), abyste při výběru neudělali chybu. Stará známá Dacia Spring prošla nedávno zevrubnou modernizací, aby se mohla postavit nejnovější konkurenci – elektrickému Citroënu ë-C3 a Hyundai Inster. Všechna auta šla na elektrifikaci překopáním platforem se spalovacími motory pro rozvojové trhy, ale výsledek byl ve všech případech dost odlišný. Pojďme si je v rychlosti představit.

Ale Dacii Spring možná ani představovat nemusíme. Je s námi už od roku 2021 a za tu dobu stihla projít už dvěma zásadními modernizacemi - ta první jí dala výkonnější 65koňový elektromotor (takže už se neplazí jako želva), ta loňská zase svěžejší design a modernější interiér. Vlastně teď vypadá docela cool. Pořád je to ale velmi jednoduchý mrňous – sedadlo řidiče nastavíte jen podélně a volant (vždy plastový bez možnosti obšití kůží) zase jen výškově, vpředu jsou dva dospěláci vedle sebe namáčknutí rameny a dozadu se kvůli omezenému prostoru pro kolena vmáčknou jen na kratší trasy. Kufr je ale překvapivě slušný, dokonce má i falešnou podlahu, pod kterou se dají uložit nabíjecí kabely (ty nově můžete uložit i do přední schránky pod kapotou).

To elektrická varianta Citroënu C3 je stále nová, protože na trh přišla s mírným zpožděním až letos. Vypadá přitom úplně stejně jako benzinová verze – konvenční, ale docela vkusný design. Návrháři se odvázali vlastně jen u grafiky světel. Už na první pohled vypadá ve srovnání s konkurenty rozměrněji a skutečně nabízí víc prostoru, především na šířku, dozadu se dospělák pořád spíš vmáčkne, než aby se pohodlně usadil. Za volantem si také uděláte snáz pohodlí, protože příjemně komfortní sedačka je na rozdíl od Dacie nastavitelná i výškově (na druhou stranu má C3 vyšší podlahu) a volant také podélně (i když jen pár centimetrů). Kufr je objemově dost podobný Dacii a podobně využitelný (má také vysokou nakládací hranu).

Hyundai Inster je na českém trhu horkou novinkou, a i když je vizuálně nejroztomilejší a opticky vypadá nejmenší (vlastně je o chlup větší než Spring), ze všech tří aut působí nejdospěleji (jde o přepracovaný jihokorejský model Casper). Za volantem si díky širokému nastavení volantu i sedadla snadno uděláte pohodlí a za vás se pohodlně usadí další dospělák, jen na šířku vás bude Inster omezovat a kufr vypadá docela skromně (zadní lavice je však posuvná, kdybyste ho potřebovali přifouknout), i když má šikovně nakládací hranu v rovině s víkem. Hyundai vám taky dá na výběr, jestli zadní lavice budete mít třímístná, nebo jen dvoumístná, jenže s ohledem na omezenou šířku auta těch 5 tisíc za pětimístnou verzi můžete klidně ušetřit, tolik lidí se dozadu fyzicky nevmáčkne.

Dospělost Insteru vynikne i při pohledu na palubní desku. Zatímco ze Springu cítíte lacinost na sto honů (od startování nesklopným klíčkem přes plastový volant, tvrdé povrchy a místy archaické ovladače až po jednoduchou grafiku displejů nebo stahování oken na palubní desce), ë-C3 je viditelně propracovanější (taky ji startujete klíčkem a taky jsou všude tvrdé plasty, ale kvalita i zpracování je lepší, displej pod oknem vypadá docela sofistikovaně a infotainment má lepší displej i layout), jenže až Inster dělá dojem skutečného, neošizeného auta – krásný multifunkční volant, displeje přístrojového panelu i dotykového infotainmentu, páčky pod volantem, volič převodovky a řada tlačítek jsou převzaté z dražších Ioniqů a působí vážně hodnotně.

A ještě víc se to projevuje na technice a kvalitě jízdy. Zatímco Spring s výkonem 65 koní a dojezdem 200 km je vyloženě úsporné řešení (reálně budete jezdit v průměru za 12 kWh/100 km, takže se tabulkovému dojezdu dokážete přiblížit), které ve městě působí docela živě, ale mimo něj se už necítí moc sebejistě (dálnice jsou jen pro ty odvážnější), elektrická C3 se svými 113 koni a třísetkilometrovým dojezdem (kupodivu nikde neukazuje spotřebu, ale ve městě by neměl být problém se papírovému dojezdu přiblížit) nemá problém ani s rychlejšími přesuny na delší vzdálenost, taky jezdí o poznání stabilněji, přitom pohodlněji.

Inster vám dá kupodivu na výběr ze dvou variant pohonu, které se liší jen 17 koňmi (točivý moment je shodný, rozdíl ve zrychlení z klidu na stovku se liší o sekundu a rozdíl v maximálce je jen 10 km/h) a necelými 50 km dojezdu (rozdíl v kapacitě baterií je pouhých 7 kWh) při cenovém rozdílu 40 tisíc korun, takže není moc důvod šetřit a zůstat u té slabší – ta silnější s delším dojezdem vám dá prostě víc možností využití a cenový rozdíl se vám částečně vrátí při případném prodeji. Za volantem si užijete jeho obratnost a živost danou malými rozměry a nízkou hmotností, na okreskách a dálnici zase oceníte stabilitu i tichost jízdy. Prostě dospělé malé auto.

Takže o vítězi tohoto srovnávacího testu není sporu. Dacia je laciná a přesně tak i působí a jezdí, Citroën je kompromisem mezi velikostí a výbavou a Hyundai si je oba namaže na chleba. Inster je sice prcek, ale pokud nemáte obří ramena, uděláte si v něm pohodlí a technicky, zpracováním i výbavou je to vážně povedené moderní auto. Jenže to se samozřejmě projeví na ceně – takhle vymazlené auto, jako jsme měli v testu, vyjde na něco přes 800 tisíc a za ty peníze už můžete mít zase o pořádný kus lepší a větší auta (jako třeba Hyundai Kona nebo Škoda Elroq). Skromnější, přesto slušně vybavený základ za 640 tisíc (nebo dokonce za 600, pokud přeci jen sáhnete po slabší variantě s městským dojezdem) tak dává mnohem větší smysl, lépe vybavený Style je bohužel o masivních 100 tisíc dražší. Škoda, že slevu nabízí Hyundai jen podnikatelům a ne také soukromým osobám.

A z podobně drahé ë-C3 dělá ne úplně atraktivní koupi. Základ sice vyjde na akčních 590 tisíc (Citroën nabízí i verzi s menší baterií a dojezdem 200 km, jenže na ní ušetříte jen 40 tisíc, což by byla velká chyba – hlavně s ohledem na případný pozdější prodej) ale nemá ani infotainment (jen držák na telefon), výškově stavitelné sedadlo řidiče nebo zadní okna v elektrice, takže vlastně nutně potřebujete střední výbavu za 630 tisíc, aby vaše auto působilo aspoň trochu jako z 21. století.

To Spring vám bude vždycky připadat jako Inster z Wishe, ale za půlmíč ho můžete mít v plné palbě (a ještě za míň, pokud využijete dotační program automobilky) – s infotainmentem s navigací, elektrickými okny vpředu i vzadu, vyhřívanými sedačkami vpředu, parkovacími senzory a kamerou a čalouněním syntetickou kůží (v němž se ale v létě pěkně zapotíte). Jen se musíte smířit s tím, že jde o auto jen do města a jen pro méně náročné řidiče. Ale přesně to zákazníci Dacie očekávají. Zvlášť za ty prachy…