Článek
Stejně jako za původními návrhy Tatry 603, tak i za návrhem první modernizace 603 A stála pražská vývojová kancelář. Ta navrhla sedan se stupňovitou zádí v roce 1961 a o tři roky později ještě kombi, které se v roce 1964 přestavělo na sanitní automobil. Ten můžete mimochodem dodnes vidět v muzeu automobilky Tatra v Kopřivnici. Za jeho výrobou stojí slovenský závod Tatra Bratislava.
Konstruktéři se chtěli definitivně oprostit od proudnicového tvaru předválečných modelů a tak 603 A dostala karoserii ve stylu moderních amerických křižníků. Pod zadní kapotu umístili nový motor Tatra 609, který sice vycházel z předchozí V8, měl ale snížený objem na 2472 ccm. Výkon však díky dvojici karburátorů Jikov vzrostl na 115 koní, točivý moment byl 175 Nm. Čtyřstupňová manuální převodovka byla převzatá z předchozí verze. Auto spotřebovalo 12 až 13 l/100 km a maximální rychlost byla 170 km/h.
Přesto, že nová 603 použila původní podvozek, byla výrazně lehčí – jen 1450 kg. Konstruktéři přepracovali zadní nápravu, aby auto bylo ovladatelnější a stabilnější. Jenže vedoucímu odbytu nebyla tahle modernizace po chuti a prý už při vývoji byla vůči západním autům zastaralá, takže výrobu zastavil. Ano, ono je totiž logičtější vyvinout něco novějšího, utratit na to peníze a pak to celé zahodit a vyrábět dál starší věc, takhle se snad opravdu dá přemýšlet jen v socialistickém hospodářství.
Jediný vyrobený kus si automobilka ani nenechala a předala jej k prodeji Mototechně. Z té jej koupil jeden ze zaměstnanců kopřivnické automobilky. Ten s ním normálně jezdil v běžném provozu a musel jej občas upravit, protože kvůli unikátnosti bylo auto těžké opravovat. Ještě před přihlášením musel boční a zadní plastová okna vyměnit za skleněná, později vyměnil i sedadla a světlomety. Řazení se ze sloupku řízení stěhovalo na podlahu a vyměnila se celá palubka, jako dárce dílů sloužila klasická Tatra 603, později i 613 a také škodovky a žigulíky. K udržení auta v provozu se zkrátka muselo hodně improvizovat.
Auto opustilo běžný provoz koncem osmdesátých let a chřadlo na zahradě pod plachtou další dvě dekády. Nového majitele, který se vzácný typ pokusil zachránit, našla Tatra 603 A až v roce 2006. Renovace probíhala u firmy Eccora celých 5 let podle dobových fotografií, archivu automobilky a vzpomínek pamětníků. Autu se vrátil černý lak, většina dílů byla vyrobena nových. Dnes je tenhle vzácný prototyp v lepším stavu, než kdysi. Vše na něm totiž funguje, zatímco původně nebylo vše dokončeno a dotaženo.
Ještě si ale pojďme představit druhý prototyp 603X. Ten byl výsledkem práce pobočného závodu Tatra Bratislava. Právě tento závod stál za realizací kombi 603 A (později přestavěné na sanitku), mikrobusu 603 MB a valníku 603 NP. Vlastně celá konstrukce osobních aut spočívala na bratislavské pobočce pod vedením Ivana Mičíka, v Kopřivnici se zabývali pouze nákladními auty. Za projekt 603 X tedy převzal odpovědnost tamní pracovník Ján Cina a v roce 1963 se pustil do práce.
Na začátku vznikla spousta skic od mnoha návrhářů. Tým vybral dvacet nejlepších a vyrobil je jako makety v měřítku 1:10. Pět nejlepších dle výsledků testů se posléze dočkalo i makety v životní velikosti. První verze Otakara Diblíka se inspirovala italským designem a měla mrkačky, druhá a třetí verze zase nabídla opačně zkosené zadní okno. Čtvrtá verze Crystal měla zase karoserii typu fastback. Zvítězil ale pátý model X-5 Jána Ciny, který byl realizován do podoby funkčního vzorku. Maximální využití stávající techniky bylo podmínkou, přesto se několik změn realizovat muselo. Přesunovalo se sání, výfuky a karburátory, aby se výška agregátu snížila o 27 cm a on se tak pod zadní kapotu vešel. Navíc stoupl i výkon na 122 koní (původně 105).
Karoserie byla ve všech směrech menší, než běžná 603. Tatra u prototypu použila novou zádní nápravu s trojúhelníkovými vlečenými rameny, čímž se zlepšily jízdní vlastnosti na silnici a auto prý „méně“ plavalo, bylo odolnější vůči bočnímu větru a méně přetáčivé. Vpředu konstrukční tým použil zavěšení McPherson s teleskopickými tlumiči a vinutými pružinami. Kotoučové brzdy na všechny kola dodala firma Girling, ty zadní ale byly až u rozvodovky, aby se snížila neodpružená hmotnost. Celkově auto vážilo zhruba 1,3 tuny.
Uvnitř byl klasicky pětimístný interiér bez přední lavice. Mezi sedadla se totiž nastěhovala řadicí páka. Moderní tvary auta a bohaté prosklení vnitřek krásně prosvětlily. A nejen to, pokročilá aerodynamika znamenala vyšší maximální rychlost a nižší spotřebu (jen 13 l/100 km). Prototyp byl dokončen na Silvestra 1966, pak byl ještě dopracováván a odborníkům se představil až v březnu následujícího roku. Byl však kritizován za menší vnitřní prostor a příliš měkké přední zavěšení.
To bylo ale vlastně naposledy, kdy Tatra prototyp prezentovala. Pak jej schovala a přestala se k němu hlásit. Prototyp byl nazván vývojovou etapou a celý projekt byl ukončen. Existovaly plány na výrobu kupé GT a kombíku, ty však zůstaly jen ve formě skic a nebyly nikdy realizovány. Modrý sedan putoval i se zmenšeným modelem do muzea automobilky, kde je vystaven dodnes. Tedy pokud zrovna není půjčen do Bratislavy, kde jsou na něj hodně pyšní. Tatra pak uvedla pouze modernizovanou verzi modelu 603 a nový typ 613 se představil až v roce 1975. Z prototypu 603X však zdědil zadní nápravou, nadále modernizovanou.
