Hlavní obsah

Škoda 100 na cestách: Poslední etapa naší cesty

Foto: Archiv Garáž.cz
2. 10. 2016

Naposledy jsme se přihlásili těsně před Moskvou. Čekala nás výměna oleje u naší Barči, průjezd Moskvou a pak už jen přes Polsko do naší vlasti. Zatím to celá naše trojka zvládala relativně bez problém, tak právě teď můžeme naší cestu shrnout.

Článek

David s Janou nám napsali, jak vypadala poslední část jejich expedice: Cestou k Moskvě začalo pršet. Zajeli jsme proto na opuštěnou polní cestu a vyměnili u Barči olejový filtr. Měnit celou olejovou náplň nám přišlo zbytečné, protože jsme za celou cestu dolili zhruba 10 l oleje a ten nestačil zestárnout. Do Moskvy jsme přijeli za setmění. Moskva je obrovská a my neměli mapu. Proto jsme se vydali podle kompasu, stále na sever. Zhruba po hodině jízdy jsme v dáli spatřili osvětlené věžičky Kremlu. Proplétali jsme se uličkami stále blíž k věžičkám, až jsme přijeli před chrám Vasila Blaženého.

Potřebovali jsme zahnout doleva, ale na silnici byla dvojitá plná a přikázaný směr jízdy. Co s tím? Podřadil jsem na dvojku a rychlým manévrem vjel nalevo na pěší zónu přímo před chrám. Chtěli jsme tam vyfotit naší Barču. Dvakrát projeli policisté, ale jejich úlek z našeho auta byl tak velký, že ani nezastavili. Nakonec jsem se chvilku pral s ruským parkovacím automatem, který po české domluvě schválil 130 rublů a nechal nás projet na parkoviště. Prohlídku Rudého náměstí a Leninova mauzolea jsme si nemohli nechat ujít. Obojí nás překvapilo svými rozměry. Mauzoleum je velké zhruba jako náš dům a Rudé náměstí dosahuje cca třetiny Václavského nám. Po prohlídce jsme sedli do auta a vyrazili hledat McDonald's kvůli wi-fi.

Foto: Archiv Garáž.cz

Hurá, po nějaké době se jeden objevil, ale k wi-fi se dalo bohužel přihlásit pouze s ruskou simkartou. Bohužel se poslat fotky opět nepodařilo. Tak jsme se zvedli a vyrazili směr Kubinka. Tam jsme dorazili asi ve tři hodiny v noci. Našli jsme nejbližší benzínku a ulehli vedle Barči do spacáku. Ráno nás probudila typická ruská zima. Tak jsme vstali a co nejrychleji vyrazili do tankového muzea, kde nás překvapily rozdílné ceny pro místní a cizince. Místní zaplatí 500 rublů a cizinec 1700 rublů za osobu. Prohlídka nebyla špatná, ale kolekce německých tanků z druhé světové války čítala jen polovinu obvyklého počtu. Místo druhé poloviny, byla v expozici jen prázdná místa. Tanky byly zřejmě zapůjčeny na natáčení filmu. I tak prohlídka muzea stála za to.

Foto: Archiv Garáž.cz

Po prohlídce jsme se u oběda rozhodli, že změníme plán trasy a zajedeme se podívat ještě do Petrohradu na Auroru. Zhruba 700 km do Petrohradu ubíhalo docela rychle, silnice byla kvalitní, jen s hustým provozem. Petrohrad je krásné historické město, ve kterém jsme stejně krásně zabloudili. Místo k Auroře jsme dojeli k obrovskému modernímu fotbalovému stadionu, který se připravuje na MS ve fotbale. Kousek od stadionu jsme našli mapu města a podle ní pak dojeli na místo určení. Fronta nebyla velká, ale problém přišel u kasy. Zjistili jsme, že vstup pro dva stál 1200 rublů a my měli pouze 1000. Naštěstí byla u pokladny hodná paní a manželce prodala studentský lístek za 400 rublů. Na Auroře jsme si sáhli na dělo, které zahájilo Velkou říjnovou socialistickou revoluci. Překvapila nás průvodkyně, která nadšeně vyprávěla o útoku na Zimní palác. 

Foto: Archiv Garáž.cz

Z Petrohradu jsme se vyrazili k rusko-estonským hranicím, kde nás opět čekaly oficiality. A ruští celníci opět nezklamali. Celkem jsme na hranicích ve dvou budkách strávili asi čtyři hodiny, protože nejdřív nám říkali, že naše auto neexistuje, pak že nepřijelo do Ruska přes Kazachstán, a pak se jim nelíbily arabské nápisy na autě a nechtěli si to nechat vysvětlit. Naštěstí po chvilce vždycky přišly vyšší šarže a nakonec jsme dostali razítka a z Ruska jsme mohli vycestovat. Měli jsme dvouvstupová víza a chtěli jsme se ještě podívat do Kaliningradu, ale po této zkušenosti jsme nechtěli míst s Ruskem nic společného.

Foto: Archiv Garáž.cz

Následovaly estonské hranice. To už bylo jen pouhou formalitou, kde si nás celnici vyfotografovali. Po příjezdu do Estonska začalo pršet. Pršelo v Lotyšku i v Litvě. Díky EU a neexistenci hranic, jsme kolikrát ani nepostřehli, že jsme již v další zemi. V pobaltských zemích jsme navštívili pár náhodně vybraných památek v okolí silnice. Po dvou dnech jsme dorazili do Polska. Během cesty se nic zvláštního nestalo. Jen v Litvě, když jsme spali v motelu, nešla ráno nastartovat Barča. Když nás viděl majitel motelu, jak se v dešti snažíme Barču opravovat, otevřel nám garáž a pomohl nám ji dotlačit do garáže. Navíc přidal několik samolepek s litevskou vlajkou. Na oplátku jsme mu dali naší samolepku a začali Barču opravovat v teple a v suchu. Benzín do karburátoru šel a cívka házela jiskru. Bylo jasné, že je něco s rozdělovačem, kabely nebo svíčkami. Rozdělovač jsme preventivně vysušili a vyšroubovali svíčky. Na svíčkách bylo napečené sklo. Zřejmě se na pouštích do motoru trochu písku opravdu dostalo. I tak svíčky Brisk vydržely v těžkých podmínkách 15 tisíc km. Po výměně svíček za nové a opětovném smontování rozdělovače Baruška naskočila jako za mlada.

Cestou domů z Varšavy se nic zvláštního nepřihodilo, snad jen to, že mě překvapila kvalita silnic. Po příjezdu do ČR nás přivítala jedna uzavírka za druhou a od hranic na Strašín jsem jeli skoro 4 hodiny. A tím naše zpravodajství z expedice po Asii končí. 

Statistika naší cesty

Celkem dní na cestě35
Najeté kilometry16 475 km
Množství spotřebovaného benzínu1 076,3 l
Průměrná cena benzínu18,3 Kč/l
Průměrná spotřeba benzínu6,5 l/100 km
Počet projetých hranic v EU9/doba průjezdu 30 s
Počet projetých hranic mimo EU7/doba průjezdu 23,5 h
Nejnižší teplotaPetrohrad 11 stupňů
Nejvyšší teplotaPerský záliv 55 stupňů
Nejnižší nadmořská výška-27,1 m.n.m kazašská vojenská základna u Kaspického moře

Poruchy na autě: Hned při odjezdu se projevila závada nesvítících brzdových světel. Příčinou bylo obrácené namontování parabol. V Rumunsku přichází porucha na náhonu tachometru, opraveno elektrikářskou stahovací páskou. V Bulharsku došlo při zběsilém kličkování mezi krátery k roztržení potahu volantu, který jsme v Íránu koupili nový a na volant našili. V Turecku začal téct hlavní spojkový válec a občas nefungovala spojka. Neopravovali jsme. Na spojku jsem si zvykl a válec doléváme brzdovou kapalinou. Následně přichází vůle v řízení. Oprava v íránském autoservisu za 140 Kč. Zároveň se rozbila karabina bezpečnostního pásu. Také neřešíme a dojíždíme bez pásů. V Turkmenistánu projetí obrovské díry v mostě. Výsledkem byla otevřená kapota a vytržený kolík z ní, promáčklá střecha mojí hlavou. Jednoduchá oprava, kolík zašroubován a střecha vyklepaná sekerou. V Uzbekistánu stejný problém s dírou, tentokrát to odnesly přední ráfky, které jsme opravili půjčenou sekerou od kamioňáka. V Litvě nejde nastartovat, vysušen rozdělovač a dány nové svíčky. Až na vůli v řízení, která nás překvapila v serpentinách, jsme vlastně žádnou vážnější závadu neměli. Za cestu dolito 12 l oleje, 15 l vody a 150 ml vazelíny do vodní pumpy, měněn 1x olejový filtr a 2x vzduchový filtr.

Foto: Archiv Garáž.cz

A kolik, že to všechno stálo:

Nákup a renovace Barči a její registrace100 018 Kč
Doména webu a založení spolku7 000 Kč
Víza24 600 Kč
Karnet34 500 Kč
Očkování22 000 Kč
Vybavení (oblečení, stan, spacáky, mapy, vaření, lampy atd.)52 900 Kč
Benzín19 712 Kč
Spaní v motelech13 387 Kč
Jídlo a voda6 626 Kč
Záznamová technika47 000 Kč
Mýta, známky poplatky za vjezd do země5 834 Kč
Servis 140 Kč
Zážitkyk nezaplacení
Celkem333 717 Kč
Náklady pouze cesta 126 779 Kč

Reklama

Sdílejte článek