Článek
Když Tesla svoje testování "autopilota" ve svých vozech spouštěla, jasně všem řidičům naznačila, že nejde o autopilota v pravém slova smyslu, ale jen o asistenční systém, který pod dohledem řidiče umí vykonávat některé jízdní manévry. A samozřejmě si to nechala podepsat, protože jsme v Americe, kde každý každého rád zažaluje za jakoukoliv banalitu. Zbytečná opatrnost nebo vizionářství? V USA je to skutečně už spíš formalita, kterou se firmy brání hlouposti koncových uživatelů - všude musí být nálepka, že voda uvařená v konvici je horká a voda rozlitá na podlaze může způsobit uklouznutí. Zkuste ji tam nedat a první zraněný šikula vás požene k zodpovědnosti. A přesně to se děje i u zmíněného "autopilota". Tesla logicky oponuje, že řidiči podepsali reverz, takže nemají nárok na cokoliv a podobně se zřejmě zachová i soud, ale pojďme se na obě nehody podívat blíže.
Autopilot v Tesle má sice velké ambice, ale Elon Musk sám zdůrazňuje, že se zatím nachází ve fázi testování. A momentálně umí jen to, na co jsme zvyklí z německých prémiových sedanů. Na dobře nalajnované silnici vás udrží v pruhu, zkalkuluje vzdálenosti od aut, zvládne změnu pruhů nebo třeba i zaparkování a vyparkování. Žádná velká alchymie. A samozřejmě vyžaduje, abyste ho měli pod dohledem a pokud možno drželi ruku milimetr od volantu. To je stejné doporučení jako třeba u autonomních Mercedesů, které se tu a tam též rozhodnou uprostřed zatáčky neutáhnout oblouk a bez vašeho rychlého zásahu vás klidně pošlou drahým dvacetipalcovým kolem napřed do obrubníku. Tesla dělá v různých situacích totéž a ne vždycky to může být obrubník nebo svodidlo, někdy se za okrajem zatáčky může skrývat prudký sráz. Řidič, který se rozhodně svěřit svůj život do rukou neozkoušené umělé inteligenci a začne si za volantem číst noviny, je tak přinejmenším bláhový hazardér.
Žádný vážným zraněním naštěstí dosavadní incidenty neskončily. V tom prvním šlo o klasické nedobrzdění do kolony, kdy Tesla nabrala auto před sebou - vůz nezabrzdil automaticky a řidička už nestihla včas reagovat a sešlápnout brzdu osobně. Druhý případ je ještě o něco kurióznější - majitel totiž v autě ani nebyl. Chtěl nechat vůz samovolně vyparkovat z řady, ale ten místo ukázkového manévru zacouval do přívěsu. Důvěra v moderní technologie tak pravděpodobně přijde majitele draho.
Nemá smysl, aby podobné zprávy podlamovaly důvěru veřejnosti v nové technologie. Testy jsou od toho, aby vychytaly mušky, a všem je jasné, že bez dětských nemocí to ze začátku nepůjde. Pokud je ale ve voze pořád funkční volant, řidič by si ho měl hledět. Všechny možné první verze autopilotů svádí k tomu, abychom svou pozornost na chvíli věnovali mobilu, novinám nebo pasažérům, ale samořídící auta zatím existují jenom ve sci-fi. Je tedy potřeba je jistit autopilotem v naší hlavě, který funguje i v běžném voze, když zrovna chytáme lelky.
Napadlo vás někdy, jak to funguje, když se zasníte a najednou procitnete a vůbec si nepamatujete poslední minutu jízdy? Ne, to není mikrospánek... to se prostě jen zamyslíte a přestanete se na jízdu soustředit. Přesto nenabouráte a podle některých výzkumů dokonce jedete bez menších výkyvů a tzv. citem. Jak je to možné? Mozek má totiž svůj vlastní autopilot, poháněný do jisté míry pudem sebezáchovy. Jakmile se začnete v duchu věnovat něčemu jinému, bere mozek informace oklikou a využívá koordinaci oka a ruky (podobně jako když vám instruktoři říkají, že v zatáčce máte koukat tam, kam chcete jet, nikoliv kam jedete - mozek si to už podvědomě srovná).
Tento stav ovšem nelze navodit uměle, dochází k němu zcela přirozeně. A je extrémně důležité, aby mozek mohl číst informace z oka, takže musíte koukat na silnici! Logicky tento autopilot nefunguje, když skloníte hlavu k displeji mobilu nebo navigace. To jsou ty největší prohřešky, ze kterých vznikají nejtěžší bouračky. Takže autopiloty vnímejte s respektem. Ty počítačové i ty mozkové.