Článek
Designově už mnohé čínské a indické vozy dohánějí globální konkurenci (občas s přimhouřením oka, ale tak už to holt chodí). Potenciální zákazníci, často zlákaní nízkou cenou, si ale musí uvědomit, že zatímco designově se auta dají dohnat nebo okopírovat, know-how výroby je běh na mnohem delší trať. A nikde jinde se to tolik neprojeví jako na bezpečnosti vozu. Slabší dynamiku nebo jízdní vlastnosti často prominete, ale pokud se v případě srážky hraje o rozdíl mezi drobným zraněním a vozíčkem, je to rozhodně záležitost, kterou nesmíte přehlédnout.
U automobilek jako Maruti a Mahindra nejsou, bohužel, nízká hodnocení bezpečnosti žádnou novinkou. NCAP už pár modelů z jejich dílen otestoval a nulový počet hvězdiček je tak spíš smutným konstatováním a výstrahou, že šetřit se na některých místech opravdu nevyplatí. Dodáváme ještě, že některé modely určené pro indický trh ani nemají airbag. Při nárazovém testu se tento fakt projeví v celé své hrůznosti. Vykřičníkem by však měly být i dva modely vyráběné exkluzivně pro indický trh - Hyundai Eon a Renault Kwid. V obou případech se jedná o prcky určené do města.
I ve městě ovšem může dojít kromě malých ťukanců k vážné nehodě ve velké rychlosti. Stačí vjet do křižovatky na pozdní oranžovou a nechat se napálit ze strany. A to na to koukáme optikou Evropy a zapomínáme, že v Indii zas tolik semaforů není a provoz i ve velkých městech se rovná neřízenému chaosu, kdy nevíte dny ani hodiny, kdy vás někdo trefí. A až vás trefí, budete chtít sedět v něčem solidním. Tyhle vozy bohužel představují opačné spektrum kvality.